Někteří zemědělci přitom nemají jinou možnost, než využít při každodenních pracích silnici I. třídy, ať už kvůli tomu, že jiný přístup na pozemky prostě nemají, musí se vyhýbat různým prázdninovým uzavírkám nebo má jejich statek bránu ústící přímo na takovou komunikaci. V praxi navíc na úřadech nikdo pořádně neví, co platí a jak postupovat. Každý kraj má jiné instrukce a spolu s Ministerstvem dopravy si zemědělce přehazují jako horký brambor. Některé kraje jsou připraveny a mají dotazníky, jiné nereagují. Některé po sedlácích chtějí stanovisko Policie ČR a Ředitelství silnic a dálnic, jiné si ho seženou samy. Vyřídit přejezd na delší vzdálenost zabere několik dnů, a výsledek? Povolení, že se zemědělec smí v termínu mezi půlkou července a půlkou září pohybovat se zemědělskou technikou po určité přibližné trase, pokud splňuje podmínky, které stanoví vyhláška. Vyhlášku je ale přece nutné dodržovat stejně, tak k čemu takové povolení?

Neustále přibývající byrokracie nemá konce a úředníci pokaždé překonají i ty nejbujnější představy a vymyslí něco nového, co musí zemědělec doložit, aby mohl normálně dělat svou práci. A jako vždy dopadají tyto povinnosti především na drobnější sedláky z rodinných farem, kteří nemají k ruce administrativní tým, ale musí si vše zařídit sami. V případě tohoto konkrétního nápadu jde navíc o povinnost tak odtrženou od praxe, že zůstává rozum stát. Přitom dlouhodobě nebyly s přejezdy techniky žádné zásadní problémy, které by musely vést k tak zásadnímu omezení, a určitě se ani není nutné obávat, že by někdo jezdil s kombajnem nebo jinou technikou po silnicích I. třídy jen tak na nákup, k lékaři nebo „aby někoho vyvezl“. Asociace soukromého zemědělství ČR proto žádá Ministerstvo dopravy, aby situaci urychleně vyřešilo.

Ing. Veronika Jenikovská, tajemnice ASZ ČR