Česko je v některých nejdůležitějších komoditách soběstačné. Například v obilí, cukru či hovězím mase. Jenže v kritických dobách (a nejenom v nich) sílí hlasy volající po vyšší potravinové soběstačnosti. Před několika lety se skupina poslanců včetně Margity Balaštíkové (ANO) pokoušela prosadit kvóty na české potraviny v českých obchodech, čímž by se soběstačnosti napomohlo.
"Beru to v těch základních potravinách, tedy mléčné a masné výrobky, pekárenské zboží a ovoce a zelenina. Měli bychom být schopní si vypěstovat to, co potřebuje člověk pro zdravou výživu. Aby děti hlavně dobře rostly," prohlásila Balaštíková.
Mezi základní potraviny zahrnuje například z pečiva chleba, rohlíky, veky a housky, z mléčných výrobků sýry, mléko, smetanu, máslo či jogurty. Dále se jedná o maso a vajíčka.
Podle Balaštíkové jsou výhodou u českých potravin rozsáhlé a pravidelné kontroly, byť připouští, že pro některé výrobce mohou být zátěží. Hlavní výhodou soběstačnosti je ale to, že by se v krizi, ať už by se jednalo o ekonomický propad, či živelnou katastrofu a podobně, nemuseli Češi spoléhat na druhé.
Země milovníků řízků neprodukuje dost vepřového
Někteří volají po co největší potravinové soběstačnosti, ale s ohledem na zachování kvality a cenové dostupnosti. "Nejen s ohledem na čím dál častější výskyt nepředvídatelných událostí, které narušují dodavatelské řetězce, by Česká republika měla usilovat o co nejvyšší míru potravinové soběstačnosti u všech komodit, jež je v silách českých zemědělců vyprodukovat kvalitně a při zachování cenové dostupnosti. Nepředstavujeme si samozřejmě, že bychom měli zvyšovat potravinovou soběstačnost Česka v produkci kiwi nebo banánů," řekl prezident Agrární komory České republiky Jan Doležal.
"Na druhou stranu skutečnost, že v zemi, kde je tradičním jídlem vepřo knedlo zelo nebo řízek s bramborovým salátem, musíme dovážet vepřové, brambory, mouku i zelí, je tristní. U vepřového masa dovážíme již více než 70 procent spotřeby. A vzhledem k tomu, že vláda škrtá na příští rok dotace pro chovatele prasat, bude hůř," dodal Doležal.
Potravinová soběstačnost za ČSSR: Vysoké výnosy nesou stinné stránky
Mnozí zastánci potravinové soběstačnosti se odkazují na Československo, kdy hlavně v době normalizace začal vznikat velký tlak na zemědělskou produkci. A skutečně se tehdy dařilo. Jak v práci Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990 srovnávají Ivan Bičík a Vít Jančák, československé zemědělství v roce 1990 dosahovalo hodnot srovnatelných s Rakouskem či NDR, a to například u hektarových výnosů pšenice nebo poměrného počtu chovaného skotu.
Podobně to komentuje Antonín Kabačák v publikaci Odkaz českého zemědělství. "K významným úspěchům socialistického zemědělství zajisté patřilo dosažení soběstačnosti v potravinách a relativní srovnatelnost některých jeho výrobních oborů s vyspělejším západním zemědělstvím. České zemědělství bylo po celou dobu konkurenceschopné, což dokazuje to, že potřeba základních potravin byla kryta převážně domácí produkcí," napsal.
Kabačák ale vyjmenovává i stinné stránky vysoce intenzifikovaného zemědělství: "V důsledku používání těžké techniky a uplatňování chemizace v neúměrném množství se zhoršovaly produkční podmínky v zemědělství. A toto zhoršení následně vedlo ke snižování přirozené úrodnosti půdy, a v některých případech dokonce ke zhoršení zdravotní jakosti zemědělských a potravinářských výrobků. Důvodem neutěšeného stavu bylo zhoršování fyzikálních a chemických vlastností půdy, větrná a vodní eroze a další příčiny. Rovněž se ukázalo, že slučování podniků zemědělské velkovýroby, výstavba velkokapacitních zařízení pro chov hospodářských zvířat a scelování honů přináší více problémů než užitku a jejich zařízení a využívání se stávalo mnohdy problematickým."
Je to pitomost, hodnotí ekonomka
Potravinová soběstačnost naráží často u ekonomů. "Je to úplná fikce, pohádka někdy ze středověku. My můžeme milionkrát řešit naši potravinovou soběstačnost ve smyslu, že si budeme pěstovat naši zeleninu nebo obilí, ale potom nám někdo skřípne ropu a plyn a my v tu chvíli nenastartujeme traktory, které to obdělávají. Je to úplná pitomost," zhodnotila ekonomka Markéta Šichtařová.
"Navíc, pokud by došlo k takové apokalypse, že by bylo potřeba vystačit si s potravinami sami, v tu chvíli by nastala situace, kdy by se lokalizovala výroba a prodej tak, že každý by bral to, co je nejblíž. Vůbec by nehrozilo, že by se to přerozdělovalo v rámci republiky. Hrát si na potravinovou soběstačnost je pohádka a technicky toho docílit nejde," doplnila.
Šichtařová zmínila i historickou zkušenost. "Od merkantilismu v 16. století, kdy to zkoušeli zavádět, vždycky se spálili. Tak jako se zkouší socáč pořád dokolečka, tak se také zkouší pohádky o soběstačnosti. A moc to ekonomicky nefunguje," shrnula.
Problémem je také to, že například kvótami v obchodech se potraviny stanou dražšími a doplatí na to spotřebitelé, navíc se budou protěžovat nekvalitní čeští výrobci, míní Šichtařová. "Kvóty nás akorát donutí k tomu, že zemědělci za šílené peníze produkovali zboží, které nikdy nemůže být tak kvalitní jako zboží z jiných zemí, protože se na to nehodí půda, srážky, svit," vyjmenovala.
Kritika potravinové soběstačnosti přichází i od zemědělců. "Ohánění se potravinovou soběstačností je kromě obrovského populismu i snahou o porušení základního principu, na kterém stojí Evropská unie, totiž principu volného pohybu zboží. A není těžké si odvodit, jaké tuzemské firmy by místo po těch zahraničních obsadily. Pod clonou konání líbivého dobra pro českého spotřebitele tak jde pouze o snahu obřích potravinářských kolosů o větší podíl na našem trhu," uvedl v roce 2018 bývalý předseda Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) Josef Stehlík.
Jak je na tom Česko se soběstačností nyní
Co se české potravinové soběstačnosti týče, data poskytuje ministerstvo zemědělství. Posledním aktuálním souhrnem je Zelená zpráva za rok 2020. V obilovinách je naše soběstačnost 147,7 %, u cukru je to 130,5 %. Horší už je to ale s bramborami, kde je hodnota 72,9 %.
Procentuální soběstačnost u ovoce včetně bobulovin a vlašských ořechů je 70,6 %. Ale třeba u jablek je to už jenom 51,9 %. U zeleniny je to ještě horší – 37,6 %. U vína je to 30 %. U mléka máme soběstačnost přes 130 procent, ale má to háček. Jak uvedl Jan Štefl z Asociace soukromého zemědělství (ASZ), české mlékárny dokážou zpracovat jen 80 procent.
U masa jsme na tom dobře jen s hovězím a skopovým, což ale nejsou spotřebitelsky nejvyhledávanější druhy. Hovězí je na 121,4 % a skopové na 95,7 %. Podstatně horší je to u drůbeže (72,3 %), ještě více u vepřového (50,8 %). S vejci si vystačíme z 88,8 %.
Autor: Roman Dolejský
Zdroj: TV Nova