Zakmenění nám tedy říká, jak je porostem využit produkční prostor se všemi relativitami a nejistotami, které to přináší. Je zakázáno z jiných než výjimečných důvodů zakmenění snižovat pod hodnotu 0,7 a zároveň, pokud nám zakmenění poklesne pod tuto hodnotu (většinou z nahodilé těžby), můžeme porost předčasně smýtit. Aniž bychom měli jistotu, co zakmenění vyjadřuje, a jak se má v konkrétním porostu s různou skladbou dřevin a jejich převažující funkcí zjišťovat. Zároveň se v různých vyjádřeních v médiích pro veřejnost uvádí, že stupeň zakmenění je něco jako hustota porostu či dokonce jeho zápoj - tedy jak koruny pokrývají povrch půdy.

Legislativní definice

Se zakmeněním pracuje náš zákon o lesích (č. 289/1995 Sb.), nicméně je nedefinuje. Definice se objevuje až v § 7 vyhlášky č. 84/1996 Sb., dnes novelizováno vyhláškou č. 186/2022 Sb. Další důležitý fakt je, že zákon o lesích nezmocňuje Ministerstvo zemědělství k výkladu pojmu zakmenění, čili používání tohoto pojmu v podzákonných předpisech, není-li v zákoně definován, či v různých správních řízeních, zakládá velkou nejistotu.

Dle definice ve vyhlášce platné od 1. 1. 2023 je zakmenění podíl skutečné hektarové a tabulkové zásoby dříví, nebo podíl skutečné hektarové a tabulkové výčetní kruhové základny příslušné dřeviny v dané etáži. Také je (pro různě smíšené porosty) součtem zakmenění jednotlivých etáží. Zakmenění se vynásobí hodnotou 10 a zaokrouhlí na celé číslo. Hodnota zakmenění 10 odpovídá plné tabulkové zásobě nebo kruhové základně taxačních nebo růstových tabulek schválených Ministerstvem zemědělství. A pak můžeme vesele tvrdit, že máme zakmenění 7, 8, 9 nebo, když se nám to zdá husté, i 10.

Za srovnávací tabulku jsou použity růstové tabulky hlavních dřevin v příloze dané vyhlášky. Ty jsou zpracovány pro hlavní dřeviny – smrk, borovice, buk a dub. Dřeviny jiné jsou přiřazeny těmto dřevinám hlavním, neuvažuje se o tom, že se mohou chovat jinak a mít jiné charakteristiky přírůstu v čase. Tudíž porovnávání jejich produkčních charakteristik s jinou dřevinou neposkytuje ve všech případech objektivní údaje. Zároveň se u listnatých dřevin neuvažuje s jejich původem, tedy zda jde o pařezinu nebo kmenovinu. Je dostatek údajů o tom, že jedinci výmladkového původu mají jiné přírůstové charakteristiky, tudíž zásoba jejich porostů ve stejném věku a na obdobném stanovišti je úplně jiná než u lesa vysokého. Také je hodně diskutabilní, jak je možné přesně zjistit tuto hodnotu ve smíšených porostech, dle níž se odvozuje celá porostní zásoba a následně těžební možnosti majetku. Zvláště pak u víceetážových porostů více dřevin. Což je dnes náš cíl a domnívám se, že měl být už dávno. Částečně tento problém odstraňuje nová vyhláška č. 186/2022 Sb. Nicméně zjišťování zakmenění v různě smíšených porostech a z něj odvozených těžebních možností je, slovy posledního velkého barda českého proletariátu Ivana Svitáka, epochální iluze. Přírůst dřevin ve smíšených porostech je dán nejen vlastnostmi dané dřeviny, ale i způsobem pěstování – konkurenčním tlakem ostatních dřevin v porostu.  

Odborné definice 

Odborné lesnické definice, které sloužily jako podklad pro legislativní výklad pojmu v příslušné vyhlášce, nám říkají, že zakmenění je ukazatel stupně využití růstového prostředí stromu. Zakmenění slouží ke stanovení porostní zásoby, ke sledování průměrných ročních přírůstů a určuje nám obsazení plochy porostem. Především je třeba si uvědomit, že ony růstové tabulky nám udávají hodnotu plného zakmenění (hodnota 10) v produkčním optimu na daném stanovišti. Hodnota zakmenění se v lesnické praxi uvádí především dle odhadu taxátora – venkovního pracovníka, který zjišťuje údaje o lesních porostech. Zjišťování hodnoty odhadem příslušná vyhláška připouští. Hodnota zakmenění, se kterou dále pracuje lesní hospodářský plán, je pak zatížena kvalifikací a zkušenostmi příslušného pracovníka.

Zjišťování v praxi

Krom toho, že nám v zákoně o lesích nedefinované zakmenění něco umožňuje a něco zakazuje, nevychází většinou z objektivního měření příslušné veličiny, ale ze zmíněného odhadu. Ten se stoupající rozrůzněností porostů, ať druhovou či prostorovou, generuje vyšší a vyšší riziko chyby. Zároveň jak máme porovnávat zjištěné hodnoty, když tabulkové pro obdobně smíšené porosty neexistují? Čili porovnáváme skutečné smíšené porosty s tabulkovými monokulturami. Napadá mě oblíbené rčení, že sčítáme hrušky s jablky. Také se zapomíná na to, že zjištěná hodnota platí v okamžiku zjištění. V čase se může měnit. A také to ráda dělá. Provedeme-li razantní výchovný zásah v mladším porostu, snížíme jeho zakmenění, nicméně přírůst v dalších letech onu ztrátu dožene i předežene. Co je potom špatně? Dívat se na les pohledem okamžiku zjišťování nebo respektovat vývoj a změny, které přináší? Dopouštíme se obvyklého omylu, když statickými charakteristikami, platnými v době měření, hodnotíme dynamický jev, který se v čase mění. A v praxi se pak setkáváme s tím, že příslušný úředník státní správy lesů koukne do porostu a vidí. Takto zjištěnou hodnotu zakmenění pak používá v odůvodnění pro podporu svého názoru ve správním řízení, které je vedeno s cílem poškodit vlastníka nebo jeho lesního hospodáře. Že to neprospěje ani lesu (ať už si pod tímto pojmem představíme ledasco) a plnění všech jeho funkcí, o tom nemluvě.

Hlavním nedostatkem používání údaje zakmenění je, že pracujeme s hodnotou zjištěnou z porovnání porostu skutečného s porostem tabulkovým (z růstových tabulek), skutečný porost však může mít úplně jiné znaky, než má tabulka pro hlavní dřeviny. To nám velmi relativizuje vypovídací schopnost zakmenění vzhledem ke kvalitě péče o daný porost či k hodnocení provedeného zásahu. Je to charakteristika, která má význam a objektivitu v monokulturních lesích. V ostatních případech je to ukazatel pouze orientační. Zvykli jsme si uvažovat, že máme-li zakmenění alespoň 8 a víc, je to dobře. Pokud nám hodnota klesne pod 7, děláme něco špatně. Ale nic nám to neříká o naplnění různých funkcí lesa! V lesích rekreačních či oborách naopak pěstujeme lesy rozvolněné a soustředíme se na úplně jiné hodnoty, než je produkce dříví. Žertovně působí, když se zvyšováním zakmenění chlubí správy národních parků při péči o svěřené lesy. Přitom cílem péče o národní parky je plnění zásad péče. Mezinárodní organizace ochrany přírody (IUCN) říká, že je to ochrana biodiverzity a dle zákona o ochraně přírody lesy v národních parcích nesmí být lesy hospodářskými. Čili jejich porovnávání s produkčním optimem růstových tabulek je úplně mimo jejich hlavní funkci – cíl péče.

Co tedy se zakmeněním?

Zakmenění má význam jako orientační údaj pro hospodaření vlastníka v lesích hospodářských. V zákoně o lesích jako údaj, ze kterého jsou odvozeny další povinnosti či zákazy, místo nemá a bez příslušného definování už vůbec ne. Nelze říci, že nemá smysl. Ale nemá smysl absolutní, vždycky, všude a za všech podmínek. Objektivnější by bylo pro lesy hospodářské (v ostatních kategoriích lesa je spousta ale) pracovat se zápojem, který je definován jako vzájemný dotyk a prolínání větví stromů, kdy je možné mnohem blíže pravdě kvalifikovaným odhadem stanovit podíl plochy, kterou stromy cloní či nikoli. A pak stanovit, jaká její hodnota je pro plnění produkční funkce hraniční. Ale to by se nový zákon o lesích měl sestavovat dle skutečností a nikoli dle představ.

Zdroj: Lesnická práce č. 1/2023