Ze zanedbané usedlosti rodinná farma jak má být
Při projíždění krásnou jihočeskou krajinou mezi historickými městy Telč a Jindřichův Hradec lze narazit na velmi vkusně zrekonstruovanou hospodářskou usedlost s na první pohled bohatou historií. Ta je již několik let nejen náhodným, ale stále častěji vyhledávaným cílem zejména řady turistů, které láká k posezení v příjemné hospůdce, ochutnání skvělých sýrů a obhlídce zdejšího stavení a jeho okolí. Vítejte na statku Horní Dvorce, za jehož proměnou ze zanedbané usedlosti stojí nemalé úsilí jeho majitelů, manželů Radka a Michaely Dubových. Jejich úspěšné tažení za ne úplně tradičním hospodařením spojeným s chovem ovcí, zpracováním vlastní produkce a jejím prodejem začalo před šestnácti lety.
Když se naskytla možnost pořídit si historický hospodářský dvůr v Horních Dvorcích, vystavěný před více než 650 lety kolem dnes již neexistující středověké tvrze, bylo o místě dalšího působení a podnikání manželů Dubových rozhodnuto. Pastviny, které na statek přímo navazují, začaly sloužit k extenzivnímu chovu masných ovcí plemen texel, suffolk a jejich kříženců.
„Každý, kdo někdy začínal hospodařit, si jistě dovede představit, že žádná selanka to nebyla. Značně zchátralá usedlost si vyžádala komplexní rekonstrukci, ke které došlo po zimě v roce 2008, kdy napadlo přes metr sněhu a při jeho tání se zřítily střechy stájí, stodoly a obytných budov. Při přestavbě již bylo počítáno s dalším plánovaným využitím statku, ke kterému došlo poměrně záhy,“ říká Radek Dubový.
Importem dojných ovcí ke změně zaměření farmy
V roce 2010 totiž majitelé změnili hlavní zaměření farmy, a to díky importu 140 jehnic a jednoho berana mléčného plemene lacaune přímo z jejich domoviny – z vysočiny v oblasti v jižní Francii, část zvířat byla nakoupena i na Slovensku. Ve Francii jde o nejrozšířenější dojné plemeno ovcí s populací kolem 800 tisíc bahnic, zároveň se jedná o jedno z předních světových plemen, co se produkce mléka týče. Je z něj vyráběn originální roquefortský sýr, který patří mezi nejrenomovanější druhy sýra, a k jehož přípravě nesmí být použito mléko jiného plemene ovcí.
Manželé Duboví aktuálně chovají v uzavřeném obratu stáda zhruba 500 bahnic. Roční odchov čítá 100 plemenných beranů a 200 jehnic, přičemž mladá zvířata jsou v menší míře používána do obratu stáda, většina se ale prodává na dojné farmy na Slovensko, do Maďarska a Rakouska.
První šlechtitelský chov plemene lacaune u nás
„Od října loňského roku se mohou hospodáři pyšnit tím, že jim byl uznán první šlechtitelský chov plemene lacaune u nás, zároveň je i největší a dalo by se říci, že rovněž nejprogresivnější,“ informuje Vít Mareš, předseda Svazu chovatelů ovcí a koz.
„Abychom mohli rozšířit chov, pronajali jsme si před několika lety hospodářskou část historického statku v sousedním Palupíně. Celkem tak máme k dispozici čtyři stáje, přičemž v Horních Dvorcích je odchovna plemenných beranů, v Palupíně máme základní stádo, dojírnu a nachází se tu také odchovna ovcí. Základní stádo je rozdělené do tří skupin, tak aby bahnění probíhalo třikrát do roka. Využíváme jak harémové připouštění, tak nově i inseminaci,“ vysvětlují manželé Duboví.
Krmné pásy - nepostradatelní pomocníci
Z Francie nepocházejí pouze ovce zde chované, ale také technologie, bez kterých si Duboví již každodenní chod farmy neumí představit. V první řadě to jsou krmné pásy, využívané jak pro krmení dojnic, tak při odchovu na farmě narozených jehňat, ale také moderní dojírna s rychlým odchodem ovcí.
„V domovině lacaunských ovcí se krmné pásy využívají již více než 40 let. Když jsme při několika našich návštěvách zahraničních chovů objevili jejich nesporné výhody, vysledovali jsme hlavního výrobce, který je tam dodává, a dovezli je i sem k nám,“ informuje hospodář. V současné době je Statek Horní Dvorce prodejcem francouzské firmy Albouy Equipment, která je vyrábí, pro východní Evropu.
Výhodou zdejšího hospodářství jsou poměrně rozsáhlé pastviny, které přímo navazují na oba statky, a jež jsou pro pasení využívány zhruba od poloviny dubna. Samozřejmostí je ale i poté přikrmování. Aktuálně manželé Duboví obhospodařují 140 hektarů trvalých travních porostů, z nichž čtvrtina je vlastních, obilniny a granule na příkrm nakupují od okolních sedláků.
Zpracování faremní produkce
Kromě zemědělské části, která je doménou Radka Dubového, a spolu s ním se jí věnují další čtyři osoby, je na statku neméně důležitá také potravinářská část, kterou má na starosti Michaela Dubová, a k ruce má další čtyři pracovníky.
Majitelé nejprve přímo v prostorách statku vybudovali bourárnu a v roce 2012 pak zrealizovali bez jakýchkoliv dotací stavbu sýrárny, kde se zpracovává veškeré nadojené mléko, jehož objem činí 200 až 700 litrů denně.
Portfolio faremních výrobků v originálních, velmi nápaditých obalech je opravdu široké. Naleznete zde jak sýry čerstvé se spoustou příchutí, tak polotvrdé a rovněž goudu zrající dva měsíce až rok, která je stěžejním faremním výrobkem. Nechybí ani brynza, před dvěma lety se tu začaly vyrábět také jogurty, novinkou je ovčí zmrzlina.
Prodej ze dvora, e-shopy a řetězce
„Z masné produkce nabízíme jehněčí v mražených kilových balíčkách, ze skopového vyrábíme uzeniny a různá hotová jídla v konzervě, například kotlíkový guláš, segedín, boloňskou omáčku a další,“ vypočítává Michaela Dubová a dodává: „Naše produkty zavážíme do různých farmářských prodejen a vinoték, a to na třech rozvozových trasách od Plzně až po Olomouc. K odběratelům patří rovněž e-shopy Rohlík a Košík, řetězce Globus a Makro.“
Část výrobků (přes léto cca 20 %) se prodá přímo ze dvora, kde k tomuto účelu slouží celoročně otevřený obchůdek. Od května do října vítá zájemce na statku i stylová hospoda, kde mohou faremní speciality ochutnat při popíjení pěnivého moku.
Místo, kde to žije
Statek je otevřen také rodinám s dětmi, nabízí dětský koutek a možnost svezení na koni či poníkovi. Paní Dubová zřídila i naučnou farmářskou stezku s mnoha informačními tabulemi, která zájemce seznamuje se životem na farmě. Nadšenou průvodkyní po hospodářství často bývá nejmladší dcera manželů Dubových - šestiletá Karolína. Velmi platnými pomocnicemi jsou i její starší sestry, čtrnáctiletá Eliška a dvanáctiletá Kristýna. „Moc rády pomáháme v obchodě, to nás hodně baví, a když se ovce bahní, tak se staráme o jehňata, to je taky prima,“ usmívají se děvčata.
Z původně zanedbané zemědělské usedlosti se díky dvěma nadšencům stalo místo, kde to skutečně žije. Kde Duboví vychovávají své tři dcery a věnují se široké škále činností se zemědělstvím a jejich působením na venkově spojenými. Fungují jako rodinná farma – tak, jak je všude v zahraničí zvykem, a jak se naštěstí stává zvykem i u nás.