Dvůr Havransko naleznete v nížině Středolabská tabule nedaleko Nymburka mezi vodními toky Mrlina a Křinecká Blatnice.  Panský dvůr s datem založení 1794 vznikl na místě bývalé myslivny, která tehdy patřila k dnes již zaniklému hradišti Havraň (proto asi Havransko). Říká se, že v myslivně statku „za oněch dob, jak je v kraji známo, přebýval myslivec, který divou Báru miloval“.

Dvůr je rodinným statkem Procházků od roku 1922, kdy jej jako zbytkový statek koupil dědeček současného hospodáře Ladislav Procházka s manželkou Boženou. Před koupí byl dědeček již od roku 1912 jeho spolunájemcem a podmínky hospodaření dobře znal. Hospodářství prosperovalo až do 2. světové války, kdy přešel statek pod nucenou německou správu. Do dvora se rodina vrátila v roce 1945. Krátce po znárodnění v roce 1948 se z něj musela opět odstěhovat a byl zde zřízen státní statek. Socialistické hospodaření vedlo k devastaci celého hospodářství včetně přilehlého parku. Teprve po roce 1989 se mohli potomci Ladislava Procházky na zpustošený dvůr vrátit, ujmout se jeho náročné obnovy
a opětovného hospodaření. Dnes jsou budovy citlivě a úhledně opraveny a hospodářství prosperuje.

Václav Procházka s manželkou Zuzanou a syn René Procházka s rodinou hospodaří
na 252 hektarech zemědělské půdy. Z toho je 41 hektarů travních porostů a 211 hektarů orné půdy, kde pěstují pšenici, ječmen, mák, kukuřici a krmné pícniny. Travní porosty umožňují chov skotu charolais (40 býků ve výkrmu, 40 krav bez tržní produkce mléka a 30 jalovic
na obnovu stáda a prodej). Na statku jsou ještě ovce plemene suffolk a drobné domácí zvířectvo.

Při hospodaření Procházkovi minimalizují chemizaci, proto využívají zelené hnojení, hnůj, vojtěšku a střídání plodin. Tento způsob hospodaření (návrat organické hmoty do půdy) zvyšuje potenciál půdy k udržení vody. Okolí statku Procházkovi zatravnili, a vytvořili tak pastviny, které jsou ve zdejší intenzivně obhospodařované krajině Polabské nížiny skutečně výjimkou. Velikost půdních bloků je menší než 30 hektarů a bloky jsou obklopeny remízky, novou dubovou a lipovou alejí i alejí naroubovaných starých odrůd hrušní. V blízkosti dvora je také vysazeno několik desítek topolů. O všechny dřeviny se Procházkovi náležitě starají. Provádějí potřebnou dosadbu, ochranu před poškozením zvěří a nutnou zálivku. Ke statku náleží i park založený dědečkem, ve kterém rostou stoleté stromy a nachází se zde také menší lužní lesík. Do lesíka hospodáři zasahují co nejméně a ponechávají ho přirozenému vývoji
jako oázu pro ptactvo, hmyz a další živočichy.

V blízké budoucnosti chtějí Procházkovi pestrost okolní krajiny ještě obohatit o další výsadbu stromů, tůně a neprodukční rybník. Dvoru Havransko udělila hodnotitelská komise zlatou medaili v programu Pestrá krajina za výjimečný přístup ke krajinotvorbě a k přírodě šetrný způsob hospodaření.  

Stanislav Rampas, člen hodnotitelské komise programu Pestrá krajina

Medailonek ze Dvora Havransko: