"Byla to komunistická akce, i v té době v roce 1951 nezákonná akce, která spočívala v násilném vystěhování selských rodin ze svých domovů, a byla to plošná akce, která se odehrávala v průběhu asi dalších dvou let po celé republice," uvedl Šebek, jehož rodina byla rovněž vystěhována. Na Litoměřicku se týkala takzvaná akce Kulak rovněž mnoha rodin. "Tady byla postižena spousta sedláků, je to zemědělský kraj," uvedl Šebek. Celostátně se týkalo stěhování tisíců rodin. "Staly se obětí režimu," řekl a dodal, že někteří sedláci zaplatili i životem.

Před 29 lety se odehrála podobná vzpomínková akce jako dnes. Sedláci si s sebou tehdy donesli kameny či cihly, pozůstatky jejich statků, které jim byly po listopadu 1989 po desítkách let navráceny. "Tyto pomyslné střípky zničených životů sedláckých rodin naši tátové složili pod bílý kříž, který měl být základem trvalé mohyly, jež by připomínala zrůdnost celé komunistické myšlenky i její praktické důsledky," uvedl Šebek. Mohyla však na místě není, proto bylo pietní místo dnes symbolicky obnoveno.

Násilná kolektivizace venkova se nesla v atmosféře politického zastrašování, kdy komunistický režim sedlákům zabavoval a vyvlastňoval půdu, zvířata, strojový park i nemovitý majetek. Dětem ze selských rodin bylo znemožňováno studium, jejich rodiče mnohdy přišli o všechno včetně svobody a občanských práv, otcové putovali do žalářů či uranových dolů.