Možnost protestních vyjádření (pokud jsou k tomu skutečně důvody) odjakživa patří do portfolia každého nevládního spolku. V zemědělství jsou bohužel po mnoho let tyto akce chystány podle osvědčeného scénáře pokaždé, když se vybrané skupiny lidí v těchto organizacích cítí ohroženi snahou okolí cokoli změnit na současném postsocialistickém profilu tohoto sektoru (a je třeba přiznat, že se jim to až donedávna, ke škodě ostatních zemědělců, opravdu dařilo). Tak jako letos v lednu se i nyní připravme na pečlivě předchystané transparenty s hesly před úřadem vlády, které demonstrantům z řad zaměstnanců agropodniků opět rozdá vedení těchto dvou svazů. Ještě předtím ovšem mají dostaveníčko v pražské Lucerně, kam si na „grilování“ pozvali premiéra, ministra zemědělství a zřejmě i další zástupce koalice. To vše hlavně proto, že nová vláda jim už nechce tolik zobat z ruky, jak to dělaly předchozí vládnoucí garnitury. Je nabíledni, o co zase půjde: vykreslit do médií blížící se potravinový a cenový armageddon, pokud by v novém období zemědělské politiky dostala většina zemědělců přidáno, aby se tak aspoň trochu přiblížila současným podporám pro největší typy podniků.
Pokud se vedení obou jmenovaných zemědělských organizací rozhodlo dál tímto způsobem veřejně znemožňovat, mohlo by nám to být celkem jedno. Ale jedno nám to opravdu není. Současně s těmito akcemi totiž klesá důvěryhodnost celého našeho zemědělského sektoru, tedy i soukromých zemědělců, které naše selská organizace odpovědně zastupuje. Považujeme proto za nutné se k této pofidérní politice znovu jasně vymezit. Odsuzujeme snahy o pokračování v nadržování úzké skupině největších zemědělských podniků, na které ve výsledku právě nejvíce doplácejí klasická zemědělská družstva a akciovky.
ASZ ČR je pro rozumnou podporu všech skupin podnikatelů, které mají svůj největší význam právě v různosti a mnohovrstevnatosti přístupu podnikajících subjektů. Jsme pro podporu mikropodniků a malých podniků, ale také pro podporu podniků středních a velkých – vždy je ale nutné hledat optimum podle potřebnosti a efektivnosti v jednotlivých kategoriích. Máme za to, že současná vláda ji v otázce prvního pilíře Strategického plánu pro další období našla a je třeba ji v tomto rozhodnutí znovu podpořit.
V této souvislosti je velmi zajímavé, že zástupce AK, kteří mají hájit všechny typy zemědělců, prý nejvíce děsí skutečnost, že menší sedláci dostanou větší podporu (kritizovaná redistributivní platba přitom představuje pouze 2,6 miliardy korun (tj. 740 Kč/hektar) z celkového 45miliardového rozpočtu určeného na zemědělské dotace v ČR). Zajímavější ale je, že tyto představitele vůbec neděsí jiná skutečnost – že nesprávné nastavení podpor dlouhodobě akceleruje trend rostoucí koncentrace, zvětšování a skupování podniků do velikostí mnoha desítek tisíc hektarů. Často jde o zahraniční investiční fondy, různé obchodníky a oligarchy, kteří zemědělství vůbec nerozumí, nemají o to ani zájem a jde jim jen o investiční příležitosti, o dotační agrobyznys a o budování projektů bez ohledu na potřeby v daném okolí. Možná, že obavy z poklesu soběstačností jsou tady opravdu na místě - jenže v úplně opačném gardu. Menší zemědělci totiž takřka vždy uplatní svou produkci ve svém okolí, zatímco velké subjekty jsou schopné vyvézt větší podíl své nezpracované produkce za naše hranice, tak jak o tom majitelé megafarem rozhodnou klidně z druhého konce světa. Není proto smysluplné posuzovat národní soběstačnost pouze podle vyrobených tun a litrů jakýchkoli komodit. Podstatnější je, kolik z nich se uplatní pro českého spotřebitele a v jakém stupni zpracování a s jakou přidanou hodnotou.
Je vážně s podivem, že zástupci Agrární komory a Zemědělského svazu jen tímto ztrácí čas potřebný k dořešení klíčových podmínek v druhém pilíři Strategického plánu, které je z hlediska cílení a nastavení podpor pro větší podniky mnohem zásadnější než pilíř první s neustále diskutovanou redistributivní platbou. Snaha o plnou soběstačnost je v kontextu nereformované postkolchozní struktury zemědělské výroby v ČR jednak naprostá utopie, a druhak v kontextu společného evropského trhu i nesmyslný cíl. Relevantním tématem má být vyšší potravinová bezpečnost a dostupnost a maximálně využitý potenciál v zemědělství. To se s žádným dalším naléváním nových peněz do starého systému bez potřebných systémových změn nezlepší. Tyto snahy se na číslech jasně ukazují jako neúspěšné a mají jen odkládací charakter. Pokud se tedy nezmění přístupy a vůbec cíle zemědělské politiky ze strany těchto dvou nevládních organizací, budou tyto snahy neúspěšné i dál. Pro jejich členy to totiž znamená jen další vysílení, další marné sliby a ve výsledku jen společenské harakiri. Je ale pořád možnost to změnit a stačí na to jednoduchá věc. Stačí přiznat důležitost a význam všem skupinám zemědělců a přestat lpět na principu velkozemědělství jako jediného nosného řešení. Tato doktrína vyvrcholila s koncem Babišovi vlády a už je za svým horizontem. Čím dříve to odpovědní zástupci zemědělců pochopí, tím lépe (i pro ně).
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR
