Jak vnímáte roli sedláků a rodinných farem v českém zemědělství?

Sedláci vždy patřili do české krajiny, protože sedlák tam, kde žije, tak i hospodaří, a to znamená, že se o tu krajinu stará. To ale nelze říci o hospodaření na velkých celcích, které dělá v krajině velké problémy. Malý sedlák naopak s krajinou žije a snaží se ji zachovat i pro budoucí generace, a to je podle mne základ zemědělského hospodaření. Sedláci navíc dokáží pomáhat obcím a jsou tak pro ně přínosem. Konkrétně u nás máme sedláka, který je biozemědělec, a kdykoli potřebujeme pomoci s technikou, třeba v zimě, tak pomůže, a my se mu zase snažíme vyjít vstříc v tom, co on potřebuje. Bohužel komunistická kolektivizace tyto vazby v minulosti zpřetrhala, a to se dnes sedláci snaží dávat do pořádku. Stát přitom sedlákům příliš nepomáhá, a navíc na ně hrne velkou administrativu, což určitě není dobře – sedlák potřebuje hlavně hospodařit a k tomu potřebuje podmínky, například při zpřístupnění půdy, kterou má dnes spousta velkých hráčů ve svých rukou.

Jaká je situace na jižní Moravě – přece jen jde o specifický region s mnoha vinohrady, ale i tam musí místní zemědělci řešit problémy – jaké?

Já bych řekla, že problémy v zemědělství jsou všude stejné. Je to určitě administrativa, která je hodně zatěžuje, u nás je ale také problémem sucho. Já jsem z oblasti, které se přezdívá Moravská Sahara, takže jsme na sucho zvyklí, ale letos, kdy mu čelí celá republika i celá Evropa, je to mnohem horší. Ale právě mladí nebo rodinní zemědělci dokáží suchu čelit tím, jak se snaží zachovat svá hospodářství pro další generace, jak vysazují remízky, aleje, budují mokřady, snaží se, aby půda lépe vsakovala vodu, takže si v mnohém umí poradit sami, ale potřebují k tomu také nějakou podporu od státu. Nemůžeme ale podporovat jen farmy, které mají mezigenerační výměnu, ale i ty zemědělce, kteří se nově rozhodli zemědělsky hospodařit, aktivně by se do toho mohly zapojit třeba i zemědělské školy, které by mohly zvát praktikující farmáře na přednášky, a naopak žáci by chodili na praxe na farmy. Neustále říkáme, že potřebujeme mladé zemědělce, i kvůli rozmanitosti zemědělské produkce a vytváření rychlých cest od zemědělce ke spotřebiteli, ale na druhou stranu ten, který by do zemědělství chtěl jít, tak tu podporu moc velkou nemá, a naopak má pocit, že je to jen těžká práce. My bychom ale měli říkat, že k dispozici jsou už moderní technologie, používáme drony a tak dále, takže zemědělství je moderní systém podnikání, a měli bychom ukázat i mladé generaci, že zemědělství pro ni může být zajímavé a že to není jen ta dřina na poli. Aby to pro ně bylo lákavé.

Noví zemědělci jsou jistě zapotřebí, ale hlavní problém v ČR je, na čem mají začít hospodařit. Jaká je v tomto směru situace na jižní Moravě? Existuje půda a vůle obcí pronajmout svou půdu novým zemědělcům, změnit strukturu dosavadních nájmů?

Osvícený starosta by měl vnímat, že zemědělec na vesnici patří a vidíme i v zahraničí, že to tak funguje, takže nemusíme nic vymýšlet. Každopádně když se budu bavit o naší obci, tak tam je docela problém, že vlastnické vztahy jsou dlouhodobě zakonzervované. Právě teď jsme ale zahájili pozemkové úpravy, scelujeme půdu, a to si myslím, že je ten správný krok, jak pomoci i těm mladým budoucím hospodářům, aby se k půdě dostali. Jakmile budeme mít pozemky sceleny, tak se můžeme bavit o tom, jak ji zemědělcům dát k dispozici.

… a navíc padají zahájením pozemkových úprav původní smluvní vztahy, a je pak možné je nastavit jinak a třeba i pro obec, ale i pro zemědělce výhodněji…

Ony jsou pozemkové úpravy obecně úžasný systém, my máme například připravenu spoustu úprav v krajině, jako jsou remízky nebo polní cesty. Mně se navíc v obci Vacenovice za čtyři volební období podařilo vykoupit maximum pozemků, které chtěli lidé prodat, máme asi trochu výhodu, že u nás není půda dobré bonity, takže překupníci nejsou moc aktivní jako jinde. Tím pádem ale máme dostatek pozemků pro plány společných zařízení, která jsou zapotřebí, protože u nás je vodní i větrná eroze. Jsme připraveni přírodě pomoci v tom, aby se dala do toho původního stavu.

Z Vašich slov je cítit, že k zemědělství máte vztah, což je vždy pozitivní. Je to tím, že sama jste vlastně takový minizemědělec?

My s partnerem jsme včelaři, jednu dobu jsme dokonce vedli velký včelařský kroužek, možná největší v naší zemi, takže spousta dětí nebo jejich rodiče začali se včelařením, a kromě toho máme slepice na vajíčka pro vlastní potřebu a partner má líheň, takže u nás na dvorku v současné době běhá takových 60 slepic.

Když jsme u včelařství – jste členy Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ (PSNV)?

Přiznám se, že ne, ale činnost PSNV sleduji, čtu jejich časopis, a vidím tam modernější pohledy na včelaření, i co se týká prevence nemocí včel, takže si myslím, že je jen otázkou času, kdy se dáme do nástavkového včelaření. Každopádně práce se včelami je radost, pro mě je to uklidňující aktivita a včelařím moc ráda.

Velkým tématem letošního roku je sucho, svou činnost už také obnovila koalice proti suchu…co je podle Vás nejdůležitější v prevenci rizik sucha?

Každopádně nějaká koalice proti suchu nebo urychlení výstavby vodních nádrží, to je v pořádku, ale vodní nádrže nám do krajiny vodu nevrátí, my se musíme na ten problém podívat dlouhodobě a strategicky, za mě musíme především vrátit půdě schopnost vsakovat vodu. Proto je důležité zmenšovat půdní bloky, vysazovat remízky, budovat mokřady, aleje, musíme prostě vrátit krajině schopnost zadržovat vodu a tomu přizpůsobit hospodaření. Malý zemědělec si je vědom toho, že na své půdě bude hospodařit další roky, je to jeho strategický zájem v podnikání, a proto také vidíme, že se snaží nenechávat tu půdu bez vegetačního pokryvu i poté, co se sklidí. Je to důležité, aby se nezvyšovala větrná eroze nebo vodní eroze jako projev přívalových dešťů, každopádně vhodných opatření je spousta. ODS například nachystala asi 62 řešení, která by se měla začít diskutovat s odborníky, musíme vnímat, že jde o dlouhodobý problém a že ho nevyřešíme za pár let, podle mne budou třeba desítky let, abychom tu půdu vrátili do přirozeného stavu. Také se musí pomoci zemědělcům, které letos sucho zasáhlo, a musí se jim pomoci rychle, a i když Babišova vláda představila nějaké kroky, tak konkrétně neřekla vůbec nic. Když se podíváme na Slovensko, tam už se konkrétní kroky dělají, zemědělci si už mohou sáhnout na nějakou podporu, u nás se o tom zatím jenom mluví, a máme konec srpna.

Nějaká opatření jsou ale i u nás, například snížení povinného zatížení VDJ na hektar…

To si myslím, že je správné, ale na Slovensku se k pomoci zemědělcům přistoupilo dřív.

Jak vůbec vnímáme zprávy o snižování stavů hospodářských zvířat v ČR a povinnosti mít na hektar pozemku určitý počet hospodářských zvířat? Nebylo by lepší místo plošné povinnosti stanovit zatížení VDJ podle místní, regionální situace?

Já myslím, že v tom spočívá jádro problému, a to u všeho. My musíme stanovovat podmínky pro hospodaření podle jednotlivých lokalit a specifik, protože jakmile je máme stanovena plošně, tak to není dobře. Tyhle otázky je ale potřeba řešit přímo se sedláky, třeba s těmi sdruženými v Asociaci soukromého zemědělství ČR.

Plošným úmyslem současné vlády je zavést předkupní právo pro hospodařící zemědělce. Jak tento krok vnímáte a kde vidíte největší rizika?

Těch rizik je celá řada a podle mne je to loupež za bílého dne. Násilná komunistická kolektivizace u nás vytvořila velké půdní celky, a to tímto krokem podporujeme. A dáváme tím možnost velkým agrobaronům, aby si na tu půdu sáhli dříve než ten malý a mladý zemědělec. Rizik je ale celá řada, kromě zachování velkých půdních celků také v tom, že vlastník půdy bude mít sníženou hodnotu svého majetku, a to je také důležité říkat. Pokud půdu dostanou ti velký hráči, protože ti budou mít vždy k dispozici více peněz, tak je riziko, že půdu v naší zemi bude vlastnit jen pár lidí, a jak potom zajistíme, aby se tato strategická komodita například neprodala do zahraničí, do cizích rukou. Za mne jde tedy o velký problém, musíme o něm mluvit, musíme jej vysvětlovat, a musíme říkat, že jde o problém, ze kterého se v budoucnosti budeme jen těžko dostávat.

Vzhledem k tomu, že půjde o zásah do majetkových práv, se mluví o ústavní stížnosti. Podpořila byste takový krok?

No samozřejmě, obratem. Pokud bude ústavní stížnost, určitě se k ní připojím, a pokud by předkupní právo prošlo, tak se v dalším volebním období zasadíme jako ODS za to, aby bylo předkupní právo tak, jak si to představuje současná vláda, z našeho právního řádu vyřazeno.

Rozhovor vedl: Petr Havel

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 5/2026), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.