„První keř révy jsem vysadil asi ve dvanácti. Je to můj koníček,“ líčil pětatřicetiletý Pavlíček. S myšlenkou pěstovat vlastní hrozny a produkovat z nich víno koketoval od studia, mimochodem na Vinařské škole ve Valticích, v oblasti doslova vínu zaslíbené. Doma v Palkovicích na Frýdecko-Místecku si vysadil registrovanou vinici před asi deseti lety.

„Réva se přece pěstovala v historii i tady, proč myslíte, že se kopci kousek od Příbora říká Weinhübel, tedy Vinný vrch?“ poznamenal Pavlíček s tím, že jeho vinohrad vznikl na mírném jižním svahu Palkovických hůrek, Na vápenité půdě, což byl důsledek toho, že v druhohorách se na místě současné vinice rozkládal korálový útes.

„Protože nejsem závislý na klientele, mohu si vysázet odrůdy, jaké mne zaujmou, nemusím sjednocovat ročníkové výkyvy, snažím se jednotlivé ročníky vypíchnout, podtrhnout jejich výjimečnost.“

„Oproti takové Pálavě nám tady zima začíná dříve a později končí. Vegetační období máme asi o čtrnáct dní opožděno, proto musíme sázet rannější odrůdy,“ popisoval vinař, jehož práce se už jinak od jihomoravských kolegů neliší. Za ideální stav pak označil produkci půldruhého litru vína z jedné hlavy révy. Ta loňská podle něho byla ve srovnání s léty 2018 a 2019 sice v pozdějším termínu, ale vše se mu povedlo zpracovat do optimální kvality.

Co nejsladší a bez nedostatků

„Protože nejsem závislý na klientele, mohu si vysázet odrůdy, jaké mne zaujmou, nemusím sjednocovat ročníkové výkyvy, snažím se jednotlivé ročníky vypíchnout, podtrhnout jejich výjimečnost,“ popsal Pavlíček. Svá vína komentoval slovy, že výraznějším aroma „praští do nosu“ a na chuť se jim „musí postupně přijít“. Lahve neopatřuje vlastními etiketami, každopádně jich v této době část už měl pryč – vypité nebo rozdané.

„Snažím se vypěstovat hrozen, který je co nejsladší, zdravý a bez nedostatků. Lepší i snazší je samozřejmě dělat víno dosucha, aby se zbytkový cukr dále nerozkvasil,“ vysvětlil severomoravský vinař, který si svého času myslel, že by mohl být v regionu unikátem. Ale kdepak, podobných nadšenců nakonec objevil okolo třiceti a začal se s nimi družit.

„Nevěděli jsme o sobě a říkali si, že jsme kdovíjakým unikátem. Po lehčím rozčarování, že nemáme prim, jsme vytvořili náš neoficiální vinařský spolek,“ uvedl Pavlíček. O kamarádech vinařích prozradil, že třeba Martin z Tiché má největší výměru a Zdeněk z Chlebovic má nejlépe "zmáknutou" technologii výroby. Vinaře poznal z Třince, Metylovic, Bílovce, Libhoště… Navzájem si předávají poznatky a dělají i degustace.

Autor: Radek Luksza
Zdroj: www.denik.cz