Dosud v podstatě ojedinělá diskuse o sedlácích a o jejich významu pro český venkov v současné době, přilákala nejen řadu významných hostů, ale především i veřejnosti. Debatní odpoledne, na které si našlo cestu přes 150 zemědělců bylo rozděleno do třech bloků - historie do roku 1989, období od listopadové revoluce do současnosti a diskuse k budoucnosti. Rámcové připomenutí klíčových okamžiků selské historie dostali za úkol přítomní historici: Karel Jech z Ústavu soudobých dějin a Václav Ruml z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Komunismus na venkově stále žije

Předseda ASZ Stanislav Němec ve svém vystoupení připomněl, že soukromí zemědělci, kteří se prostřednictvím zákona o půdě vrátili k hospodaření svých předků začínali v nesrovnatelně těžších podmínkách oproti stávajícím strukturám JZD. Potomci zpravidla vystěhovaných selských rodů začínali na původních gruntech, které přebírali po 40 letech budování světlých zítřků v naprosto dezolátním stavu a se strojním vybavením vytaženým z kopřiv. Ze strany povinných osob nebyl plošně dodržován restituční a transformační zákon. Prokazatelně docházelo k řízenému okrádání tisíců restituentů, za které nikdo nenesl odpovědnost.

Všechny proklamace o rovné startovní čáře byly tedy zcela falešné - nebyl vrácen majetek tak, jak zákon ukládal - ani po 16 letech nemá vydán majetek na sto tisíc oprávněných osob. Statisíce hektarů půdy pod různými záminkami dodnes zadržují stávající nájemci jejich vlastníkům. Po odchodu ministra zemědělství Bohumila Kubáta podpora soukromých zemědělců zůstala už jen v rovině akademické debaty. Většina nástrojů byla ušita na míru právě těmto pohrobkům socialistického zemědělství. Skutečnost, že za této situace soukromí zemědělci hospodaří skoro na 30 procent půdy, lze bezpochyby považovat za úspěch.

Ministr zemědělství Petr Gandalovič ve shodě s přítomnými sedláky konstatoval, že je zcela nezbytné pokusit se napravit tyto „relikty“ čerstvé minulosti, jak to jen půjde. Jím navržený zákon k dořešení transformačních pohledávek desítek tisíc oprávněných osob má nyní značnou naději na úspěch. Při projednávání v legislativní radě vlády letos na jaře návrh prošel některými změnami, které by měly umožnit průchod tohoto zákona parlamentem.

Předseda ASZ Němec také upozornil na účelové používání pojmu sedlák, kterým se dnes bezostyšně titulují zejména různí nomenklaturní kádři bývalého režimu a budovatelé kolektivního hospodaření. Ti se sice dnes rádi dovolávají Švehlových citátů, ale s obsahem slova sedlák - „na gruntě osedlý“, se všemi souvislostmi - přínosy i důsledky, tito lidé nemají vůbec nic společného. Důkazem za všechny může být odpověď na otázku, kolik nových soukromých zemědělců vzniklo za předchozích socialistických vlád. Diskutující vesměs podpořili započatou reformu zemědělství, jak ji před několika měsíci představil ministr zemědělství Petr Gandalovič. Někteří účastníci debaty naopak požadovali větší důraz na reformní kroky.

Ve třetím a nejdůležitějším bloku debaty - k budoucnosti vystoupil zejména místopředseda ASZ Václav Perník, 1.náměstek ministra zemědělství Ivo Hlaváč a Tomáš Doucha z VÚZEI.

Předmětem této diskuse byla role sedláků na venkově v 21. století, model hospodaření na rodinné farmě či otázka zajištění nové generace hospodářů. Moderátorem celé akce byl Přemysl Reibl, generální ředitel Národního zemědělského muzea, které na dobu konání Země živitelky laskavě zapůjčilo část výstavy o násilné kolektivizaci.

Dva světy - malý komentář na závěr

Na obsahu a podstatě většiny příspěvků přítomných sedláků se mimoděk potvrdil propastný rozdíl právě mezi názory „hospodářů na gruntě osedlých“ a typickými názory ostatních zemědělců a jejich zaměstnanců.

Venku, na tiskovkách a seminářích Agrární komory totiž mezitím vypukl již tradiční boj o přežití a každoroční pokusy o záchranu zemědělství z rukou několika mesiášů. Budovala se obrana a zakládaly se krizové štáby (pokolikáté už?!). Klesaly podíly na hrubém domácím produktu a další ukazatele, někdo dokonce vyklízel pozice (jak vyplynulo ze zprávy na stránce Agrobase v minulém Zemědělci). Prostě opět ubývalo toho optimismu….

Paradoxně jak z jiného světa pak vypadaly diskusní příspěvky na debatě k selskému stavu. Žádný z přítomných sedláků si nestěžoval na „katastrofální situaci“ v té či oné části zemědělského odvětví. Pokud je známo, tito lidé také nežijí ve vzduchoprázdnu a úplně stejně se jich dotýká složitá situace na trzích a každý den řeší problémy ve svém hospodaření. Nikdo z nich však nikomu trapně nevyhrožoval likvidací svého podnikání. Nikdo si nelámal hlavu s vyřešením potravinové vertikály a ani nečekal na nějakou spásu. Zkrátka skutečný sedlák neměl potřebu držet ve svých rukou řidítka od zeměkoule.

Diskutovalo se o takových „drobnostech“, jakým je například dořešení vlastnických vztahů, nepřístupné pozemky pro vlastníky, podmínky doprodeje státní půdy, podpora mladým zemědělcům, pozemkové úpravy, snižování nadbytečné byrokracie a řešení ostatních důsledků socialistického zemědělství na půdní fond a venkov.

Z debaty se opět potvrdilo, že kdo chce (a zřejmě i umí) farmařit, zabývá se problémy, které skutečně mohou být v reálu někým efektivně ovlivněny - ať už resortním ministrem, poslancem nebo především samotným farmářem.