„Jde o deset let našeho výzkumu v kostce. (...) Začínali jsme s tím, že Česká republika nemá žádnou lanýžovou historii. Ukázalo se, že tomu tak vůbec není,“ uvedl Beneš.
Návštěvníky výstava seznámí třeba s nejstarší zmínkou o lanýžích na území České republiky. Učenec Bartoloměj z Chlumce je popsal ve svém slovníku Glossarius již kolem roku 1360. „Takže historie lanýžů v českých zemích je v tuto chvíli ta nejstarší známá v křesťanské Evropě,“ řekl Beneš. První záznam ve Francii je podle něj z roku 1370, tedy o deset let později. „Zajímavé je, že pochází od synovce Karla IV., se kterým byl v kontaktu. Takže v tuto chvíli je v éteru hypotéza, kterou nejde ani potvrdit, ani vyvrátit, že možná Češi naučili Francouze jíst lanýže,“ podotkl.
Nejde o jedinou výjimečnost, kterou výstava lanýžům v tuzemsku připisuje. V českých historických pramenech se opakuje i spojování lanýžů s jeleny. „Je to naprostý evropský unikát, nikde jsme nenašli nic podobného. Vzniká nám tu teorie, že se v českých zemích chápání lanýžů vyvíjelo zcela odlišně než ve zbytku Evropy,“ uvedl Beneš. Upozorňuje, že za hranicemi bývaly lanýže vždy spojovány spíše s prasaty.
Tuto teorii podle Beneše podporuje i český název lanýž, který je nejspíše odvozen právě od laní. Všichni v Evropě své názvy odvozují od latinského slova tuber, čili hlíza nebo otok. „Nyní se snažíme zjistit, jestli jeleni opravdu patří do ekologie lanýžů,“ řekl Beneš. Nejde podle něj jen o to, zda jeleni lanýže konzumují, ale i to, zda jsou jejich spory schopné přežít v jeleních žaludcích tak, jako v těch prasečích.
Výstava se kromě historie věnuje také současnosti. Asociace Český lanýž, která výstavu pořádá, se zabývá především pěstováním lanýžů v České republice. Beneš s manželkou sbírali zkušenosti ve Francii, posledních deset let strávili osvětou a rozšiřováním lanýžnictví v Česku. Ve vlastní laboratoři se věnují také vyvíjení technologií, které pěstování lanýžů umožňují, a prodeji sazenic.
Výstava bude v Národním zemědělském muzeu do konce roku.
Zdroj: ČTK





