Začátkem ledna 2023 tisk uveřejnil zprávu o likvidaci 750 000 slepic na Tachovsku jako snahu o likvidaci ohniska ptačího moru. Z velkochovu v Brodu nad Tichou již odvezli do kafilérie 170 tun slepic.

Můj pohled z druhé strany:

Slepice je živá bytost, má duši, vnímá bolest, cítí, miluje svá mláďata, a v naději, že vysedí svá mláďata, snáší vejce. My lidé jsme ze slepic udělali nástroje na snůšku vajec a výrobu kuřecího masa. V horším případě jsme je zavřeli do klecí, kde pod vlivem růstových hormonů tloustnou tak rychle, že ani nemohou chodit. V lepším případě jsou uzavřeny v halách, nikdy neuvidí sluníčko, nikdy nebudou hrabat hlínu ani trávu. Svá mláďata nikdy nevychovají.

Když nás zklamou a už nesnášejí tolik vajec, aby se vyplatilo je krmit, tak je jednoduše zařízneme a putují do masokostních mouček…anebo? Ještě nějaké další využití?

Denně jezdím kolem rozpadajících se teletníků, kde telátka stojí za rezavou mříží a čekají na přísun jídla a vody jako na spasení. Neměly by raději žít alespoň pár měsíců s mámou, sát její mléko a skákat po louce? Slyšeli jste někdy bučet odloučené kravské mámy a jejich telátka plakat žalem? Je to stejně zoufalé na obou stranách… Pást krávy spolu s telaty totiž není ekonomické, a navíc snad přicházíme o mléko? Kdo by něco takového dělal? Příliš moc práce za ty peníze… Obraz teletníků mi až nápadně připomíná vězně v koncentračních táborech z druhé světové války, jak stojí za ploty z ostnatého drátu a čekají, co bude dál. Ty kravíny a teletníky silně připomínají baráky v koncentračních táborech. Kdo by investoval do slušného prostředí, když velkofarmám jde jen a pouze o zisk?

Denně jezdím kolem budov, kde žijí stovky strojů na výrobu mléka. Krávy jsou de facto trvale umístěné v jakýchsi betonových hangárech. Jen ty nejšťastnější se možná tu a tam dostanou na chvíli ven.

Taková zvířata nejsou ani šťastná ani spokojená. Jsou trvale frustrovaná a jejich maso, mléko a vejce jsou plné stresových hormonů a celou řadou různých léků a chemikálií, které my potom jíme. To nám nevadí? Jsi přece to, co jíš…

A to vůbec nemluvím o kaprech v českých rybnících, které živíme kravským hnojem a syntetickým krmivem. Mají málo vody a kyslíku, v horkém létě pak při vysokých teplotách v mělkých vodách pravidelně hynou.

Navíc nemluvím ani o myslivcích, kteří si osobují právo rozhodovat o volně žijících tvorech v přírodě – viz hony na lišky, přemnožená vysoká a spárkatá zvěř poškozující i minimální přirozené nálety v českých lesích.

Je tohle všechno v pořádku? Lidi, jsme sami se sebou spokojení?

Nejedná se náhodou o novou formu otrokářství? Platí někdo zvířatům za to, že nám „slouží“ a odevzdávají nám svůj život, svoje mláďata, a tedy svoje všechno? Nezasloužila by si za své dary nám lidem alespoň krátký, ale slušný život, když už na závěr stejně skončí na jatkách? Nezaslouží si taky alespoň trochu toho svého slepičího, kuřecího, kravského nebo telecího štěstí?

Moment, já jsem sice vegetariánka, nepiji mléko, nejím pšenici ani maso z etických a ekologických důvodů. Ale masožravce a konzumenty mléka ctím a opravdu s nimi nemám žádný problém. Zato k tomu, co se děje ve zvířecích velkochovech, se opravdu nehlásím a za nás za všechny se stydím. Jde o bohapustou krádež a zločin na živých tvorech, kteří se nemohou bránit.

Podporuji malé farmy s možností osobního vztahu s chovanými zvířaty. Umožněme jim radost ze vzájemných vztahů, sexu, dětství, mateřství i moudrého stáří. Proč to umožňujeme pejskům a kočičkám, ale v chovech hospodářských zvířat ne? Že by jen byznys?

Lidi, představte si sami sebe na místě těch vězněných zvířat… Teď, v čase rusko-ukrajinské války dost aktuální téma. Dovedete si představit, že by Vám někdo odepřel Váš vžitý způsob života a zavřel vás do chléva se slovy: tak a teď tady žer siláž a tloustni, zůstaň pokud možno zdravý, a až dost přibereš, tak tě zařízneme a sníme. Když budeš mít štěstí, tak na jatkách před sebou neuvidíš smrt svých zavražděných sousedů ze stáje. Tohle není horor, to je běžná rutina, každodenní osud všech hospodářských zvířat.

Osobně se domnívám, že se zvířaty můžeme a měli bychom zacházet jinak. S pokorou, vděčností a láskou k živým tvorům. Umožnit jim prožít život v klidu, na zelené louce a pod modrým nebem. To samozřejmě ovlivní kvalitu masa, mléka a vajec víc než umělé hormony.

Živí tvorové ve stájích stroje nejsou a zaslouží si náš vděk za to, že nám své životy a těla obětují. Dávají nám toho snad málo? Anebo jsou jenom náš majetek jako pouhá jiná věc? A můžeme si tedy s nimi dělat, co se nám zlíbí? Vzít jim důstojnost a právo na plnohodnotný život? Znám případ, kdy zemědělský dělník umlátil krávu lopatou, protože mu neuhnula dost rychle z cesty. A co případy nesmyslné krutosti z jatek?

Snad právě proto mě případ likvidace 750 000 slepic v Brodě nad Tichou zvedl ze židle. Objektem je totiž stejně vražedná monokultura, jako jsou smrkové lesy a jejich následná likvidace kůrovcem. Problémem je tvorba monokultur všeho druhu a jejich zranitelnost. To se týká i těch slepic. Ještě jsme se stále nepoučili? Že jsme nenasytní, je jedna věc, ale že likvidujeme sami sebe, a především svoje zdraví za cenu zisku, je věc jiná. Těch problémů na straně lidstva přibývá. Právě upřednostňování pouze ekonomických zisků je z mého pohledu cestou nepřijatelnou. Hledejme možnosti, jak zvířatům zajistit zdravý a spokojený život. Pomůžeme tím zároveň i sami sobě. Celé generace našich předků nám ukázaly, že takový kompromis lze najít, ale musíme se o to snažit. Nedělejme prosím ze zemědělství další průmysl. Jeho součástky jsou totiž živí tvorové. Myslící, cítící a milující. Když nebudou v pohodě, onemocní. Když je budeme jíst, onemocníme taky.

Už se těším na spílání a nadávky ve vašich komentářích, ale to je mně dnes už jedno. Už jsem si na to zvykla. Utrpení živých tvorů mě však v klidu nenechává.

A na závěr pro ty čtenáře, pro které je celá kauza k smíchu, anebo je zajímá jenom to, že teď budou vejce dražší, poradím ještě jednu věc: zeptejte se vlastních dětí a vnoučat, jak vnímají vraždění a týrání zvířat a odlučování mláďat od rodičů. Ptejte se zejména těch malých dětí. Každé z nich má v postýlce plyšového zajíčka, kravičku, nebo slůně. Oni Vám to vysvětlí.

Autor: Klára Salzmann
Zdroj: Ekolist.cz