Ty, to je velké,“ raduje se nad trusem nalezeným v přírodě dvojice lidí. Jde o vlčí hlídku, mapující výskyt vlka v českém pohraničí. „Dobrovolníků na to máme dost,“ pochvaluje si koordinátorka hlídek Štěpánka Kadlecová v novém filmu Beránek a vlk. Obávané šelmě se v Česku znovu daří.
Své o tom ví i chovatel Petr Zacharda z Abertam v Krušnohoří, který měl první velké ztráty na stádech. Nejdřív si myslel, že má tu čest s toulavými psy. Postupně se ukázalo, že jde o vlky. Chovatel jim do cesty kladl sítě, zkoušel je plašit světlicemi. Pochodil, až když si pořídil pasteveckého psa. „Vlci ho vycítí a nepokusí se o útok,“ tvrdí Zacharda v dokumentu z produkce ekologického Hnutí DUHA. „Roztrhané ovce mě netěší. Ale vlci tu jsou a musíme se přizpůsobit,“ dodává. Podobných pragmatiků přibývá. V zahraničí je jich ale víc.
Lidé se přestávají bát
Vlk se do Česka stahuje asi 10 let z Německa a Polska. V současnosti je tu kolem sta jednotlivců, odhadují experti. Na jihu Evropy jsou na vlka zvyklejší, dokládá film Martina Čápa, ve kterém bere režisér diváky na cestu po tamních vlčích teritoriích.
Ta někdy nejsou zrovna typická. V Římě mají vlky kousek od letiště i 20 kilometrů od Kolosea. „Typický vlčí biotop je, kde mají něco k snědku a nikdo je nezabije,“ konstatuje profesor zoologie Luigi Boitani.
V Itálii monitorují kolem tisíce vlků. Když se někde objeví nově, lidé se začnou bát. Strach mizí do 5 - 10 let, do té doby se obvykle situaci přizpůsobí i chovatelé. Preventivní opatření v Toskánsku, kde žije desetina italských vlků, snížila počet nočních útoků vlků na stáda o polovinu.
Ve Španělsku vlci žili vždycky, v poslední době je jich tam ale víc. Někteří místní chovatelé si jich cení, regulují nemocnou zvěř i divočáky. Stáda tu chrání s pomocí psů mastinů.
Pastevecké psy si už pořídili také chovatelé na Broumovsku. Někteří z huňáčů na louce nedovolí přistát ani čápovi nebo volavce, aby si ulovili myš. Zdejší chovatelé se vlkům brání také dokonalejšími ohradami, obvykle s předsunutým obvodovým drátem nabitým elektřinou.
Filmařům, kteří to dokumentovali, odborně radil Miroslav Kutal z Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně, který v Hnutí DUHA vede i program Šelmy. „Chtěli jsme přinést inspiraci do debaty o návratu vlka do Česka,“ vysvětlil, proč se organizace pustila do produkce snímku. „Že neřešíme novou věc, ale že konflikt mezi vlkem a chovateli stád trvá tisíciletí,“ dodal.
Kutal to řekl lidem v Liberci a Ústí nad Labem, kde DUHA v uplynulých dnech film promítla. Hostem akcí byl i Tomáš Salov, mluvčí národního parku České Švýcarsko. Tam vědí o dvou vlčích skupinách. „Naši návštěvníci letos zaznamenali i tři vlčí mláďata,“ připomněl Salov.
I na Děčínsku už vlci způsobují škody chovatelům. Pokud se jim začnou bránit, útoky rychle mizí. Mezi vlky a návštěvníky parku, ani jejich psy žádné konflikty nezaznamenali. A to i když lidé své miláčky pouští bez vodítka.
Stát by mohl pomoci
Chovatelé si u ministerstva životního prostředí mohou podat žádost na prostředky k ochraně stád z evropského operačního programu. „Ten systém je ale administrativně náročný, musí to být zbytečně velké projekty,“ poukázal Kutal, který dříve pomáhal chovatelům s vyřizováním žádostí.
Řadě z nich by pomohly jen desítky tisíc třeba na krmení psa, kterého si pořídili už dříve. Chovatelé s podporou Asociace soukromého zemědělství a Hnutí DUHA nedávno psali ministrovi životního prostředí žádost, aby jeho resort zvážil vypsání malého programu z národních zdrojů.
„Zatím je to přislíbeno od příštího roku. Uvidíme po volbách, jestli se to rozhodne,“ uzavřel Kutal.