Vážený pane předsedo Senátu Parlamentu ČR, vážený pane rektore,

vážení kolegové sedláci,

vážení příznivci rodinného způsobu zemědělského hospodaření,

mám radost, že mohu jménem Asociace soukromého zemědělství ČR uvést další konferenci pod názvem PESTRÁ KRAJINA. Ze známých důvodů nám nezbylo než zorganizovat letošní setkání tímto převážně vzdáleným přístupem, což asi nebude úplně pro každého komfortní situace, nicméně věřím, že celý program bude zajímavý a že tento náš společný čas nebude marný. Je mi moc líto, že dnes nemohu být mezi oceněnými sedláky a že vás z důvodů své nemoci mohu oslovit pouze z domova.

Každopádně dnes vám představíme videoreportáže z míst hospodaření několika našich kolegů, kteří vzápětí převezmou ocenění pro dobré hospodáře a tvůrce krajiny ve svém okolí a současně využijeme jejich přítomnosti k diskusi s vámi. Uzavřeme tím tak trochu slavnostně i trochu odborně již 3. ročník programu Pestrá krajina, který se ale prakticky uskutečnil již v loňském roce. Pro ty, kdo nemohou sledovat tuto konferenci, máme připravenu zvláštní publikaci, která bude zdarma distribuována všem členům i všem ostatním, kdo projeví zájem.

V tomto rozšířeném úvodu mi dovolte využít této příležitosti k srdečnému pozdravení všech našich kolegů sedláků z členských farem ASZ ČR i v ní začleněných svazů a organizací. Samozřejmě zdravím i naše další příznivce, partnery z nevládních organizací či garanty zemědělského tématu ve všech demokratických politických stranách. Se všemi jmenovanými po větší část minulého roku nebylo možné, k mé velké lítosti, se osobně setkávat a více rozvíjet obecně prospěšnou spolupráci. Tato situace je pro nás všechny velmi tíživá a je tíživá i pro samotnou Asociaci, protože má tak jen omezené možnosti, jak pokrývat dosud běžné způsoby obhajoby selských zájmů a také jak získávat potřebnou zpětnou vazbu k další činnosti. Byla odložena celá řada členských schůzí a akcí anebo jejich podoba nabrala internetovou podobu, která je však velmi chabou náhradou osobních setkání. Zcela konkrétně chci zde zmínit zatím nenaplněný potenciál partnerství s Českým svazem ochránců přírody, se kterým jsme při příležitosti loňské konference Pestrá krajina podepsali důležité memorandum o spolupráci.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, neostýchám se prohlásit, že úvodní dva ročníky Pestré krajiny se velice dobře osvědčily a že snaha naší selské organizace odlišit model klasického soukromého zemědělce od korporátního modelu zemědělského byznysu se dostává postupně do povědomí stále širší společnosti. Je to velice důležité, protože veřejný prostor, do kterého může dnes vstupovat kdokoli s čímkoli, trpí obrovskou zátěží naivních i manipulativních vyjádření o škodlivosti zemědělství, které rychle hnízdí mezi neznalou veřejností. Taková vyjádření se pak stávají potenciálním podhoubím, ze kterého plynou nesprávné odsudky, hloupé paušalizace a nesmyslný tlak na zavádění zbytečných podnikatelských omezení, zejména pak byrokratické zátěže na sedláky, která ale ani náhodou nesplní to, co od nich často uměle vystrašený občan očekává. Tyto dopady pak nejhůře snáší právě rodinná farma, která přitom má paradoxně ty nejlepší předpoklady mnoho problémů v krajině a na venkově skutečně řešit.

Za pozitivním faktem, že tu dnes mohu hrdě uvést 3. ročník Pestré krajiny se však skrývá nemalé úsilí a odhodlání řady lidí a proto si dovoluji jim nyní poděkovat. Konkrétně oceňuji nezištně věnovaný čas a odborný přístup všech členů hodnotitelské komise, která je složená jak z členů naší Asociace, tak i z uznávaných odborných kapacit na životní prostředí. Komisi předsedá a po všech stránkách stmeluje sedlák pod Milešovkou pan Daniel Pitek. Současně děkuji naší hlavní kanceláři za veškerou doprovodnou činnost, které zvládnutí celého programu vyžaduje. Zvláštní poděkování ovšem patří také České zemědělské univerzitě v Praze a jejímu rektorovi panu profesoru Petru Skleničkovi, za poskytnutí nejen zázemí v nové aule, odkud nyní vysíláme, ale také za partnerství a za doporučení některých kolegů z akademické sféry, se kterými můžeme konzultovat parametry našeho programu. Své upřímné díky si dovoluji vyjádřit bývalé ministryni zemědělství paní Mileně Vicenové, ve které máme dnes zaručenu vysokou moderátorskou úroveň.

Nicméně do finále svého poděkování jsem si nechal ty, kdo jsou v celém tomto našem snažení nejdůležitější - jsou to naši kolegové sedláci, kteří se nebáli přihlásit a ukázat nejen to, čeho ve vztahu k přírodě na svých statcích dokázali, ale také to, že jsou odhodláni svá počínání podstoupit mediálnímu zájmu, což je pro úspěch cílů celého programu to klíčové.

A zcela záměrně podotýkám programu – nikoliv soutěže! Protože smyslem není vybrat jedinou a nejlepší konkrétní hospodářsko-krajinářskou realizaci. To by totiž nebylo dost dobře možné. Spíše prostřednictvím vyladěných hodnotících kritérií chceme vybrat fundovanými a zkušenými lidmi širší paletu řešení, která jsou přínosem pro diverzitu, pro půdu či zadržení vody v krajině bez ohledu na to, jestli pocházejí z tak či onak zaměřené farmy. Přesah takového pojetí je přitom nasnadě a věřím, že také dnes dokážeme zprostředkovat širší veřejnosti uvažování aktivního sedláka o jeho roli na daném místě svého hospodaření. Prozradím, že dnes budeme mít možnost podívat se pod pomyslnou hospodářskou pokličku u celkem 6 rodinných farem opět ze všech koutů České republiky.

Předtím mi ale ještě dovolte formulovat několik myšlenek. Rok 2020 přinesl obrovské společenské události, které změní zásadně pohled na život mnoha obyvatelům naší planety. Šíření nakažlivé nemoci a lidské zdraví se stalo ve stejný čas ústředním tématem takřka pro celý svět. Tato pandemie dále narůstá a nikdo neví, jak dlouho potrvá a jaké bude mít zdravotní i ekonomické důsledky, ale i jaké bude mít důsledky psychologické a společenské. Je ale jisté, že toto fatální narušení našich zaběhlých zvyklostí, našeho podnikání a všech sociálních vazeb bude mít široký dopad. Nemám v úmyslu tady nějak rozumovat, ale myslím, že nakonec všechno zlé bývá k něčemu dobré. Myslím, že nás to může něčemu naučit a může nás to přimět k nějaké změně. Můžeme se totiž pokusit žít více v rovnováze s prostředím, více sledovat okolnosti a lépe vnímat souvislosti, které se z jakýchkoli našich počínání do okolí vždy nějak projevují.

V našem případě je to zejména vliv naší zemědělské činnosti na půdu, na vodu, na okolní vegetaci, na živočichy. Nemá cenu si zároveň namlouvat, že by pod nánosem jiných témat definitivně zmizely problémy se stavem životního prostředí, s klimatickými změnami, apod. Stejně tak nikam nezmizely ani extrémní postoje zastánců vzájemně protichůdných, ale z jejich pohledu zaručeně pravdivých tezí o dopadech zemědělství. Nezastírejme si, že současné zemědělství, pokud je v některých zemích a bohužel zejména i v té naší, založené na modelu manažersky řízených velkých subjektů, má viditelné dopady způsobené unifikovaným, takřka průmyslovým přístupem, vysokou koncentrací výroby a hmoty na jednom místě, s orientací výhradně na zisk a na další zvětšování. To je přístup, který je však velmi vzdálený tomu, jak přemýšlí o svých polích a zvířatech sedlák se svou rodinou. To je ostatně i přístup, který příroda v dlouhodobém měřítku netoleruje a dává nám to čím dál více najevo.

Rozhodně lepší budoucnost proto spatřuji ve sbližování postojů zemědělců a lidí, kteří se věnují přírodě a environmentálním otázkám. Rozvoj spolupráce, vzájemného přijetí a pochopení našich rolí přinášejí potřebné zvyšování úrovně osobního i kolektivního vědomí, které nám pomohou snížit negativní napětí a přinesou nová řešení, která jsme třeba dosud neznali anebo se jich báli využít. Jsem potěšen, že mnohé z těchto myšlenek jsou již dávno zcela podvědomě vlastní našim sedlákům, kteří dnes přijeli na tuto konferenci. Jak sami uvidíte, program Pestrá krajina dokázal v tomto ročníku opět oslovit různě zaměřené zemědělce. Prezentace výsledků, které na vás čekají, jsou nekašírovaným představením přirozeně přijatých opatření tu v prostředí malé, tu na větší farmě.

Toto vše je jen opakováním dávno známých věcí, které jsou obecně jasné lidem žijícím na rodinných statcích a to bez ohledu na jejich produkční zaměření a na velikost. To, co staví tento model šetrného hospodaření a spokojeného života do popředí všech jiných způsobů zemědělství, je především určité životní naplnění při této lidské činnosti a přirozená vyhlídka generačního předávání gruntu a s nimi i předání všech dosažených znalostí a zkušeností. To je naprosto nenahraditelný moment, který je třeba adekvátně podporovat. Celé společnosti se pak taková podpora zaručeně vyplatí a to vyváženou produkcí potravin se starostlivostí o kus krajiny, která je takovým farmám svěřená.

A o tom všem by měl právě program Pestrá krajina být. Ono přirozeně udržitelné hospodaření spočívá v osobním přístupu, které nelze nahradit žádnou sebepreciznější metodou nebo supermoderní technikou. Vše je totiž ve finále potřeba propojit s dalšími hledisky a najít širší motivaci, než jsou jen produkční ukazatele. Zemědělská obec by tudíž měla mít vlastní zájem doplňovat si nové informace – třeba o negativních dopadech používání různých nepřírodních látek v rostlinné výrobě či při chovu hospodářských zvířat. Na druhou stranu někteří horliví ochránci přírody by zase potřebovali získat lepší vhled do každodenních činností sedláků, pro které není příroda jen místem k odpočinku či poznávání, ale je také místem, ve kterém musí vypěstovat plodiny a odchovat zvířata a tyto procesy vždy určité dopady na přírodu mají. Společně bychom pak měli zvolit nejvhodnější cestu ke změně, která ale bude pro farmáře zvládnutelná a státem náležitě kompenzovaná.

Právě platforma našeho programu Pestrá krajina by se mohla stát takovým tržištěm zdarma dostupných praktických poznatků, které zároveň mohou nenásilnou formou posunout vyhraněné postoje k některým tématům a přivést rozdílné názorové skupiny k jednomu stolu. Bez širšího pochopení souvislostí, bez této zmíněné spolupráce by tento program nevznikl a nefungoval, stejně jako by ani neexistovala naše Asociace. Na mnoha hmatatelných výsledcích naší již více než dvacetileté vzájemné myšlenkové symbióze je zřejmé, že má slova o přínosech vzájemnosti a výhodách spolupráce nejsou žádná klišé.

Ani to však ještě není zárukou pouze pozitivních výsledků, nicméně mezi ostatními jde o nejlepší cestu k udržitelnější budoucnosti zemědělského podnikání. Dobrou zprávou je, že model rodinné farmy byl vždy konkurenceschopný a z podstaty její DNA je na tento vyvážený přístup nejlépe připravená. Takže zbývá už jen taková „drobnost“ – přesvědčit společně naše veřejné zástupce, aby se nad tím více zamysleli a poskytli tomuto modelu zasloužené podmínky. To ale bohužel zůstává v našich končinách tím nejhorším úkolem. Pořád totiž ještě velká část našich spoluobčanů vězí v zajetí socialistického hesla: nestarej se, stát se postará anebo žijí v idylizované jistotě o zajištění levných potravin pouze velkými podniky. Bohužel situace se navíc v posledních letech dále zhoršuje, neboť někteří politici se snaží využívat rostoucího zájmu veřejnosti o zelené téma a horlivě předkládají legislativní omezení, která jsou s farmáři konzultována jen formálně a těm pak vznikají v praxi téměř neřešitelné situace. V takové atmosféře je prosazení selského rozumu a našich myšlenek více než obtížné.

Vážení kolegové sedláci, vážení účastníci naší konference,

zcela nepochybně naše Asociace vznikla a dále pokračuje na myšlence obhajoby podnikatelských zájmů svých členů, kteří pro to, aby uživili sebe či své zaměstnance a mohli cokoli pozitivního ve svém okolí realizovat, musí něco produkovat a prodávat a musí k tomu dostat adekvátní prostor. ASZ však tyto legitimní soukromé zájmy hájí jinak, než některé jiné organizace, které si urputně hledí jen svého a setrvávají na nereálných a v delším horizontu předem prohraných pozicích. Mám za to, že kolem potřeby něco dělat se současným způsobem života, který je na mnoha místech založen výhradně na osobním zisku nebo na představě o neustálém růstu, bylo napsáno mnohé. S konkrétní realizací nějakých rozumnějších opatření je to však již horší. Model rodinného farmaření ale jedním z nekonfliktních a nejekologičtějších řešení skutečně je a spočívá v podílu kvalitní regionální produkce, místního zpracování a lokální spotřeby, přičemž získaný ekonomický výnos v místě žijící sedlák v té či oné podobě zpravidla reinvestuje do svého nejbližšího okolí. Není to ale cesta v dnešním světě jediná. To vůbec ne. Některá pozitiva technicky vyspělého a globalizovaného světa by bylo stejně hloupé popírat, jako je ale i přehnaně vzývat. Také naše Asociace není dokonalá a nemůže mít znalosti o všem, ale tím, že přirozeně staví na osvědčených hospodářských principech, díky kterým lidstvo přežilo dodnes, hájí zájmy nejen svých členů s největším potenciálem úspěchu. Proto je automaticky v popředí našeho snažení krajina zdravá a odolná - příroda, ve které je místo pro člověka i pro každý rostlinný nebo živočišný druh. Je to krajina pestrá, s naším takřka geneticky daným závazkem k půdě a k její ochraně.

Děkuji vám za pozornost.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR, dne 3. února 2021