První z nich, zaměřenou na pěstování zeleniny, která se nachází asi 45 minut cesty z centra Pekingu, jsme navštívili hned druhý den po příletu. Skládá se ze zhruba třicítky skleníků a většina vypěstované zeleniny putuje přímo do restaurací v Pekingu.
Následovala cesta do Vlaštovčích hor, po jejichž vrcholu se táhne prastará, nádherná, monumentální a řadou tajemných legend opředená Velká čínská zeď, jejíž celková délka činí 8858 km. Stavba byla započata před 2 500 lety za dynastie Čchin, a to za účelem zabránění nájezdů Mongolců, a do dnešní podoby byla dokončena počátkem 17. století dynastií Ming. Zeď je u paty široká sedm až osm metrů, v koruně pět metrů, vysoká je šest až deset metrů a hlídá ji na 25 000 věží. Svůj hrob v ní našlo více než milion dělníků. Zpáteční cesta nás zavedla do podhůří Thien-Šou k prohlídce císařské hrobky člena dynastie Ming a Císařské cesty duchů, kterou z levé i pravé strany střeží kamenné sochy mytologických zvířat a čínských bojovníků.
I další den byl zahájen zemědělskou tématikou, a to prohlídkou biofarmy nedaleko Pekingu, ve vesnici s 860 obyvateli, z nichž 100 pracuje právě na této farmě. Ta je zaměřena na chov prasat a pěstování zeleniny ve sklenících. Ačkoliv zde neexistuje prakticky žádná mechanizace, farma je přímo ukázková. Číňané nám však předvedli jen vesnici a část statku, ale k prasatům už nás vpustit nechtěli. U statku je také vybudováno středisko pro rodiny s parkem, hřišti, bazénem, zemědělským muzeem a velkým zasedacím sálem. Jen škoda, že to tak nevypadalo ve zbytku vesnice, kde se v bídě tísní v malých domech celé rodiny.
Odtud jsme pokračovali zpět do Pekingu, kde následovala prohlídka Chrámu nebes, místa konání nejvýznamnějších slavností a rituálů v dobách čínských císařů, největšího náměstí na světě – náměstí Nebeského klidu a Zakázaného města, jež bylo obyčejným smrtelníkům po 500 let nepřístupné. Den plný zážitků jsme zakončili skvělým akrobatickým představením v jednom z pekingských divadel.
Čtvrtý den jsme zahájili prohlídkou Letního paláce – letního sídla čínských císařů. Následovala návštěva farmy s chovem prasat a pěstováním zeleniny a orchidejí. Prohlídka prasečáku však byla opět omezena – směli jsme si prohlédnout pouze jeden, a to zpoza skla. Příliš nepomohl ani puštěný film o chodu farmy, který byl v čínštině. Pak nás již čekal zhruba tisíc kilometrů dlouhý let jižně do Xian.
Toto původně hlavní město čínského císařství, z nějž vycházela slavná Hedvábná stezka, je srdcem Číny a taktéž turisticky nejnavštěvovanějším historickým městem. V současné době zde najdete na tři tisíce univerzit, však také jeden z deseti milionů jeho obyvatel jsou studenti. Za zhlédnutí bezesporu stojí přes dva tisíce let stará terakotová hliněná armáda, kterou tvoří více než osm tisíc soch vojáků a jejich koní z doby dynastie Čchin. Příjemným zážitkem pro část naší skupiny byla cyklistická výprava okolo centra města po hradební zdi o délce 16 kilometrů, taktéž pak návštěva hlavního symbolu Xianu – sedmimetrové Velké pagody divoké husy.
Další den byl kromě výuky základních čínských znaků v muzeu umění věnován odbornému programu, konkrétně prohlídce mléčné farmy, k níž náleží i pár skleníků k pěstování zeleniny. Opět jsme měli možnost přesvědčit se, že mechanizace zde prakticky neexistuje, vše se provádí ručně. Např. siláž tu dělají pět týdnů – nejprve pokosí kukuřici ručně na poli, svezou ji na farmu a na místě ji podrtí pomocí elektrických strojů. Podobně je to i s balíky sena - suché seno se sveze a na farmě se za pomoci elektro-hydraulického lisu zbalíkuje. Předseda farmy byl příjemný a pohostinný, mimo jiné nás informoval, že za litr mléka dostávají 5 jüanů (15,90 Kč). Také nás zavedl do jedné zemljanky vykopané asi šest metrů hluboko v zemi a vyprávěl, že před 30 lety žili ve vykopaných zemljankách všichni obyvatelé vesnice. Následoval přelet do města Guilin.
Guilin (v překladu Osmantový les) má 700 tisíc obyvatel a je městem, v němž a jeho blízkém okolí se nachází mnoho zajímavých přírodních památek, které určitě stojí za to spatřit. Den jsme proto zahájili plavbou na lodi po řece Li – s typickou čínskou krajinou a přírodními scenériemi, do Yangshuo, obklopeného vápencovými útvary a jeskyněmi. Plavba trvala asi čtyři a půl hodiny mezi 200 metrů vysokými vápencovými kuželi. Před milionem let tvořil vápenec mořské dno, ale po ústupu moře a vlivem tropického zvětrávání zde vznikly tyto pozoruhodné útvary. Nachází se tu také mnoho krápníkových jeskyní a některé řeky se ztrácejí v tzv. závrtech, kde se napojují na rozsáhlou podzemní odvodňovací síť. Vápencové skály s řekou Li jsou také vyobrazeny na čínské bankovce o hodnotě 20 jüanů (66 Kč).
Velmi zajímavý byl i výlet do hor na prohlídku rýžových teras, kde se pěstuje vůbec nejkvalitnější rýže v Číně. Sklizeň probíhá v září, a to opět bez použití jakékoliv techniky – tedy pouze za pomoci koní a volů. Následovala návštěva čajových plantáží v Guilinu, kterými nás provedl jeden z vedoucích a vysvětlil vše o pěstování čaje, jeho sběru a zpracování. Sklizeň provádí sběrači, kteří nesmí používat žádné parfémy, ani si před sběrem a během sběru mýt ruce mýdlem. Jeden sběrač za den nasbírá až 20 kg, z nichž je po usušení asi 5 kg kvalitního čaje. Poté následovala ukázka správného servírování zároveň s ochutnávkou různých druhů čajů a večer odlet do Šanghaje.
Šanghaj je supermoderní město s 24 miliony obyvatel (na jednoho člověka zde připadá 4,3 m2) a šesti miliony aut. Jako perličku uvedu, že pokud si zde chce někdo z obyvatel pořídit auto, jako první si musí koupit registrační značku v hodnotě 10 000 dolarů.
Jako jedna z největších turistických lahůdek na nás nedaleko Šanghaje, v Su-čou, čekala prohlídka bývalých císařských zahrad označovaných také jako Benátky východu, z nichž devět bylo v roce 1997 zařazeno na seznam UNESCO. Su-čou je také významné chovem bource morušového a nejkvalitnějším hedvábím. Vyšívají se zde hedvábné oboustranné obrazy, jejichž zhotovení trvá až rok. Krásný den završila večerní plavba po řece Huangpu mezi nábřežím Bund a Putong.
Zbývající dny do konce zájezdu jsme poznávali krásy Šanghaje, zejména jeho centrum s Chrámem jadeitového Buddhy, ukrývajícího dvě nesmírně cenné Buddhovy sochy z jadeitu – jednu sedící a druhou ležící. Dále proslulé mandarínské zahrada Yuyuan a Perlová věž vysoká 468 metrů. Nevynechali jsme ani nákup v typické čínské tržnici a cestu nejrychlejším magnetickým vlakem na světě – Maglevem.
Čína je dynamicky se rozvíjejí zemí s ohromným historickým dědictvím, což z ní činí tak trochu zemi protikladů. Mísí se zde stará kultura s novou a také rozdíly mezi městy západu, kde je víc znatelný komunistický režim, a městy východu, které tíhnou více ke kapitalismu, je značný. Přesto nebo právě i proto si troufám tvrdit, že pro účastníky našeho asociačního zájezdu se dva týdny zde strávené zařadily mezi jedinečné životní zážitky.
Eduard Müller, člen ASZ Krnovsko a Opavsko