Zpráva předsedy o činnosti od schůze Rady ASZ ČR v Humpolci od konce listopadu 2021 do začátku března 2022

Vážené členky, vážení členové Rady ASZ ČR, vážení hosté,

od minulé Rady se předsednictvo sešlo celkem 4x a na všech svých jednáních mělo pokaždé řadu důležitých politických hostů i zástupců partnerských organizací. Jak všichni tušíte, naším stěžejním tématem bylo jednoznačně vyjednávání Strategického plánu po roce 2023. V samém finiši těchto jednání se ale objevila celá řada překážek, se kterými jsme se museli vyrovnávat. Celkově se obhajoba našich společných zájmů v tomto období nesla znovu ve velmi náročných podmínkách další únavné vlny covidové pandemie, která vrcholila opět přes zimu. Neustálá provizoria, rušení složitě domlouvaných jednání na poslední chvíli a diskuse jen po internetu prostě není vůbec dobré a efektivní vyjednávací prostředí. Jisté omezení nastalo také kvůli zpožděnému jmenování nové vlády prezidentem Zemanem a další odklad přišel s onemocněním nového ministra, který tak nastoupil do úřadu až na začátku ledna. Nejdůležitější fáze přípravy Strategického plánu pro Evropskou komisi tedy vyústila přímo do období vánoc a na přelom roku. Na MZe nepanovala tou dobou vůči ASZ vůbec vstřícná atmosféra. Teprve na pracovní skupině dne 29. 11. se širší veřejnost od ministerstva poprvé dozvěděla dlouho požadovaný systém rozdělení finančních prostředků. Začalo být čím dál víc jasné, že vše mělo být zařízeno tak, aby nebyla šance cokoli změnit, a plošné negativní dopady mazaně upečené Tomanovou verzí budou hozeny na novou vládu. Museli jsme tedy prosadit nejprve samotné odložení odeslání tohoto plánu do Bruselu a posléze najít co nejlepší řešení na jeho změnu v extrémně krátkém období, do které se, upřímně řečeno, na začátku vůbec nikomu, vyjma Asociace, prostě ani nechtělo. Velmi pečlivě jsme se tomu věnovali a rozklíčovali účelovost SP, který měl řadu skrytých momentů, jež chytře předpokládaly různé varianty dalšího povolebního vývoje a přitom na každém konci mělo být řešení vyhovující jen vybraným sektorům a vybranému okruhu podniků. Mezi těmito podniky však farmy našeho typu rozhodně nebyly. Koaličním zástupcům i jejich vedení jsme proto představili nejdůležitější okruhy, které je potřeba a současně lze stihnout za pár dní změnit a vybavili je jasnými argumenty. Podařilo se zachovat nárok na přímé platby díky přesunu nároků na TTP zpět do 2. pilíře, zvýšit redistributivní platba na 23 % na 150 hektarů pro úplně všechny podniky, snížit strop alespoň u investičních dotací, zvýšit plošnou podporu na mladé začínající a několik dalších věcí. Nebyl to sice náš plný úspěch, protože jsme neprosadili klíčové zastropování, ale jasný signál ke změně poměrů a sil to dozajista byl.

Velmi oceňuji to, že nakonec došlo poměrně rychle ke koaliční shodě a to i navzdory opravdu brutálnímu tlaku a zmanipulované protivládní demonstraci AK a ZS, jejíž noty velmi pravděpodobně psal dokonce vedoucí odboru kanceláře ministra Tomana. To jen dokazuje, jak byla situace v našem resortu velmi zamotaná a nepřehledná a to i dílem řady nových politiků, kteří o podstatě těchto babišovských plánů prakticky nic nevěděli a dostali se nevědomky pod tlak největších hráčů v našem oboru. Vyjednávání proto nebylo vůbec jednoduché a museli jsme být dobře vyzbrojeni sérií dat, se kterými nám pomáhali kolegové z ČSÚ nebo ÚZEI.

Jsem proto hrdý na perfektní týmovou práci ASZ, která probíhala v tomto směru skoro automaticky a bez potřeby nějakého detailního domlouvání, na což stejně prakticky nebyl vůbec čas. Chci proto učinit velké poděkování konkrétním osobám, o kterých vím, že udělali sami nebo ve spolupráci s námi klíčová jednání a ovlivnili různorodou politickou scénu. A musíme si otevřeně říci, že pozice politiků byla opravdu velmi různorodá a mnohdy nesvědčila našim zájmům a návrhům a to platí v nějaké míře pro úplně všechny koaliční strany. Mé poděkování proto patří například Jožkovi Valihrachovi, Petru Hodanovi, panu Stoberovi, panu Kuncovi, Romanovi Koutkovi či Radimovi Kotrbovi. V náš prospěch velmi zabojovali na patřičných místech také předseda ČSOP Libor Ambrozek, Tomáš Tesař či profesor Jakub Hruška. Velmi děkuji Michaele Šojdrové, Veronice Vrecionové, a zejména našemu členovi Petru Bendlovi, který bojoval v rámci ZEV ve sněmovně a musel se zde mimo jiné potýkat se stovkami nevybíravých a zcela absurdních reakcí od zástupců družstev a velkých podniků, které však dostávali i ostatní poslanci.

Velmi chci poděkovat Danielu Pitkovi, který podal zásadní aktivitu doslova na všechny strany a pomohl v klíčové okamžiky zapůsobit na politiky vahou své mediálně známé osobnosti a svých argumentů. Velmi oceňuji velké nasazení členů předsednictva, kdy v podstatě každý z nich řešil konkrétní úseky při prosazení našich návrhů mezi politiky v regionech. Za mne pak největší dík patří oběma našim místopředsedům Janu Šteflovi a Janu Staňkovi, protože tomu všemu věnovali asi nejvíce času a museli být i třikrát čtyřikrát týdně se mnou na jednáních v Praze. Tím nejdůležitějším, kdo nám otevřel funkční cestu k této změně, byl již zmíněný kolega Jan Štefl, který velmi pečlivým studiem celého SP rozklíčoval podstatu problému a zpracoval jasnou kalkulačku, která odhalila, že všichni zemědělci měli být podvodně a zbytečně připraveni o část základních plateb. Neváhám říci, že v jistém okamžiku položil se svými čísly na lopatky celé Tomanovo ministerstvo.

Skutečnost, že se toto všechno našich protějšků z Agrární komory dotklo velmi výrazně a že nebyly na takovou situaci zvyklí, může dokládat i to, že jsem osobně musel čelit půlnočnímu telefonickému vyhrožování ze strany některých zástupců největších podniků s tím, že podle jejich slov budu nyní všeho litovat, že budu fyzicky zlikvidován a že se o to postarají. Neměl jsem prostor a hlavně ani zájem se těmito sprostými útoky vůbec zabývat, protože veškerý čas jsme museli vložit do neustálého vyjednávání, jehož obsah se zásadně měnil a tudíž se i musel znovu vyhodnocovat několikrát za den. Ukázalo se, že Asociace vše důstojně ustála a tím, že držela srozumitelnou, pevnou a zároveň nekonfrontační linii, získala nejen na obrovském mediálním zájmu, ale zejména na respektu napříč všemi nevládkami v sektoru.

Na základě skutečně masivního ohlasu našich členů, které jsem za své 20leté působení v ASZ ještě nezažil, soudím, že celá naše organizace dosáhla obrovského úspěchu, který můžeme považovat za nový milník v historii Asociace. Prokazatelně se finančně pomohlo na příštích 5 let vlastně skoro všem subjektům, a to i včetně podniků nad 2000 hektarů, byť nám to radši nepřiznaly, a dál opakovaly nesmyslnou mantru o tom, že Tomanův plán byl pro ně lepší. A jednoznačně říkám – lepší by prostě nebyl. Nadto všechno, co bylo řečeno, ale vždy platilo a platí, že pro nikoho z nás není otázka nějakých dotací tím nejdůležitějším, proč děláme to, co děláme. To podstatné tu ale je, že se vliv ASZ neustále posunuje z ovlivňování té či oné vyhlášky, přes prosazení řady významných a mnohdy i přelomových záležitostí až po náš dnešní přímý podíl na tvorbě strategických řešení v budoucnosti českého zemědělství. Troufám si říci, že nyní jsme v tomto sektoru hlavními a téměř jedinými pevnými partnery pro vládu, kteří jsou schopní ji rámcově poskytnout ideové a odborné podhoubí. To je nejvyšší hodnota, kterou ale nyní musíme udržet a dále rozvíjet.  

Tolik ke Strategickému plánu. Nyní přejdu již mnohem stručněji k několika dalším bodům, které jsme přes zimu také řešili. Problematika vlka - zde nastal jasný obrat a posun v prosazování tématu ve prospěch chovatelů hospodářských zvířat. Připomenu, že na začátku nás trápily hluboké ideové rozdíly mezi členy, kteří se nebyli schopni domluvit, zda budeme chtít vlka obhajovat nebo likvidovat. Na ASZ proto proběhlo několik jednání PS VLK a podařilo se toto překonat a určit společný směr a zvýšit tlak na patřičné instituce. Navýšila se kompenzace za stržená zvířata, pracuje se na zjednodušení a zrychlení celého postupu vyřizování náhrady škod. ASZ převzala hlavní aktivitu v tomto směru na MŽP i AOPK a společným úsilím se SCHOK se nám podařilo prosadit paušální nárokový dotační titul podle mapy výskytu vlka, který je zcela unikátní v celé EU. Realizovat se má již letos z prostředků MŽP a to hned po schválení státního rozpočtu. Za hlavní přínos našich všestranných jednání však rozhodně považuji to, že se přiblížil okamžik možnosti legální eliminace problematických vlčích jedinců s tím, že tomu nebudou bránit ani ekologické organizace. Další okruh, který se ještě nepodařilo navzdory našim jednáním dotáhnout, jsou zejména nejednoznačné a nesmyslné podmínky v otázce budování oplocení ve volné krajině.

Za velmi významnou aktivitu posledních měsíců zmíním rozvoj spolupráce se sdružením, se kterým máme mnoho společného již proto, že naše pole sousedí s jejich lesy. Jedná se o Svaz vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů. Původní spolupráce s Komorou soukromých lesů se v posledních měsících přetavila do širší spolupráce na lesním i mysliveckém zákonu. Dnes také bude naším hostem nový předseda celého SVOL pan Jiří Svoboda. Přestože zemědělská politika není hlavní téma SVOLu, jasně nás v ní v lednu - v té nejdůležitější chvíli, podpořili. Přikládám to také intenzivním návštěvám, které v těchto měsících vzájemně proběhly. Spolupráce tedy i zde nese konkrétní výsledky.

Paralelně pokračovala společná legislativní iniciativa osmi nevládních organizací k myslivosti za účelem prosazení zásadního vlivu vlastníků zemědělských a lesních pozemků a také zemědělců, a to vzájemně vyladěným souborem řady opatření, které pouze ve svém komplexu mohou zajistit potřebné změny a přitom neohrozit zájmy myslivecké veřejnosti. Toto pojetí našeho koordinovaného přístupu dokládá i shoda na tom nejdůležitějším - na rozšíření pojmu současné myslivosti o jasnou deklaraci, že je především součásti zemědělského a lesnického hospodaření. Množstvím cílených jednání s poslanci a senátory jsme se v uplynulých měsících opět snažili změnit náhled a narušit plošný lobbing ČMMJ. Mze již mluví o tom, že novela v tomto směru bude a očekávám, že ministr nám dnes potvrdí, že se téma přece jen otevře již letos, abychom nepropásli další dekádu, ve které budou od příštího roku pokračovat smlouvy na honitby.

Velká část aktivit byla již tradičně soustředěna do Antibyrokratické komise, která má letos opět nového předsedu. Posun jsme zaznamenali zejména u tématu zřizování faremních porážek a porážek střelnou zbraní přímo na pastvině. Pokračovali jsme ale také v prosazování zájmů i na krajských úrovních. Největší přínos pro členy jsme v zimě zaznamenali v Libereckém kraji vznikem zvláštního programu pro podporu lokálních zemědělců. Pracovalo se i v dalších krajích a to ve spolupráci s kolegy v regionech, která je pro každý úspěch naprosto klíčová. Jednali jsme s vedením Svazu chovatelů prasat, opakovaně také se Spolkem pro podporu precizního zemědělství. Setkali jsme se ale i s řadou konkrétních zástupců středně velkých podniků v Agrární komoře, kteří přicházeli i k nám do kanceláře a zajímali se o naše čísla a argumenty. Další konkrétní spolupráce vyplynula po setkání s novou předsedkyní Svazu místních samospráv Eliškou Olšákovou. Byli jsme nadále v kontaktu s našimi kolegy v některých zemědělských nevládkách. Tam jsou ovšem výsledky velmi proměnlivé s tím, že na řadě věcí spolupráce byla možná, ale často také nebyla a museli jsme vystupovat samostatně. Uzavřeli jsme v tomto směru opět několik důležitých memorand o spolupráci, jejichž cílem zůstává vytvoření širší podpory našemu pohledu na svět a našim prioritám. Obecně zde vždy postupujeme se snahou o současné pochopení priorit našich partnerů a citlivého prosazování našich témat, ovšem nikoli za cenu prázdných holportů nebo nepřínosných kompromisů.

Postupujeme systematicky a trpělivě vysvětlujeme náš dlouhodobý postoj všem demokratickým politikům, absolvovali jsme v uplynulých týdnech opakovaná jednání s mnoha poslanci všech koaličních stran, také s ministrem zemědělství Zdeňkem Nekulou a jeho novým náměstkem Radkem Holomčíkem, s předsedou zemědělského výboru sněmovny Michalem Kučerou, s členy senátního podvýboru pro zemědělství, s ministryní životního prostředí Annou Hubáčkovou, jednali jsme s předsedou senátu Milošem Vystrčilem, s vicepremiérem Marianem Jurečkou, přijal nás předseda vlády Petr Fiala. Za pár dní nás čekají jednání s předsedkyní poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou a s dalšími důležitými představiteli koalice v jednotlivých výborech a komisích či vystoupení na grémiu generálních vikářů v rámci České biskupské konference.

Dále musím zmínit rozvíjející se spolupráci s Českou spořitelnou jako s naším generálním partnerem. S jejich zástupci jsme navázali velmi zajímavou spolupráci, scházíme se pravidelně na pracovní skupině, jejíž praktické výsledky pro členy by se měly již brzy dostavit.

Od minulé Rady proběhly obě hlavní akce, které nás pozitivně prezentují na veřejnosti. Připomenu vyhlášení výsledků 19. ročníku Farmy roku. Slavnostní večer proběhl 6. 12. opět v divadle ABC, nicméně do poslední chvíle se řešilo, zda se opět kvůli covidu nezruší. Nakonec nám byla povolena z hygieny pouze fyzická účast vyhodnocených farem, sponzorů a předávajících hostů včetně předsedy senátu a budoucího ministra zemědělství. Mrzí mne, že předání nemohlo proběhnout s plnou účastí, jak jsme byli zvyklí, ale myslím, že vše proběhlo důstojně navzdory nouzovým podmínkám a jsem rád, že se podařilo odblokovat také rozjezd jubilejního 20. ročníku naší soutěže, který již připravujeme.

Dále se uskutečnil 4. ročník programu Pestrá krajina, a to 26. 1. Ta proběhla také online, nicméně na konferenci v aule ČZU bylo již přítomno cca 170 lidí a opět za účasti předsedy senátu, předsedy ZEV PSP, ředitele AOPK či dalších hostů. Bylo oceněno deset našich členů - plně produkčních farmářů. Následovala diskuse a široké veřejnosti byly odprezentovány absurdní byrokratické překážky, které zemědělcům brání nejen v budování čehokoli potřebného v krajině, ale obecně v celém našem podnikání. Konference měla letos mimořádnou sledovanost a opět se nesla v duchu zcela nenásilné cesty, jak pozitivně působit na veřejnost v tom smyslu, že konvenční sedlák na vesnici je darem, nikoli škůdcem a že své podnikání dělá odpovědně bez nějakých zbytečných regulí – a to je přesně to, po čem řada členů také volá, protože názor laické společnosti, zejména v rámci velkých aglomerací, k nám není často vůbec vstřícný. Daří se tak oddělovat činnost sedláka od pouhého agrobyznysu a část veřejnosti nás takto začíná již odlišovat. Pestrá krajina patří do souboru soustředěných činností ASZ, která nese výsledky a poutá velký zájem politiků, veřejnosti, médií a koneckonců i zemědělců. I na tomto místě proto chci poděkovat celé naší hodnotitelské komisi a zejména jejímu předsedovi Danielu Pitkovi, který svými dalšími zlepšeními posunul tento program mnohem dále, než jsem si sám na začátku dokázal představit.

S ohledem na okolnosti se chci nyní ještě dotknout činnosti naší hlavní kanceláře, která byla v tomto období pravděpodobně v nejsvízelnější situaci, neboť dlouhodobě pracovala v nouzovém režimu takřka na polovině běžného stavu a přesto zabezpečovala v podstatě neztenčenou měrou organizační, informační i poradenský servis nám všem a ještě musela v tomto kritickém období dotahovat náročné evropské projekty, které nám mimo jiné přinášejí důležitý kontakt do zahraničí a také značnou část našeho společného rozpočtu. Nedařilo se nám dlouhou dobu zajistit vhodné personální kapacity, které by byly ochotné vydržet vysoké pracovní nasazení, které často zahrnuje celé soboty a neděle. Situace se trochu stabilizovala teprve minulý týden. Přestože rozměr kanceláře ASZ je řádově nesrovnatelný s kapacitami úřadu Agrární komory, která ještě stále využívá, na rozdíl od nás, velké množství peněz ze státního rozpočtu například v rámci Krajských informačních středisek i jiných dotací, naše administrativní ústředí odvádí v zásadě podobné penzum činností. Přátelé, kolegové, opravdu myslím, že si všichni její členové zaslouží naše velké uznání, že to všechno vydrželi.

A protože je předsednictvo na konci svého tříletého mandátu, patří se aspoň v naprosté krátkosti připomenout na tomto posledním pracovním zasedání před VH několik principů a strategií, které byly nosné pro celé toto období a které považuji vzhledem k některým okolnostem a názorům za důležité zmínit. Aktivita vedení ASZ po celou dobu vycházela z jejích programových dokumentů a plně navázala na předchozí činnost, kterou v tomto období v podstatě jen dál rozvíjela. Z žádného tématu výkonné vedení ASZ neuhnulo, jen poctivě hledalo formy a možnosti, jak co nejúčinněji prosazovat naše zájmy ve světle radikálně se měnící politické i společenské situace. Zejména jsme se věnovali obhajobě co nejsvobodnějšího podnikání, zlepšení obecného povědomí o soukromém zemědělství, prosazení změn v ideovém nastavení MZe a tím i prosazení potřebných strukturálních změn v našem sektoru a přiblížení se evropskému modelu zemědělství založenému na vlastnickém a generačním principu lokálně ukotvených zemědělců. Tedy jednoduše řečeno – na obhajobě rodinných farem a zvýšení respektu společnosti k nim. Dalšími cíli byly podpora podmínek pro zapojení mladé generace a získávání nových členů a také širší spolupráce s různými partnery ke zvýšení veřejného povědomí o nás a to jednak proto, že má smysl být i u zdánlivě nezemědělských rozhodnutí, která na nás ve finále beztak nějakou formou dopadají a zároveň i proto, že považujeme za dobré mít v případě potřeby připraven potenciál nějaké spolupráce. Důkaz smysluplnosti mravenčí prací s nevládní sférou i s politiky všech demokratických stran, vidím při čtení předvolebních a následně vládních programových dokumentů, kde dnes najdeme většinu toho, co svědčí v náš prospěch.

Jsem přesvědčen, že díky tomuto jasnému kurzu se něco z našich cílů již podařilo. Politiku ASZ rozhodně necítím jako zelenou ani jinak zbarvenou, ale ideově i prakticky nastavenou tak, aby mohla hájit všechny členy v celé své současné struktuře, která je na rozdíl od jiných nevládek skutečně mimořádně pestrá. Výsledek ve Strategickém plánu o tomto snažení hovoří naprosto jasně. S dlouhodobou vizí hájíme zájmy farmářů konvenčních i ekologických, malých i větších, intenzivních jako extenzivních, ať už podnikají sami nebo zároveň někde pracují nebo které třeba již zaměstnávají i větší skupiny lidí. Odmítáme rozlišovat, jestli někdo produkuje více zemědělských komodit nebo naopak se více věnuje plnění nějakých opatření ke zlepšení životního prostředí na základě státem placených služeb ve společenské objednávce. Všichni jsou stejně důležitými zemědělci a jejich postoje mají pro nás svůj význam.

Současně ale také vím, že přesto všechno někteří z vás chtějí řešit další činnost ASZ, což je jen dobře. Objevily se totiž poznámky, že předsednictvo nehájí dobře zájmy členů, že odmítá diskutovat a že bychom jako Asociace měli zásadně změnit současný kurs. K těmto jistě zcela legitimním návrhům budeme i dnes znovu diskutovat. V této souvislosti mám ale za potřebné zdůraznit, že současnou práci předsednictva považuji za veskrze otevřenou všem připomínkám členů a naše kolegy z vedení ani sebe nepovažuji v žádném případě za něco odděleného od ostatních členů. V posledních týdnech proběhla řada mailů od několika nespokojených členů, kterým však, podle mého názoru, zatím scházelo konkrétní doplnění toho, co přesně je špatně a co se požaduje. Očekávám proto dnes věcnou diskusi, která by ale neměla mít rovinu osobní a věřím, že to bude respektováno. Zbytečné nesváry a nejednotnost jsou jen vodou na mlýn Agrární komoře, která ve své dnešní již absolutní kampani za zájmy jen těch největších podniků neváhá použít naprosto vše a naše Asociace je pro ni terčem číslo jedna. Byla by to velká škoda, pokud bychom si dosaženou úroveň vlivu sami nějak omezili. Aktuální pozice je stále velmi křehká a přesila proti nám je obrovská. Čekají nás také velmi složitá jednání k dalším podmínkám nové SZP zejména ve II. pilíři a k mnoha dalším tématům, která klepou na dveře, včetně českého předsednictví v EU.

A na závěr naprosto nejzásadnější věc, která klidně může už brzy paradoxně vymazat naprosto vše, co tu bylo řečeno a čím se my všichni vůbec zabýváme. Za poslední dobu jsme asi nejblíže evropské válce nebo spíš už v ní jsme. Dopady na nás budou razantní ze všech stran a mnoho věcí se zase úplně změní a zatím můžeme všichni jen tušit, kam to vše povede. Těší mne, že členové ASZ od začátku naprosto vyjádřili svůj jasný postoj tím, že řada z nich již nabídla ubytování uprchlíkům, že mnozí již přispěli nemalými částkami na různé sbírky, a že řada členů pomáhá dokonce i osobně třeba na hranicích s Ukrajinou. Otázce, jak podpořit Ukrajinu v této naprosto bezprecedentní situaci, jsme se v minulých dnech tedy nějakým způsobem věnovali asi všichni. Já si zde dovoluji navrhnout, abychom se zamysleli, jak jí pomoci ještě společně dál, protože ve výsledku jde vlastně o pomoc nám samotným. Jedním z návrhů je zřízení finanční sbírky zde přímo na místě mezi námi.

Vážené kolegyně, kolegové, poděkujme si v těchto extrémně složitých chvílích navzájem, že tuhle naši organizaci máme a že tu všichni jste a že máme pořád tolik energie, motivace a chuti, abychom její konkrétní činnost vykonávali dál s maximálním nasazením a každý ve svém podnikatelském čase. O tom, že jsme na dobré cestě, svědčí třeba i to, že se naprosto přirozeně v našich regionech po dvouleté covidové pauze zase společně scházíme.

To je prozatím vše. Děkuji vám, kolegové, a těším se na oba dny našeho jednání.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR, 9. 3. 2022, Hustopeče u Brna