EU se ale také dohodla na zpřísnění dosavadních ambicí týkajících se pohlcování uhlíku. Ty nyní počítají s tím, že by lesy, mokřady a další krajinné útvary v EU do roku 2030 absorbovaly o 15 procent více uhlíku oproti současným plánům. Konečnou podobu tak dostal třetí návrh ze strategie, která má dovést unii k 55procentnímu snížení emisí skleníkových plynů. Země EU mají nyní povinnost produkci emisí při hospodaření s lesy a půdou vyvažovat alespoň stejně intenzivním pohlcováním uhlíku z atmosféry. Podle nového nařízení by musel již od roku 2026 rozsah odstraňování uhlíku převyšovat jeho vypouštění. Pro rok 2030 je přitom cílem zneškodnit ekvivalent 310 milionu tun oxidu uhličitého s tím, že každá země sedmadvacítky bude mít vlastní závazný cíl, přičemž mají být brány v potaz různé okolnosti v jednotlivých členských státech.
Ministerstvo zemědělství v registru půdy LPIS zveřejnilo předpokládanou vrstvu erozního ohrožení, která vychází z nového Strategického plánu SZP 2023 - 2027. Cílem je ochránit půdu před vodní erozí, která v Česku ohrožuje až 60 procent cenné zemědělské půdy. Nová vrstva erozního ohrožení začne platit pro pole s hlubokými nebo středně hlubokými půdami, ze kterých se vinou eroze splaví 9 tun ornice z jednoho hektaru za rok. Pokud se tato hodnota překročí, přeřadí se konkrétní pole do stupně erozní ohroženosti a zemědělec na něm bude muset dodržovat přísnější a šetrnější způsoby obhospodařování. Dosud to platilo pro 17 tun na hektar ročně. Pro mělké půdy budou nově platit 2 tuny na hektar/rok, namísto dosavadních 5 tun na hektar/rok. Změněné hodnoty už obsahuje i vyhláška o ochraně zemědělské půdy před erozí. Pro rok 2023 bude ale ještě používána dosavadní vrstva, a tedy i současná pravidla.
Postupné zpřísňování pravidel a parametrů zemědělského hospodaření generuje nové výzkumy a postupy, jak co nejlépe nastávajícím povinnostem dostát. Jedním z nich je snaha snížit spotřebu dusíkatých hnojiv, neboť dusík nevyužitý rostlinami uniká z půdy do vzduchu a přispívá k produkci skleníkových plynů. Problémem se nyní začali zabývat vědci z Univerzity California Davis, přičemž cílem výzkumu je právě zlepšení fixace atmosférického dusíku modifikací rostlin. Opakovaně je třeba podotknout, že zvolenou technologií je editace genů CRISPR, v tomto případě rýže, která, podle dosavadních výsledků, dokáže nejen udržet v půdě více dusíku (a tedy snížit míru aplikace dusíkatých hnojiv), ale kromě toho mají editované plodiny také vyšší hektarové výnosy. Dodat lze jen, že důkazů o potřebě umožnit uplatnění CRISPR v komerční zemědělské praxi na území EU přibývá téměř denně, a významnou výzvou pro Evropu by proto měla být kromě ochrany životního prostředí také podpora vědy a výzkumu, respektive uvádění jejich výsledků do reálné praxe. Jinak bude evropské zemědělství ve světě ještě více nekonkurenceschopné, než v důsledku zvýšených (zejména energetických) nákladů plynoucích z válečného konfliktu na Ukrajině.
Petr Havel