Sotva jsme vstoupili do dvora, přivítal nás výhrůžným kokrháním majestátní kohout. Jakmile však spatřil hospodáře, sklopil hřebínek. Petr Bendl zrovna přivezl v autě hromadu atrakcí zapůjčených na dětský den, který právě ve dvoře chystal. A nejen ve dvoře, ale i ve stodole, která je vlastně ohromným divadelním sálem, kde již vystupovala pěkná řádka kapel, včetně něho. Ano, Petr Bendl hraje na kytaru a zpívá, a také hraje divadlo. 

Petr Bendl začíná postesknutím nad současností a nejistou budoucností… 

Budoucnost bude taková, jakou si ji uděláme. Je to jako s vládou. Jakou si zvolíme, takovou pak máme. Jistý problém tkví i ve stranách, kdy se střetává víc a víc názorů, a hledá se mainstream. Souboj mezi individuální pravdou a tou kolektivní bude probíhat stále. Člověk to mívá složité i doma v rodině. Stačí se podívat kolem sebe, jak to často ani v rodinách nefunguje, a pak se snáze pochopí, jak je složité najít pojítko ve skupině tisíců lidí. A další příklad z rodiny. Že je něco tak, jak má být, tedy v pořádku, to se často ukáže až po delší době, například když se podívám na dědečka s babičkou, kteří spolu prožili celý život. A to je štěstí. Já nevěřím na náhody, spíš jde o štěstí, když má člověk potkat a umět rozpoznat parťáka, se kterým si bude rozumět desítky a desítky let. 

Dostáváme se k pohledu na zemědělství… 

Dnes řešíme otázky okolo zemědělství, které již zajímají čím dál více lidí. A čím dál více lidí si uvědomuje, že nejde o to chránit přírodu na úkor zemědělství, nebo naopak. Vše musí fungovat v souladu a společně. Máme vysokou míru zornění a minulý režim zcelil pole, zrušil remízky, vyháněla se voda z krajiny cestou meliorací apod. A my teď bojujeme s erozí, a zápasíme o vodu v krajině. Dřív to lidé věděli, uměli žít s krajinou. Byli na ní závislí. Dnes se musí lidem hospodářům často pod hrozbou pokuty nařizovat, že nelze orat po spádnici, ale kolmo na vrstevnici. A přitom to věděl dřív každý, kdo hospodaří na své půdě, neboť kdyby tak nečinil, voda by mu ornici spláchla a on by mohl zapomenout na dobrou úrodu.  

V ČR dnes máme cca 3,5 milionu vlastníků půdy a jen něco přes 30 tisíc firem na ní hospodařících. Těch na vlastní půdě mnohem méně. Nedaří se urychlit pozemkové úpravy, které měly a mají za cíl lidem umožnit obdělávat svou půdu a umožnit jim přístup na vlastní pozemky, jež leží někde uprostřed lánů polí. A to lze vyřešit především pozemkovými úpravami. Vlastníci, kteří tuto možnost nemají, jsou nuceni půdu pronajímat, nebo ji prodat. Což je škoda. Této situace zneužívají různí nákupčí, kteří neustálými nabídkami pronásledují staré lidi, a neděje se to jen tady u nás, ale to se týká celé republiky. 

Jak jste se vlastně dostal k tak hluboké znalosti problematiky zemědělství? Byl jste ve funkci ministra zemědělství úspěšný, a podle mé vlastní zkušenosti poslední, kdo rozuměl jak soukromě hospodařícím sedlákům, tak i velkozemědělcům, potravinářům a veterinárnímu dozoru. 

Já jsem sice vzděláním strojní inženýr, ale vždycky jsem k venkovu a přírodě vztah měl. Byť tedy přímo u nás v rodině, pokud vím, žádný zemědělec nebyl. Otec pracoval na dráze, máma byla učitelka, prarodiče a další příbuzní, to byli muzikanti, divadelníci, malíři, ale zemědělci žádní. Jako hejtman jsem musel řešit řadu problémů spojených s venkovem. Hodně se vše točilo kolem rozvoje venkova, venkovské krajiny, a s tím samozřejmě souvisí i problematika zemědělství. Podpora obnovy lesů a taky situace s vodou. Zažili jsme dobu povodní a museli řešit, jak s vodou napříště lépe vyjít, aby nepáchala škody. Ale také jsme museli řešit generely páteřních rozvodů vodovodních soustav v kraji, neboť jsou v kraji místa, kde se stále bez studní lidé neobejdou. Což se ukazuje poslední roky jako velký problém. Nebo například i projekt splavnění Vltavy, o který jsme usilovali, je vlastně i tématem ministerstva zemědělství. Středočeský kraj je krajem řek. Vltava, Labe, Sázava, Berounka, Jizera, které ovlivňují krajinu a nutí nás o ní v souvislostech přemýšlet. Proto mi některá témata spadající pod ministerstvo zemědělství nejsou a nebyla cizí. A navíc jsem na ministerstvu měl kolem sebe tým skvělých lidí, odborníků na hospodaření na polích, v lesích, hospodaření s vodou, na rozvoj venkova, problematiku chovu ryb, potraviny, veterinární péči, welfare, Evropskou unii a to jsem nevyjmenoval zdaleka všechno. Široký rezort! 

Pro mě byla trochu výhoda, že jsem nepřicházel zcela zevnitř zemědělství. Mohl jsem mít určitý nadhled a nebyl zatížený vazbami. Pořádal jsem tzv. kulaté stoly, u kterých bylo mnohdy hodně živo. Setkávali se tam zástupci malých a středních i velkých zemědělských společností. Asociace soukromého zemědělství, potravináři, Agrární komora, zemědělští ekonomové a celá řada různých expertů. Bývaly to ostré diskuse. Lidé u stolu museli říci svůj názor, a museli počítat s tím, že většina u stolu dobře ví, o čem se mluví a já tak měl větší šanci porozumět celkové šíři témat, než kdybych s nimi jednal jednotlivě bez možnosti konfrontace s ostatními. A právě proto se snáze docházelo k nějakému kompromisu a dohodě. Tak vznikl i koncept českého zemědělství, pod který se nakonec podepsali všichni. Od té doby to nikdo již nedokázal. Vedl jsem jednání tak, aby koncept prospíval pokud možno všem stranám, i s ohledem na odlišnosti našeho zemědělství od zemí v EU. Komunistický režim u nás úplně vykořenil soukromý sektor, na rozdíl třeba od Polska a Maďarska. Tam měli na čem stavět. U nás lidem nebylo ani umožněno žít na svém a ve svém. My dnes vše budujeme složitě, vlastně od začátku. Podle mě je důležité umožnit mladým, aby mohli začít hospodařit, aby si mohli koupit půdu. Hledat pro ně různé formy podpory. Je důležité a potřebné, aby stát podporoval malé a střední hospodáře. A střední farma je pro mě cca tak do plus mínus 700 hektarů. Ale najdou si svou alternativu i ti s několika hektary či desítkami hektarů. Do budoucna nebude možné žít z produkce, která má nízkou přidanou hodnotu - jako například obilí. Budeme muset hledat jiné směry, abychom se uživili a zemědělství prosperovalo. Přichází trend většího ohledu na stav přírody, trend hospodaření bez chemických hnojiv a pesticidů. Lidé chtějí zdravou přírodu i zdravé potraviny a tak čeká zemědělství hodně změn. 

Musíme chytře využít podpor z EU a hledat možnosti, jak produkovat více naší české a zdravé potraviny a zároveň pomáhat přírodě, aby lépe zvládala zátěž, kterou jí lidé a lidstvo nakládá. To je pro nás klíčové. 

A to je vaše stanovisko, nebo to lze považovat za stanovisko ODS? 

ODS má v programu, že nechceme bojovat s přírodou, ale naopak chceme a musíme hledat a podporovat způsoby, jak žít v souladu s ní… Včera jsem byl na farmě člena ASZ Daniela Pitka, u Milešovky, a měl možnost poznat, jak tam s rodinou hospodaří, jak prosperují nové sady na pastvinách, jak chytře v krajině budují nové tůně, jak třeba opravují a starají se o různě krajinné prvky, jak všude hledají cestu, jak se uživit a zároveň žít v souladu a v rovnováze s přírodou. To je cesta, kterou chceme podporovat. 

Co však rozhodně nemá smysl věcně ani principiálně podporovat, jsou dotace do velkých investičních celků. Například než 100 milionů korun dotace na výstavbu jedné pekárny, jako se tomu v ČR děje, raději podpořme 100 malých pekáren. 

Chce to obecně ukázat mladým lidem, že má smysl na venkově zůstat, žít tam i podnikat. Je nutné podporovat a více medializovat programy, jako je například Farma roku. Další úžasnou věcí je program Pestrá krajina, který ukazuje, že je možné vytvářet takto souladnou krajinu, a že se takto dá dobře uživit.  

Ještě zmíním, že máme v programu třeba prosazení zákona o rodinné farmě. Měl by především zjednodušit převody majetku, aby majitel mohl sám rozhodnout, jak naložit s farmou, a bez problému ji převést tak, aby mohlo hospodaření dál pokračovat ve své tradici. 

To jsou úkoly pro budoucí ministerstvo i pro zemědělský výbor… 

Věřím, že se to po volbách změní a dojde k jinému pohledu na budoucnost zemědělství, potravinářství a ochranu přírody. A že zvrátíme ten trend podpor především velkých firem, na podporu malých a středních! 

Věřím, že jsme si s kolegy ze SPOLU, což je ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, dali dobré a prospěšné cíle pro budoucnost ČR, které chceme naplňovat. Shodli jsme se na společném programu, který jsme podepsali. Na všech jednáních mluvíme společným jazykem. 

Snad se tedy poučili i ti, kteří se podíleli na politice v minulých vládách… 

Každý má právo udělat chybu, něco nedomyslí, něco mu unikne. A měl by mít šanci na reparát, a to jak v rodině, tak i v práci. Za důležité považuji, že klíčové problémy a jejich řešení vidíme velmi podobně. 

Je jasné, že bez koalic se u nás politika dělat nedá. My, jako SPOLU, máme teď velkou výhodu, že jsme si program vyříkali už před volbami. Naučili jsme se spolu lépe mluvit. Věřím, že to bude ČR ku prospěchu. 

Jedním z hlavních cílů, jako je především konsolidace hospodaření státu, a to nejen v oblasti zemědělství, je zbavit zemi protekcionalistického nakládání s penězi daňových poplatníků a skončit s obrovským střetem zájmů, ve kterém je dnes prakticky celá vláda. Jistě budou věci, na kterých budeme mít problém se dohodnout, ale v tom zásadním, klíčovém, v tom jsme zajedno, a proto jsme SPOLU. 

Chystáte se na volby? 

Kandiduji ve Středních Čechách za koalici SPOLU, za ODS, na sedmém místě. Uvidíme, co řeknou voliči. A uspěji-li, chci se orientovat na oblast, ve které se již delší dobu pohybuji, a to je právě zemědělství. Na jaké pozici? O tom rozhodnou voliči. 

K Asociaci… 

Ano, děláme rozhovor pro časopis ASZ, proto je na místě přiznat, že jsem jejím členem, a jsem jím proto, že věřím ve smysl soukromého hospodaření a věřím principům, které Asociace prosazuje. Znám vedení ASZ a znám celou řadu odborníků z členské základny. Jsou mojí inspirací i učiteli. Asociaci považuji za vysoce odbornou a svou činností nesmírně užitečnou organizaci, se kterou spolupracuji a věřím, že tomu tak bude vždy. 

Co mě nepřestává udivovat a setkávám se s tím hodně právě u starších členů ASZ, kteří nezapomněli, jaké to kdysi bylo hospodařit na svém, je úcta k tradicím našich předků. Rád bych, aby moudrost minulých generací nezmizela a nezměnila se na prach v dnešním elektronizovaném počítačovém světě plném virtuálních realit. 

A vidím to i u mě na statku. Shodou okolností se mi podařilo koupit tuto usedlost s obrovskou historií. Třeba tato zeď tu prokazatelně stála už roku 1625. Odsud se vozily potraviny a obilí na císařský stůl. Postupně odkrývám, co zde naši předkové a předchozí majitelé z praktických důvodů vybudovali, co komunisté zrušili a zničili, když původním majitelům majetek ukradli. K ukradenému neměli vztah a kolikrát ani netušili, k čemu jsou například různé odvodňovací kanálky ve sklepě a podobně… Vůbec musím říct, že v mém okolí se na sedlácích podepsal komunistický režim velmi krutě. Bylo by to na dlouhé vyprávění někdy jindy. Ale snad jen stojí za zmínku, že závist, nenávist a lež jsou mezi lidmi stále a sedláci museli s těmito vlastnostmi bojovat tenkrát a občas i dnes. Už nikdy nesmíme dovolit, aby se z těchto vlastností upletla politická reprezentace, která nám bude vládnout. 

Když jsme včera projížděli s Danielem Pitkem pod Milešovkou, zahlédl jsem v lukách barokní sochy. Ten, kdo je tu kdysi postavil, musel mít citlivou duši! A Daniel Pitek je obnovil. Tomu velmi rozumím. Sám nechodím pravidelně do kostela, ale věřím, že boží mlýny existují a je třeba je respektovat. Máme tady takový ostroh, kde jsem nepostavil sochu, ale nechal jsem tam postavit pamětní kříž. Jeden soused říkal, že má někde zastrčený starý litinový. Nakonec vypadal k světu. Postavili jsme ho a zavolali pana faráře, jestli by nám ho nevysvětil, což nakonec rád učinil. A tak nás zde nyní hlídá. A je to takový… zvláštní pocit… 

Nu a jak hospodařím? Na zhruba 62 ha. Odešel jsem ale od polařiny, potřebuji hlavně kvalitní seno a orat a sít na 30 ha nemá zatím pro mě moc ekonomický smysl. Orientuji se především na chov koní, do budoucna bych chtěl dnešní malý chov ovcí a koz rozšířit. Rád bych zrekonstruoval starý objekt statku a vybudoval tu malý penzion. Jsme na pokraji Křivoklátska a tak vyjížďky, nejen na koních, s možností přespání, to chceme nabídnout jednou i u nás. 

Je mi jasné, že rodinná farma se nemůže orientovat jen na jednu činnost. Je třeba kombinace. Něco vypěstovat, chovat zvířata, nabídnout něco k jídlu, ubytování. Výhoda u nás je, že jsme pro turisty pár kilometrů od Prahy. Nevýhodou, že se tady nedají moc sehnat lidi ke koním a sehnat řemeslníka je taky čím dál těžší.  

A jestli budu mít následovníka? U dvou starších synů Tomáše a Daniela zájem o zemědělské hospodaření moc nevidím, Adrián ten půjde letos prvně do školy a tak se uvidí, jestli časem k tomu nějaký vztah získá. Nejblíž k dění na statku a ke koním má zatím paradoxně nejmladší osmnáctiměsíční Amálka. V každém případě bych si přál, asi jako každý kdo hospodaří s nějakou vizí a perspektivou, aby se někdo z nich měl k dílu. 

Když se před vraty statku loučíme, Petru Bendlovi s Amálkou v náručí mávají popeláři a volají, jak se má, zatroubí projíždějící muž v červené škodovce veteránu a dívky na autobusové zastávce přes silnici se usmívají. Přejeme vše dobré!

Rozhovor vedl Josef Duben

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 4/2021), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.