České zemědělství čekají velké změny v souvislosti s přípravou nové evropské Společné zemědělské politiky (SZP) pro období 2028+. Zdaleka ale nejde o celkovou částku určenou na různé zemědělské dotace. Na evropské i národní úrovni se diskutuje o definici aktivního zemědělce, který bude mít nárok na podporu, a také o nástrojích, omezujících veřejnou podporu největších zemědělských podniků se silným postavením na trhu nebo o nedanění přímých plateb. Ministerstvo zemědělství se ovšem v klíčovém okamžiku vyjednávání neobtěžuje s vysvětlováním postojů, které zastává na jednáních Evropské rady. Veřejnost tak nemá dostatek informací ani o dopadech jednotlivých opatření, ani o tom, co způsobí kumulativně dohromady. Ministerstvo nemá žádný důvod odkládat informování občanů až na dobu, kdy bude jasno o konečné podobě nové SZP. Podle názoru ASZ ČR jde jen o výmluvy, které mají zakrýt snahy o tendenční rozhodování.
Kroky ministra v rámci jednání k přípravě Společné zemědělské politiky mají zřetelný směr. Ministr prosazuje jakousi národní autonomii, odmítá povinné zastropování části zemědělských dotací v navrhované výši 100 000 eur, nechce při stropování automaticky sčítat majetkově propojené společnosti a navrhuje nezdaňovat přímé platby. Jako argument slouží obvyklé tvrzení o specifické struktuře tuzemského zemědělství. Dědictví socialistického hospodářství založeného na velkých zemědělských družstvech ještě v roce 2026 pomáhá podporovat z evropských i národních dotací ty největší zemědělské podniky. Evropský komisař pro zemědělství Christophe Hansen přitom opakovaně prohlásil, že by příliš velká autonomie jednotlivých zemí mohla podkopat samotný koncept společné zemědělské politiky. Ta totiž opravdu není založená na distribuci veřejných prostředků agrokoncernům o desítkách tisíc hektarů – na to se daňový poplatníci z Evropy nejspíš nebudou chtít skládat.
Jde o nezodpovědný přístup této vlády, neboť současný postoj České republiky k základnímu nastavení nové SZP ovlivní podobu našeho zemědělství, venkova a krajiny na dlouhou dobu, která přesahuje současné volební období. Co prosadí ve vztahu současná vláda, to budou další kabinety jen obtížně měnit.
Sedláci z Asociace soukromého zemědělství (ASZ ČR) proto Ministerstvo zemědělství vyzývají, aby své kroky důkladně vysvětlilo a předložilo varianty možných dopadů českého postoje na jednotlivé skupiny zemědělských podniků. Pokud žádá ministr zemědělství Martin Šebestyán autonomii v otázce zastropovování části přímých zemědělských plateb, potřebujeme vědět, jakou konkrétní výši stropu přímých plateb chce vláda pro období po roce 2027 prosazovat. Zastropování části přímých plateb souvisí také s degresivitou a redistributivní platbou. Není zřejmé, zda Ministerstvo zemědělství chce redistribuci zachovat, upravit nebo nahradit jiným nástrojem. Zemědělská veřejnost nemá informace ani o tom, zda bude případné zastropování části přímých plateb zohledňovat propojené podniky a skutečného konečného příjemce podpory. Pro všechna zmíněná opatření si lze představit několik řešení, které je třeba pečlivě analyzovat a netajit nic před sedláky, na které budou tato rozhodnutí dopadat. Pracuje Ministerstvo zemědělství s různými možnostmi, nebo se dopředu rozhodlo pro jedinou variantu, kterou bude prosazovat stůj co stůj?
Bylo by velmi zvláštní, kdyby ministr zemědělství neměl k dispozici analýzu opatření, která prosazuje jako zástupce České republiky v rámci jednání o nové SZP. Ministerstvo zemědělství musí přece při prosazování české pozice brát v úvahu zájmy všech skupin zemědělských podnikatelů. Jaký dopad budou mít nástroje nové SZP na sedláka hospodařícího na 100 hektarech půdy, na pětisethektarovou rodinnou farmu a na podnik hospodařící na tisících nebo dokonce desetitisících hektarů? Jaké prostředky a v jaké výši jednotlivé kategorie zemědělců nyní čerpají a jak by se se mohla jejich situace změnit, kdyby ČR prosadila svůj aktuální postoj? Spolu s dopadem navrhovaných opatření bychom se mohli dozvědět, kolik zemědělců do jednotlivých kategorií spadá. Věříme, že Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) jako resortní organizace nesedí s rukama v klíně a s těmito daty bezpochyby disponuje. Vzpomínám si, jak předchozí vláda musela své kroky voličům podrobně a opakovaně vysvětlovat a poskytovat statistická data, která se k jednotlivým rozhodnutím vztahovala. To však s nástupem nové vládní garnitury přestalo. ÚZEI zatím žádné zprávy tímto směrem veřejnosti nepodalo. Je také zajímavé, že ty zemědělské nevládní organizace, které po minulé vládě vyžadovaly důkladné analýzy, nyní důsledně mlčí. Nejspíš proto, že jejich zástupci zasedli na teplých místech poradců ministra a informace, na rozdíl od běžných sedláků a zemědělských podniků, asi mají.
Jak známo, zemědělských podnikatelů, podniků a konečných příjemců dotační podpory jsou v ČR řádově tři desítky tisíc. Nastavení podpory v rámci nové SZP se dotkne všech, ale kvůli chybějícím analýzám nevíme, jak budou přímé platby rozděleny mezi malé, střední a velké zemědělské podniky. Právě o těchto otázkách by mělo Ministerstvo zemědělství komunikovat se zemědělskou veřejností. Připomeňme si, že právě tito zástupci nejen ze Zemědělského svazu a Agrární komory, ale i dalších organizací nechali vyklápět hnůj před úřad vlády a organizovali protesty, na kterých neustále žádali další a další analýzy vysvětlující její kroky. Absence veřejně známých čísel a analýz jim ale nyní nejspíše vyhovuje. Dost možná proto, že je již mezi těmito zástupci a ministrem vše potichu dohodnuto. Je to podivná hra s legitimními zájmy a očekáváními českých zemědělců. Tento způsob jednání ASZ ČR zásadně odmítá a požaduje, aby byla bezodkladně zveřejněna čísla uvažovaných dopadů, aby veřejnost v ČR věděla, na základě čeho současná vládní garnitura rozhoduje o budoucnosti českého zemědělství a venkova.
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR
