Tento, ze šestnácti zemí Spolkové republiky Německo územně největší, stát patří také mezi nejbohatší z celé země. Označení „svobodný stát“ („Freistaat“) má demonstrovat jeho demokratický a republikánský charakter, nikoliv, jak je často mylně uváděno, nějaké zvláštní postavení mezi ostatními spolkovými zeměmi SRN (toto označení používá ještě Sasko a Durynsko). Jde především o historické označení, podobně jako „svobodné hanzovní město“, resp. svobodné a hanzovní město, které používají spolkové země Hamburk a Brémy. V jejich případě ovšem název souvisí se středověkými výsadami.

Povrch bavorského území je převážně kopcovitého rázu, který zde zůstal jako památka na prvohorní hercynské vrásnění. Pahorkatiny severního Bavorska jsou tvořeny břidlicemi, granity a rulami, které místy vystupují v zajímavé skalní útvary. Jedná se o Fichtelgebirge (česky Smrčiny) s nejvyšší horou Schneeberg (1051 m n. m.) a Frankenwald (Francký les). Porost býval kdysi jedlový, ale pro svou hospodářskou nedůležitost byl nahrazen smrkovým. A protože i smrky podléhají populační explozi, byl v roce 1973 zřízen ve Frankenwaldu na ploše o rozloze 972 km² přírodní park.

Na jihu se táhne vnější vápencová linie nejvyššího horského systému v Evropě (nepočítáme-li Kavkaz) - Alp. Hřeben na bavorsko-tyrolských hranicích se vlivem působení tektonických desek posunul oproti původní poloze asi o 80 až 200 km. Možná právě to je jedna z příčin, proč reliéf u okraje tak prudce mění charakter z velehor na rovinu. V Alpách se nachází řada krásných jezer a na hranicích s rakouskou spolkovou zemí Tyrolskem leží i nejvyšší hora Německa Zugspitze (2962 m n. m.).

Bavorsko je obdivováno námi i nespočtem dalších zahraničních návštěvníků díky své krásné a čisté přírodě, lidové architektuře a určitě i gastronomii – tradičnímu pivu a klobásám.

Berchtesgadenské Alpy

Jak už bylo uvedeno výše, Bavorsko je územně největší stát spolkové země Německa. Není možné jej tudíž během tří dní poznat úplně celý a nejlepší tedy je zaměřit se při každé cestě jen na některou jeho část. Letos padla volba na Berchtesgadenské Alpy, nejzazší jihovýchodní kout bavorského správního okresu Horní Bavory se správním střediskem Berchtesgaden (městys), 15 kilometrů na sever od rakouského Salzburgu.

Berchtesgadenské Alpy (německy Berchtesgadener Alpen) leží na území Rakouska a Německa. V Rakousku zasahují pouze svou menší částí na území spolkové země Salcbursko. Jako mohutná hradba složená především z vápence a dolomitu ční vysoko nad údolí řek Salzach a Saalach. Nejvyšší horou je Hochkönig (2941 m n. m.) s malým náhorním ledovcem Übergossene Alm ležící v rakouské části pohoří. Oblast okolo městečka Königssee, kam vedla i naše cesta, je chráněna jako národní park - Nationalpark Berchtesgaden. Zde jsme se také mohli zúčastnit plavby krytou vyhlídkovou lodí po jezeře Königssee ke kostelíku sv. Bartoloměje při úpatí druhé nejvyšší hory Německa - Watzmann (2713 m n. m.) či jízdy lanovkou na horu Jenner (1874 m n. m.). Nevynechali jsme ani lázeňské alpské městečko Berchtesgaden, návštěvu nejstarší německé palírny likéru Enzian, procházku soutěskou  Wimbachklamm, návštěvu solného dolu s podzemním solným jezerem a hornickým vláčkem, vyhlídkový horský okruh na rozhraní Německa a Rakouska Rossfelderhöhring strasse a také slavnou Hitlerovu čajovnu „Kehlsteinhaus“ (Orlí hnízdo), odkud se nám naskytl impozantní výhled na oblast Berchtesgadenska.

Celé toto údolí a oblast byly na počátku objevování vysokohorské turistiky hustě zalesněny a hory téměř neprostupné. Jen lovci a pastevci uměli žít v těchto tvrdých a nebezpečných odlehlých krajích. První turistické akce začaly někdy uprostřed 18. století. V padesátých a šedesátých letech 19. století pak byly veškeré významnější cesty a výstupy v tomto pohoří dosaženy a extrémní lezci začínali objevovat lezení velkých stěn.

Dobu největší slávy zažilo toto území bohužel v časech nechvalně proslulého nacionálního socialismu, kdy kouzlo berchtesgadenského údolí objevil Adolf Hitler. Po jeho převzetí moci v Německu doznal Berchtesgaden množství změn. Obersalzberg byl násilně zabrán nacistický režimem a prohlášen jako vůdcovo osobní ochranné území s horským statkem uprostřed. Také předimenzované berchtesgadenské nádraží je dalším svědectvím této megalomanie. Obyvatelé města byli režimu nakloněni jen málo. Proto bylo berchtesgadenské politické hnutí Weihnachtsschützen při denacifikaci pracovně zařazeno jako skupina „vzdorujících moci“. Dokonce i místní stranické a politické vedení z velké části sestávaly z přistěhovalců. I přes všeobecně známý politický symbolismus Berchtesgadenu, se letecké nálety 25. dubna 1945 omezily pouze na Obersalzberg. Kromě této výjimky neutrpěla městská infrastruktura ani zástavba téměř žádné válečné škody.

Rodinná farma Kilianhof

První ze dvou odborných exkurzí nás zavedla na rodinnou farmu Kilianhof, která byla založená již v roce 1677. Mezi hlavní činnosti, které na hospodářství zajišťuje pan Kilianhof se svou matkou, manželkou a zetěm, patří obhospodařování 42 hektarů půdy (z toho 20 vlastních), kde je pěstováno krmivo pro 40 dojných krav plemene německý strakatý skot a provoz penzionu (dva byty přímo na farmě).

Krávy, z 80 % deutsches fleckvieh a z 20 % red holstein (připouští se inseminací), dosahují průměrné užitkovosti 7 tis. litrů při obsahu bílkovin 3,3 – 3,35 % a tuku 4,1 - 4,2 %. Za mléko nyní farmář od mlékárny dostává 38 centů za litr, za některé dodávky i 40 centů. Dříve se muselo stávkovat, aby dosáhli takové ceny. Krmná dávka je založena na senáži (nepěstuje se kukuřice) a jadrném krmivu. Farmář má spočteno, že ho každé dva litry nad 15 litrů mléka, které kráva vyprodukuje, stojí jeden kilogram jádra. Vzhledem k tomu, že některé pozemky patřící k farmě k ní také přiléhají, mohou být i dojnice od jara do podzimu na pastvě. Mladý skot, kterého je na statku 20 – 25 kusů, se od května do září (většinou do 20. září) pase na almech. Zde musí být ale každý den kontrolován. V říjnu už bývá tráva hodně podmáčená. Slavnostní „stahování krav z almů“ se koná, pouze pokud se žádnému zvířeti za celé pastevní období nic nestalo, v rodině nedošlo k žádnému úmrtí a nikdo nebyl vážně nemocný. „Mladým skotem“ farmář myslí jalovice, určené jak na výkrm, tak na obnovu stáda, ale ne býky. Mladí býčci jsou prodáváni na trhu ve váze okolo 70 – 80 kg.

Almy se většinou nachází na území národního parku, takže na plochách, kde jsou elektrické ohradníky, mají občas problémy s turisty, kteří je ničí. Někde ohradníky být nemusí, protože je uplatňováno staré pastevní právo, udělené v předminulém století nejvyššími fořty (lesníky). Přesto, že se to správě Národního parku nelíbí, právo musí být v Německu vždy dodržováno.

Při přípravě krmiva rodina Kilianhof spolupracuje s dalšími sedláky z okolí. Půjčují si stroje či vypomáhají ostatním. Náklady na opravy strojů si mezi sebe rozpočítají rovným dílem. Pouze na lisování a balení senáže do kulatých balíků (asi 20 % senáže – 100 ks balíků/17 euro za kus) si jednají služby. Většina senáže (80 %) je uskladněno v senážní jámě.

Farma se nachází v nadmořské výšce 550 m. n. m., ale almy jsou mnohem výš – nad 1000 m. n. m. Tato míst jsou speciálně dotovaná - vedle klasické dotace na TTP dostávají farmáři od 0 do 204 euro na plochy nad 1000 m. n. m. (čím výš, tím více peněz). Podporována je také integrovaná ochrana rostlin (kulab) – na farmě Kilianhof se jedná asi o 400 euro.

Cena půdy v této oblasti je vysoká. Nyní měl pan Kilianhof nabídku na hektar půdy za 5 euro/m2, ale to si nemohl dovolit. Jeho soused nedávno koupil menší výměru za 10 euro/m2. To jsou ovšem peníze, které se nemohou nikdy vrátit, pokud se nejedná o stavební pozemky. Nájem se pohybuje mezi 100 – 200 eury za hektar.

Jednu věc má s námi pan Kilianhof určitě společnou - jako největší komplikaci pro své podnikání uvádí přebujelou byrokracii. Díky tomu, že žije v Berchtesgadenském výběžku, spoustu jeho sousedů jsou Rakušané, kteří mají mnohem volnější podmínky než Němci. Němci, jako národ, obecně ke všemu přistupují mnohem přísněji než Rakušané. Nejmarkantnější je to asi ve školství. Jeho dcera studovala zemědělskou školu v Rakousku, kde dostala státní cenu a studium ukončila s vyznamenáním. Aby jí bylo studium uznáno i v Německu, musela na přezkoušení, kde skončila se závěrečnou známkou „tři“. V zemědělství se zase jedná o nekompromisní dodržování všech hygienických a ekologických zásad a zákonů. Jako příklad uvádí farmář na první pohled úsměvnou historku: před několika lety chtěl koupit několik jalovic v severním Německu. Než ale dostal všechna nutná povolení, přivezl si domů již krávy s telaty. Stejně tak je komplikované získat jakékoliv stavební povolení.

Horský strakatý skot

Skupina horského strakatého skotu zahrnuje evropská plemena skotu shodného fylogenetického původu, charakteristická velkým tělesným rámcem, maso-mléčnou užitkovostí a strakatým zbarvením. Základním plemenem je švýcarský simentálský skot, ostatní plemena skupiny odvozují svůj původ od křížení tohoto skotu s místními krajovými plemeny. Přechody mezi jednotlivými populacemi nejsou ostré, v jednotlivých zemích byly a jsou místní populace zušlechťovány s použitím příbuzných plemen - především holštýnský skot červené barvy. V Evropě je tento skot druhým nejrozšířenějším plemenem po holštýnském skotu.

Jedná se o skot středního až vyššího tělesného rámce, s výškou krav v dospělosti mezi 138 - 145 cm při živé hmotnosti 650 - 750 kg. Plemenný typ je kombinovaný. Vyžadováno je dobré osvalení, korektní končetiny a velké, široké a pevné vemeno se struky vhodnými ke strojnímu dojení.

Německý strakatý skot (deutsches fleckvieh), je ráz strakatého skotu šlechtěného v Německu - tato populace patří mezi nejvýznamnější a nejužitkovější. Jedná se o středně velký skot s dobrým osvalením. Zbarvení je světle žlutě až tmavě červeně strakaté, případně plášťové. Existují i bezrohé linie. V roce 2004 dosáhla průměrná užitkovost krav 6424 kg mléka za laktaci při obsahu tuku 4,19 % a 3,52 % bílkovin. Býci na výkrm v roce 2003 přirostli průměrně 1380 g za den při jatečné výtěžnosti 58 %.

Rodinná farma Brandner

Odborná exkurze na rodinné farmě, kterou založil praděd nynější majitelky Kristy Brandner v roce 1911, nás zavedla na hospodářství s hlavním zaměřením na chov skotu plemene brown swiss. To v roce 1967 nahradilo v této oblasti nejčastěji chované plemeno fleckvieh. O pětadvacet let později hospodářství prošlo výraznou přestavbou – byla postavena nová stáj s vazným ustájením, které ale vydrželo pouze deset let. V roce 2003 bylo stání upraveno na volné.

Vedle základního stáda, do kterého patří 22 dojnic a dva plemenní býci, se rodina (majitelka a částečně i její muž a dva synové) stará o 35 kusů mladého dobytka a nechybí ani několika koz a prasat pro vlastní potřebu. Mléčná užitkovost krav se pohybuje okolo 6 500 kg mléka za laktaci. Průměrný počet laktací nemá majitelka spočtený. Některé krávy vydrží 2 – 3 laktace, ale mají i kusy, které měly již deset telat - telata se odrohují. Dojí se dvakrát denně, jedenkrát denně je zajišťován odvoz mléka do mlékárny Milchwerke Berchtesgadener Land v Pidingu.

Na 20 ha (pět vlastních) jsou pěstovány travní porosty a vojtěška, určené na senáž a na 60 ha almů při úpatí hory Jenner se od června do září pasou mladé jalovice - dojnice jsou ve stáji celoročně. Býci jsou vykrmováni do 140 – 150 kg a poté prodáváni místnímu řezníkovi. Stejně tak jalovice, které nejsou určeny k chovu. Dobré jalovice, pokud nejsou potřeba k přirozenému obratu stáda, jsou prodávány na aukci v Pidingu nebo Berchtesgadenu.

Letošní rok byl, co se týče zajištění objemného krmiva (jadrné je nakupováno), celkem specifický. 19. července proběhla poslední seč, protože následovalo období nepřetržitých dešťů. Nyní se počasí výrazně zlepšilo a krmení bude určitě dostatek. Běžně probíhá 4 – 5 sečí ročně, přičemž porosty jsou hnojeny kejdou vždy na jaře a pak po každé seči (celkem cca 170 kg N na hektar). Všechny seče dohromady dají asi 300 balíků senáže a naplní se i seník s aktivním i pasivní dosoušením a větráním.

Hnědý horský skot

Plemeno hnědý horský skot vychází z původního typu skotu, který se do alpské oblasti dostal již v období před naším letopočtem. První šlechtění započalo již ve středověku ve středním Švýcarsku, odkud se hnědý skot rozšířil i do okolních oblastí a dále byl udržován čistokrevnou plemenitbou. Jedná se tedy o jedno z nejstarších kulturních plemen skotu. Podle kantonu Schwyz byl tento skot označován též jako švýcarské plemeno. Zvláště ve východním Švýcarsku je tento hnědý skot chován dodnes a označuje se jako švýcarský hnědý skot, v Německu je hlavní oblastí chovu Algavsko a německý hnědý skot se proto nazývá též algavský skot. Populace hnědého skotu existuje i v Rakousku, jiný název pro rakouský hnědý skot je montafonský skot či montafon.

Hnědý horský skot byl v minulosti také importován do Spojených států a do Kanady, kde byl dále šlechtěn na převažující mléčnou užitkovost. Tato zvířata mají též větší tělesný rámec a označují se jako brown swiss. Zpětně jsou používaná k zušlechťování původní populace hnědého skotu, ke zlepšení končetin a dojitelnosti. Kontrola užitkovosti se provádí už od roku 1870.

Zástupci těchto plemen se vyznačují středním až větším tělesným rámcem s poměrně jemnou kostrou a dobrým osvalením. Přibližná hmotnost dospělých krav je 550 – 650 kg a kohoutková výška 135 – 140 cm. Zbarvení je charakteristicky plášťově hnědé až šedé, přičemž býci jsou tmavší než krávy, u některých zvířat se navíc může vyskytovat tmavý pruh přes hřbet. Zvířata jsou rohatá - hroty rohů a paznehty jsou tmavé. Mulec je také tmavší, často světle obroubený.

Někdy je toto plemeno zařazováno mezi plemena s kombinovanou užitkovostí maso – mléčnou (tzn. převažující je mléčná užitkovost). Dnes se však spíše řadí mezi plemena s užitkovostí mléčnou, což platí především pro populaci zvířat chovanou v severní Americe. Mléčná užitkovost se za normovanou laktaci pohybuje v rozmezí 6 000 kg až 8 000 kg mléka s obsahem tuk 3,8 % - 4,1 % a bílkovina 3,3 % - 3,5 %. Nejvyšší mléčné užitkovosti je dosahováno v Kanadě a USA. Co se masné užitkovosti týče, denní přírůstky u býků vybraných k plemenitbě v roce 2003 v Německu dosahovaly 1130 g.

Předností tohoto plemene je především nenáročnost na chovatelské podmínky, odolnost proti nemocem - dobrý zdravotní stav zvířat, pevná konstituce spolu s velmi dobrými končetinami, dobrá schopnost výkrmu, ranost a dlouhověkost - i více jak 14 laktací.

Jana Breburdová, 20. 11. 2014