Zemědělští nebo lesní hospodáři, lépe sedláci či lesníci, se bohužel až příliš často setkávají se situací, kdy jejich úsilí je mařeno nadměrnými stavy zvěře a jejími životními projevy. Poznámka úvodem, ta zvěř za to nemůže, ta má pouze hlad, problém je provádění mysliveckého hospodaření, kdy stavy zvěře jsou na takové úrovni, že si zajišťováním potravy či pobytem zvěř postupně likviduje svůj životodárný ekosystém. Bohužel to většinou trvá dlouho a je to v řádu mnoha let.  K úplné likvidaci ekosystému jsme se ještě nedopracovali, na což uživatelé honiteb a představitelé Českomoravské myslivecké jednoty rádi hřeší. Stejně tak náprava současného stavu na stav, který uživatelům honiteb kupodivu ukládá i zákon o myslivosti, nebude otázkou jednoho roku či volebního období. A určitě povstane spousta bojovníků za práva zvěře, přece vy zlí nebudete střílet na ta kouzelná kukadla srneček či koloušků.

Zároveň si sedláci i lesníci musí uvědomit (pokud při vymáhání náhrad za škody způsobené zvěří škod chtějí postupovat v souladu se zákonem o myslivosti a nevolit k nápravě cesty mimo zákon), že to potrvá dlouho a musí pro to vynaložit značné úsilí. Nikdo to za ně neudělá. Stejně jako se nadřou pro získání odpovídající úrody, nadřou se, nalítají a nastarají se snad ještě víc ve snaze získat náhradu za to, co spasou zlaté zoubky srnčí či jiné zvěře. Případně pozemky rozryjí prasátka rochátka. Nebudou je bolet ruce, ale hlava. A to velmi.

Dle zákona o myslivosti se škody zvěří a postup jejich vymáhání rozlišují na škody na lesních porostech a škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách, ovocných kulturách či vinné révě. Obecně rozlišujeme postup při uplatnění škod na lesních porostech od postupu ke škodám na zemědělských pozemcích a porostech či kulturách zde pěstovaných.

Pro přesnou formulaci volím překopírování paragrafů zákona o myslivosti, které mají nějaký vztah k vymáhání náhrad za škody způsobené zvěří. Co je důležité, jsem raději proložil. K tomu, s čím se potkáváme a co se nás týká, připojuji stručný komentář.

ŠKODY ZPŮSOBENÉ UŽÍVÁNÍM HONITBY, ZVĚŘÍ

(dle zákona o myslivosti, č.449/2001 Sb.)

§ 52

Odpovědnost uživatele honitby

(1) Uživatel honitby je povinen hradit

a) škodu, která byla v honitbě způsobena při provozování myslivosti na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo lesních porostech,

b) škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech způsobila zvěř.

(2) Vykonává-li právo myslivosti sdružení, ručí jeho členové za závazek k náhradě škody společně a nerozdílně.

(3) Škody způsobené zvěří, která unikla z obory, je povinen hradit uživatel obory. Uživatel obory se zprostí odpovědnosti tehdy, prokáže-li, že uniknutí zvěře bylo umožněno poškozením ohrazení obory neodvratitelnou událostí nebo osobou, za niž neodpovídá.

Komentář: Uživatel honitby (ten, kdo myslivost v dané honitbě provozuje, většinou myslivecké sdružení) je povinen hradit škody způsobené zvěří na lesních a zemědělských porostech a pozemcích. Za závazky sdružení (tedy i za prokázané škody) ručí všichni jeho členové.

§ 53

Opatření k zábraně škod působených zvěří

Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby. Ustanovení zvláštních právních předpisů ukládající vlastníkům, popřípadě nájemcům honebních pozemků provádět opatření k ochraně před škodami působenými zvěří nejsou dotčena.

Komentář: Hospodář musí činit opatření proti škodám zvěří, při tom však nesmí zvěř zraňovat. Toto ustanovení je poněkud nejasné a dává možnost k různým výkladům. Pro případné spory je vhodné prokázat instalaci nějakého elektrického ohradníku, pachových zradidel nebo rozsypaných lidských vlasů apod. Při vymáhání škod to odstraní situaci, kdy uživatel honitby tvrdí, že hospodařící subjekt pro odvrácení škod nedělal nic.

§ 54

Neuhrazované škody způsobené zvěří

(1) Nehradí se škody způsobené zvěří na pozemcích nehonebních, na vinné révě neošetřené proti škodám působeným zvěří, na neoplocených květinových školkách nebo zahradách ovocných a zelinářských, na stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích, jakož i na vysokocenných plodinách. O tom, která plodina je vysokocenná, rozhoduje v pochybnostech orgán státní správy myslivosti. Nehradí se rovněž škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách a dále škody na zemědělských plodinách uskladněných na honebních pozemcích, pokud osoba, která plodiny uskladnila, neprovedla zároveň opatření za účelem účinné ochrany proti škodám působeným zvěří.

(2) Nehradí se rovněž škody na lesních porostech chráněných oplocením proti škodám působeným zvěří, na jedincích poškozených jen na postranních výhonech a v lesních kulturách, ve kterých došlo okusem, vytloukáním nebo vyrýváním stromků ke každoročnímu poškození méně než 1 % jedinců, a to po celou dobu do zajištění lesního porostu, přičemž poškození jedinci musí být rovnoměrně rozmístěni po ploše.

(3) Škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát.

Komentář: Na nehonebních pozemcích není možné uplatňovat škody. Není možné uplatňovat škodu v případech uvedených v odst.1. Na lesních porostech se nehradí škody v oplocenkách, boční okus, případně každoroční poškození do 1% jedinců. Poškozením je v tomto případě asi míněno zničení.

§ 55

Uplatnění nároků

(1) Nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit

a) u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla,

b) u škod na lesních pozemcích a na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku do 20 dnů od uplynutí uvedeného období.

(2) Současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí poškozený výši škody. Na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji poškozený vyčíslí do 15 dnů po provedené sklizni.

(3) Poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu.

(4) Nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavcích 1 až 3. Spory z dohody uzavřené podle odstavce 3 rozhoduje soud.

Komentář: Toto ustanovení je docela klíčové. Zdůrazňuje povinnost poškozeného (nejen vlastníka pozemků, ale i toho, kdo na pozemku z různých právních důvodů hospodaří) domáhajícího se náhrady škod způsobených zvěří na jeho hospodaření, tyto škody včas a v termínu uplatnit u uživatele honitby (neplést s honebním společenstvem, což je sdružení vlastníků honebních pozemků).

Postup při vymáhání škod zvěří na zemědělských i lesních porostech či zemědělských pozemcích je zdlouhavý a velmi nešťastně řešený. Zákon o myslivosti především počítá s tím, že se obě strany sporu dohodnou, čili poškozený vlastník pozemku či porostu se s uživatelem honitby domluví a odsouhlasí si výši a způsobu náhrady škody. Pokud k dohodě nedojde, je třeba striktně postupovat dle toho, co nám říká zákon o myslivosti.

Důležitý je termín pro uplatnění škody.  Při hospodaření v lesích se uplatňují škody, způsobené za období od 1. července předchozího roku do 30. června roku, za tuto dobu vlastník či hospodařící subjekt škodu uplatňuje. U škod na různé zemědělské výrobě, na pozemcích a porostech zemědělských (orná půda, travní porosty, vinice, chmelnice, zahrady, sady, související plochy atd.) je potřeba ji u uživatele honitby uplatnit do 20 dnů od jejího vzniku! Někdy to bývá velmi obtížné a uživatelé honiteb na této skutečnosti mohou postavit svůj zamítavý postoj k úhradě škod na lesních porostech Nezbytné je (nejlépe fotografií s datem pořízení, případně se svědkem, dobrý je někdo nezávislý, starosta, zastupitel, úředník apod., nedoporučuji rodinné příslušníky) doložit, že jste lhůtu dodrželi. Při škodách na lesních porostech či pozemcích je potřeba uplatnit i škody téměř rok staré, což bývá obtížně prokazatelné. Jenomže všichni dnes chodíme s mobilem, tak musíme stále fotit a pořizovat dokumentaci. Současně s uplatněním nároku na náhradu škody je třeba ji vyčíslit. Jako podklad pro následné jednání o stanovení náhrady, není znalecký posudek nutný. V případě škod, jejichž vyčíslení je možné až po sklizni, je potřeba toto vyčíslení předat uživateli do 15 dnů po provedené sklizni. Opět je nezbytné si hlídat lhůty a zejména nezapomenout na uplatnění škody (třebas bez stanovení její výše) do 20 dnů od jejího vzniku. Další postup řešení škod je obdobný, vyčíslení výše škod poškozeným a následné jednání s uživatelem honitby. Je potřeba mít na paměti, že škodu je možné uplatnit pouze za honební pozemky, škodu způsobenou na nehonebních pozemcích uplatnit nelze. Zároveň musím opakovaně zdůraznit, že škody uplatněné po zákonem stanovené lhůtě, resp. pokud se poškozenému nepodaří prokázat, že škoda vznikla v předepsané lhůtě před jejím uplatněním, se nehradí!!! Znovu se vracíme k důležitosti termínů pro uplatnění škod a zejména prokázání tohoto termínu.

Vyčíslení škod na zemědělských porostech lze provést vynásobením poničené plochy a průměrnou tržbou (výnosem) z hektaru. Další možnost je po sklizni, stanovit očekávaný výnos z celé plochy poničené plodiny, od něj odečíst výnos skutečný po zničení určité části.

Po výzvě k úhradě škody způsobené zvěří spolu s jejím vyčíslením, má (ale nemusí) proběhnout jednání mezi poškozeným a uživatelem honitby, kde se pokusí najít shodu na výši škody a jejím vypořádání. Pokud je na obou stranách vůle se dohodnout na místě a hned, lze to jen doporučit. Ostatně řešení škod dohodou preferuje i zákon o myslivosti. Případná ztráta na obdržené náhradě oproti požadované (pokud je aspoň trochu přiměřená) se vyplatí. Věc je vyřešena, poškozenému nevznikají další a další náklady a nemusí několik let čekat na nejistý výsledek. Jednání a následná dohoda je pro obě strany nejjednodušší a nejlevnější cesta k řešení škod. Při licitování o výši škody je třeba počítat s tím, že se nevymůže celá uplatňovaná škoda, ale pokud je náhrada v nějakém přijatelném poměru ke škodě, je to vždy lepší než vymáhání soudem, kdy vedle nejistého výsledku, dalšího vynakládání prostředků za znalecký posudek, právní zastupování, soudní poplatky a já nevím co ještě, bude poškozený nejméně dva roky čekat na výsledek.

V obou případech, ať jde o škody na lesních porostech či různých zemědělských pozemcích či porostech, je třeba vyčkat lhůtu 60 dnů od předání oznámení o škodě a jejím vyčíslení. Pokud v této lhůtě uživatel honitby nesvolá jednání k řešení škod, následuje další lhůta 3 měsíců pro podání žaloby příslušnému soudu. Bývá to ten okresní. V této fázi – podání žaloby na uhrazení škod – je vhodné výši škody už doložit znaleckým posudkem. Usnadní to soudu rozhodování. Krok podání žaloby při nedosažení dohody o stanovení výše škody znamená už pro obě strany náklady na právní zastupování, znalecké posudky, a hlavně dva až tři roky nejistoty. Každopádně to bude znamenat výrazné náklady pro obě strany, než dojde k výroku soudu. A ten v sobě skrývá značnou nejistotu, v případě úspěchu podané žaloby se poškozenému vrátí výrazná část vynaložených nákladů a vyčíslená škoda, a žalovaný bude povinen to všechno uhradit. V případě neúspěchu bude potřeba uhradit náhrady druhé strany na právní zastupování a soudní poplatky. Je častokrát řešenou otázkou, zda není jednodušší a levnější uhradit škodu v řádu max. desetitisíců než hradit statisícové náklady v souvislosti s prohraným procesem. 

Vrátíme-li se na počátek strastné pouti vymáhání náhrad za škody způsobené zvěří, hned v oznámení o způsobených škodách je možné a vhodné vyzvat uživatele honitby k jednání. A hned tam uvést, nebude-li na to povinný (uživatel honitby – myslivecký spolek) reagovat, budete škodu vymáhat soudně. Jak je uvedenou v předchozím odstavci, nejprve to bude znamenat zvýšené náklady pro stranu, která předkládá žalobu (náklady na zpracování znaleckého posudku, soudní poplatky, náklady na právní zastupování). V tomto případě to asi bude poškozený. Žalovaný si bude muset zajistit a uhradit právní zastupování. Všechny vynaložené náklady v souvislosti procesem pak uhradí ten, kdo ve sporu neuspěje. Doufejme, že to bude povinný – uživatel honitby. Bohužel až za dlouhou dobu a do toho se nikomu nechce Také doufejme, že škody jsou prokazatelné a jsou uplatněny ve lhůtě. Rozhodně nic nedělat ústně, ke všemu je třeba mít prokazatelný dokument (datová schránka, obálka s modrým pruhem). Pro podání žaloby už je potřebný znalecký posudek, který stanoví nezpochybnitelnou výši škody. Pak bude nutné se spojit s právníkem, který se specializuje na různé majetkové škody. Ten bude schopen kvalifikovaně zpracovat žalobu a podat ji. Je třeba počítat s tím, že tohle vše znamená další náklady a soud rozhodne tak za 2-3 roky. Pokud nelze dosáhnout dohody, bývá to nezbytné. Zároveň v případě úspěchu je třeba si uvědomit, že za škodu dle §52, odst.2, zákona o myslivosti, ručí všichni členové mysliveckého spolku. Takže stane-li se že poškozený uspěje, budou se členové mysliveckého spolku, uživatele honitby, na úhradu hezky skládat.

§ 39

Snížení stavů zvěře a zrušení jejího chovu

Vyžaduje-li zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření, aby počet některého druhu zvěře byl snížen, orgán státní správy myslivosti povolí, popřípadě uloží uživateli honitby příslušnou úpravu stavu zvěře. Nelze-li škody působené zvěří snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby, uloží orgán státní správy myslivosti na návrh vlastníka, popřípadě nájemce honebního pozemku nebo na návrh orgánu ochrany přírody nebo orgánu státní správy lesa snížení stavu zvěře až na minimální stav, popřípadě zruší chov druhu zvěře, který škody působí.

Komentář: Postup dle §39 je možná poslední možnost, jak škody zvěří řešit. Volíme ji, pokud s uživatelem honitby (mysliveckým spolkem) není dohoda možná a náhrada škody je v nedohlednu. Je potřeba mít doklady ke způsobeným škodám a nereagování ze strany uživatele honitby. Státní správa myslivosti (SSM) bude dělat vše pro to, aby nemusela rozhodnout., ačkoliv zákon o myslivosti říká „vyžaduje-li to zájem zemědělské nebo lesní výroby“, aniž by bylo uvedeno, jaký zájem a v jakém rozsahu. Musíme být připraveni na to, že proti zamítavému rozhodnutí k naší žádosti se budeme muset odvolávat, či se jinak bránit proti snaze SSM vůbec ve věci nerozhodnout. Opět to pravděpodobně bude trvat několik let, protože SSM zájmy hospodařících subjektů a stav krajiny příliš nezajímají

Vlastník nebo nájemce honebních pozemků může dle tohoto ustanovení žádat o snížení stavu zvěře až na úroveň minimálních stavů (počet umožňující zachování populace), popřípadě zrušení jeho chovu. SSM toto může uložit uživateli honitby. I když tato možnost existuje, především z důvodů způsobu zjišťování stavů zvěře, který se v průběhu roku mění, SSM ji v praxi neaplikuje. K žádosti dle §39 zákona o myslivosti doporučuji doložit všechny nevyřízené (na něž nebylo ze strany uživatele honitby reagováno) žádosti o náhradu škody způsobené zvěří na honebních pozemcích z minulých let, a popsat způsob neúspěšného vymáhání náhrady. SSM může rozhodnout relativně rychle-do 30 dnů (příp. do 60). Současně by bylo vhodné v žádosti dle §39 zákona o myslivosti na základě minulého průběhu neúspěšného vymáhání náhrady škod žádat o stanovení snížení stavů zvěře na minimální. Pokud zvěř v honitbě nemá stanovené minimální a normované stavy, žádat o její úplné odstranění z honitby. Ono se to sice nepovede, ale kromě vlastníka bude mít nějakou páku i SSM.

Každopádně je třeba počítat s tím, že oba způsoby – vymáhání náhrady škody soudně i žádost o snížení stavu zvěře, budou trvat dlouho, žaloba déle, a žadatel na svou adresu vyslechne mnohé. Ale je třeba to podstoupit, aby konečně došlo k tomu, co říká zákon o myslivosti – zvěř je součást ekosystému. Součást, nikoli jeho prioritní složka. Všechno ve složitých vazbách vztahů musí nějak žít a existovat, nejen zvěř, ale i plodiny, které jsou hospodářským zájmem vlastníků či nájemců honebních pozemků, a přeneseně i zájmem státu.

Text: Dušan Utinek, odborný lesní hospodář, poradce v oblasti lesnictví a ochrany životního prostředí, znalec pro oceňování pozemků a trvalých porostů (e-mail: dusan.utinek@centrum.cz)

Foto: Aleš Erber a Igor Hájek