Nebyla to dobrá zpráva, když mě paní Vlasta zavolala, že Jarda zemřel. Pro mě osobně i pro celou selskou veřejnost…

Ztrácíme dobrého hospodáře, který se všemi silami a vědomostmi snažil co nejlépe zabezpečit rodinu i práci pro zaměstnance. Jeho zásoba podnikatelských nápadů a záměrů byla obdivuhodná. Zároveň byl velmi dobrým společníkem a kamarádem.

Byl jeden z prvních po sametové revoluci, který požádal o navrácení ukradeného rodinného majetku a začal hospodařit na svém statku. Postavil stáj pro odchov býků a byl pro nás vzorem a průkopníkem.

Já osobně jsem Jardu poznal až po roce 1989 na různých mítincích a schůzích nových sedláků. Byl odvážný, nebál se veřejně vystoupit a prosazovat zájmy nás, soukromých zemědělců, vůči představitelům starých struktur a komunistům. Byl to náš Jan Cimbura.

Bylo nás pět, kteří jsme v restauraci „Rychta“ ve Rtyni v Podkrkonoší založili Sdružení soukromých zemědělců, posléze Asociaci soukromého zemědělství pro okresy Trutnov, Náchod a Rychnov nad Kněžnou. On sám byl jedním z čelných představitelů Asociace v okrese Trutnov.

Zřídil chráněnou dílnu, ustájení koní a další stáj pro hovězí dobytek, vytvořil rybníky a dokázal s přispěním svých nástupců finalizovat prodej masa z farmy přes prodejní automat. Obdivoval jsem, jakým způsobem sháněl práci pro zaměstnance chráněné dílny, a to vždy s jeho příslovečným elánem. V minulém roce se dostalo farmě Rosových ocenění stříbrnou medailí v programu Asociace soukromého zemědělství ČR „Pestrá krajina“.

Často jsme se navštěvovali v rámci rodin, jezdili na tematické zájezdy po farmách v Čechách i zahraničí a na krátké relaxační pobyty v termálních lázních. On sám byl organizátor těchto akcí a udržovatel dobrou náladu a pohodu. Dovedl bavit a pobavit.

Konzultoval jsem s ním i své nápady a záměry a jeho názoru a rad jsem si vážil.

Jardo, sedláku, děkuji Ti za vše, co jsem s Tebou prožil. Budeš mně a naší selské veřejnosti moc chybět. Byl jsi náš kamarád…

Čest Tvojí památce!