Vědci porovnávali velikost polí a jejich strukturu s početností a druhovou skladbou polních ptáků. "Většina druhů polních ptáků byla v Rakousku výrazně početnější, přičemž největší rozdíly byly nalezeny například u skřivana polního, strnada obecného, špačka obecného, tedy u ikonických druhů zemědělské krajiny s dlouhodobým poklesem početnosti v celé Evropě," uvedl Martin Šálek z ÚBO a České společnosti ornitologické. Studie porovnávala ptačí společenstva zemědělské krajiny ve dvou přeshraničních regionech, Znojemsko a Dolní Rakousy, s podobným podílem orné půdy a krajinných prvků, ale s výrazně odlišnou velikostí polí - ta rakouská měla menší rozlohu.

Zástupci AV uvedli, že Česko je evropským "rekordmanem" ve velikostí polních celků a 57 procent orné půdy je tu v blocích větších než 20 hektarů. I proto je podle odborníků česko- rakouské příhraničí ideální pro zkoumání vlivu ztráty různorodosti krajiny, takzvané homogenizace, na její biodiverzitu. Právě homogenizaci vědci uvádí jako zásadní proces, který snížil biologickou rozmanitost krajiny, problém prohloubila i modernizace a chemizace zemědělství.

"Z našich výsledků je zřejmé, že negativní vliv kolektivizace české krajiny má vliv nejenom na ptáky, ale na celkovou biodiverzitu zemědělské krajiny," poznamenal Šálek. "Vliv velkých polních celků i na další druhy v zemědělské krajině demonstruje také naše předchozí studie, která prokázala, že populační hustota zajíce polního byla 3,8 až 9,6 krát vyšší v Rakousku než v různých regionech České republiky," sdělil vědec. Dodal, že rozdělení velkých lánů do menších polí mezemi, biopásy či křovinatými koridory může výrazně podpořit biologickou rozmanitost, prospět ekosystému i zadržování vody v krajině. "Jednou z možností může být větší a dlouhodobější finanční podpora zemědělské produkce pro zemědělské subjekty hospodařící na drobných polích s vyšším zastoupením krajinných prvků," uvedl Šálek. Taková opatření by podle něj také snížila erozi půdy.

Zástupci AV připomněli, že po roce 1948 se zásadně proměnila česká zemědělská krajiny. Z drobných polí do velikosti 0,25 hektaru vznikaly obrovské lány o rozloze až několik desítek hektarů. Postup měl usnadnit obdělávání a management půdy, zároveň však vedl k zániku mezí, polních cest a zelených koridorů.

Podle Šálka je nedostatečné i omezení pěstování jedné plodiny na souvislé ploše maximálně 30 hektarů. "Stejně tak povinný podíl minimálních čtyř procent neproduktivních ploch je žalostně málo pro podporu biodiverzity," dodal vědec.