Proč podle vás někteří zemědělci demonstrují?
My to považujeme za demonstraci, které se zúčastňují zejména zaměstnanci velkých podniků a zúčastňují se jí za finanční zájmy jejich majitelů. To si myslíme, že opravdu neodpovídá situaci v zemědělském sektoru, protože klasický, normální, soukromý zemědělec se svou rodinou se určitě takových demonstrací neúčastní. A když na ní náhodou je, tak jen neví, že tam demonstruje proti svým zájmům. Protože naopak to, co rozhodla současná vláda, opravdu pomohlo jednoznačně většině zemědělských podniků. Takže současnou demonstraci odmítáme.
Agrární komora i Zemědělský svaz už od ledna protestují proti změnám v nastavení dotací na období mezi lety 2023 až 2027. Kritizují rozhodnutí současné vlády změnit nastavení takzvané redistributivní platby, kterou zemědělci dostávají na prvních 150 hektarů půdy. Na další dotační období to bude 23 procent z celkové částky na přímé platby, za vlády Andreje Babiše bylo plánováno pouze deset procent. Více peněz tak dostanou malí farmáři. Co vlastně komoře a svazu vadí?
To, co říkáte, je jádrem celého sporu, který se teď vede. Kvůli tomu jsou demonstrace, to jim nejvíce vadí. Oni tvrdí, že v Evropské unii ta čísla nejsou tak vysoká, což ale není pravda. Jsou čtyři státy, které to mají na úrovni 20 procent, dalších asi deset států zavedlo zastropování plateb a u těch ostatních to není potřeba, protože tam ty velké podniky takovou zásadní roli nehrají. To znamená, že jsme opravdu mohli být dále extrémním případem, který by vyplácel podpory z většiny jenom na velké podniky. To se podařilo eliminovat. A v podstatě to pomůže všem farmám do zhruba asi 430 hektarů, a to je naprostá drtivá většina.
Co je vlastně již zmíněná redistributivní sazba?
Jednoduše řečeno, když někdo hospodaří, má nějaký počet hektarů, tak určité množství hektarů je podpořeno vyšší sazbou, než ostatní hektary. V České republice se zvolilo 150 hektarů, což zhruba odpovídá průměrné výměře u nás.
Můžete srovnat plán za ministra Tomana a za současného ministra Nekuly?
Ještě v původním plánu za exministra Tomana se chystalo to, že převedou 1000 korun z přímých plateb jinam, a tím by připravili sedláky o více peněz. Nejen, že se přidaly úpravou redistributivní platby peníze většině podniků, ale úplně všem se přidalo 1000 korun na hektar. Když porovnáme plán za exministra a současného ministra Nekuly, tak je jasně vidět, že všechny podniky dostanou více, než by dostaly za Tomana. Tohle je to, co se málo ví, a myslím, že by se to mělo říkat. A tím se jasně uklidní zemědělská veřejnost, která má obavy, že dostane méně peněz. Oni dostanou méně peněz v prvním pilíři, to je pravda, mohou si ale sáhnout ještě do druhého pilíře, kde je teď asi 20 miliard a přišlo tam o několik miliard více, než bylo dříve. Tímto způsobem si mohou větší podniky doplnit podpory z jiných titulů, do kterých se mohou přihlásit.
Můžete trochu více vysvětlit první a druhý pilíř, které jste zmínil?
Zemědělská politika je rozdělena na první pilíř, který by měl být formou zjednodušených plateb, které jdou rychle na hektary a mají pomáhat těm menším. Těm větším farmám má pomáhat spíše druhý pilíř, kde si mohou sahat na složitější projekty a programy.
Agrární komora ale tvrdí, že menší podniky nic nevyrábí a že kvůli této změně budou dražší potraviny, nebude jich dostatek a sníží se soběstačnost.
Opak je pravdou. Dnešní potravinová soběstačnost České republiky je celkově na úrovni 79 procent. A to je výsledek celé zemědělské politiky za ministra Tomana a premiéra Babiše, kdy jsme se soustředili jenom na segment středně velkých nebo velkých farem. A docílili jsme toho, že ve vepřovém, drůbežím mase i v zelenině nejsme vůbec soběstační, jsme v řádu jenom několika desítek procent. A my tvrdíme, že naopak tím rozšířením na co nejširší strukturu zemědělských podniků se může potravinová bezpečnost a soběstačnost zvýšit. Právě tím, že využijeme strukturu těch mikropodniků, kterých je většina. Dám příklad. V Maďarsku je průměrná výměra 10 hektarů, je tam 600 tisíc zemědělců a mají soběstačnost na úrovni 160 procent toho, co tam spotřebují. V České republice máme průměr těch 130 až 150 hektarů, máme 31 tisíc zemědělců – což je opravdu velký rozdíl oproti Maďarsku – a máme soběstačnost těch 79 procent. Problém není v tom, že by v zemědělství bylo málo peněz, ale problém je v tom, jak jsou rozdělovány.
Takže jestli chápu správně, tak potravinová nesoběstačnost podle vás nehrozí?
Naopak, je to cesta k tomu, aby se to podařilo systémově vyřešit. Dojít by k tomu mohlo přetrváváním na současných podmínkách. Nalévali bychom peníze do systému, ze kterého teče, a který už není schopen podat ten výkon. Tím, že mu naplníme nádrž, tak to nevylepšíme.
Prezident Agrární komory Jan Doležal na středeční demonstraci prohlásil, že kvůli novému nastavení se produkční zemědělské podniky ocitnou na hranici přežití. Předpokládám, že s ním nebudete souhlasit.
To je opravdu nesmysl. To odmítám, není to pravda. Dotace nemohou být určující pro hospodaření, přeci nemohou tvořit většinu příjmů farmy. To přeci záleží na podnikatelském přístupu a všech ostatních vlivech, které jsou. Samozřejmě situace není jednoduchá, zvyšují se vstupy, energie a tak dále, to je jasné. Ale to se zvyšují všem, ve všech oborech. A myslím si, že takhle k tomu může asi těžko přistupovat celý podnikatelský sektor. Že prostě natáhne ruku a řekne: Dejte sem peníze, protože asi nebude z čeho. To znamená, že se musí naopak hledat cesta, jak přežít, snížit náklady, a jak prostě tu situaci vyřešit. A podpory nemohou být příčinou toho, že ty firmy budou krachovat. Protože opravdu dotace netvoří žádnou zásadní část příjmů.
Vy jste prohlásil, že agrární komora a zemědělský svaz hájí pouze miliardové dotace vesměs pro pár největších agrobyznysových subjektů, které s normálním zemědělstvím nemají vůbec nic společného. Můžete to nějak rozvést?
Oni tvrdí, že zastupují většinu, ale tím, co dělají… tím, že brání podpoře, aby k ní došlo, tak, jak je teď naplánovaná a jak by ještě mohla dál vypadat, kdyby tomu nebránili, tak by ta vláda mohla jít ještě dál. A protože tomu brání, tak nám z toho vychází, že obhajují zájmy pouze těch největších farem, protože těm ten současný systém nejvíce vyhovuje.
Nahrávala nějak vláda Andreje Babiše jeho Agrofertu?
Určitě. To je celá ta politika. Byly systémové věci, které oni dělali na podporu toho největšího agrobyznysu. Dám zase příklad. V zemědělství je významný dotační program, který se jmenuje Program rozvoje venkova, a ten se vyhlašuje vždy v řádu několika miliard. A během covidu byla vyhlášena čtyři kola příjmu žádostí, která byla jasně nastavena na největší podniky, které z toho vyčerpaly opravdu většinu peněz. Největší paradox je v tom, že covidové podpory z Evropské unie měly směřovat naopak na menší podniky. A tady se to u nás přesně otočilo. Všechno to bylo pod rouškou zvyšování soběstačnosti. A jak vidíte, k žádnému zvyšování soběstačnosti nedošlo, naopak dochází ke snižování. I to je další důvod, aby se ty věci začaly měnit.