Konkrétním příkladem je již od loňska zavedená povinnost elektronické evidence použitých hnojiv a její odevzdávání za celý kalendářní rok na ÚKZÚZ - to vše již pro sedláky obhospodařující plochy o výměře nad 20 hektarů. Původně se přitom měla uvedená povinnost týkat podniků od 200 hektarů půdy a také samotné Ministerstvo zemědělství počítalo s vyšší výměrou, a to 30 hektarů. Zákonodárci však pozměňovacím návrhem z dílny Babišových poslanců snížili v zákoně o hnojivech tuto plochu na 20 hektarů, a lze se tak oprávněně tázat, zdali náhodou nebylo účelem takového návrhu ještě dále zkomplikovat podnikání menším a středním farmářům v naší zemi. O přínosu takového kroku navíc vyjádřil své pochybnosti také ÚKZÚZ jako kontrolní orgán. Jeho pracovníci nyní ani nedisponují kapacitami na takové množství kontrol evidencí, které se nyní mají do konce ledna odevzdávat, a jež ale především v praktické rovině vůbec nic nepřinesou. ASZ ČR tento krok považuje za zcela zbytečný a za optimální řešení úplné zrušení uvedeného opatření jako povinnosti. Smutné je, že na toto riziko ASZ ČR veřejně opakovaně upozorňovala již od konce léta roku 2019 a přesto se v tom dosud nic neudělalo.

Samotná myšlenka elektronické evidence dat týkající se zemědělského podnikání je sice v současné internetové době a omezování někdejšího fyzického papírování v zásadě správná, ale měla by být vždy dobrovolná a sloužit především těm, kdo si tak nastaví systém řízení svého zemědělského podniku. ASZ ČR navíc upozorňuje, že procesy elektronizace v jiných oblastech obvykle ponechávají na výběru podnikatele nebo občana, zdali možnost elektronické evidence využije, nebo zda zvolí jiné řešení, a připomíná, že v oblasti zemědělství působí nemálo sedláků starší generace, pro které je aplikace těchto nových technologií velmi obtížná. Na tom nic nemění ani (teoretický) příslib, že v letošním roce má údajně Ministerstvo zemědělství k plněné této povinnosti přistupovat s určitou benevolencí.

Podstatné je, že menší a střední zemědělci a sedláci na rodinných farmách aplikují ve vlastním zájmu hnojiva na obhospodařovanou půdu tak, aby jí neznehodnocovali pro následující generace. Pokud tak považují regulátoři zemědělství povinnost elektronické evidence hnojiv za tak zásadní, měla by se týkat především největších zemědělských subjektů, což byla také původní představa, a co také jako kompromis navrhovala ASZ ČR.

Vůbec nejvážnější je ale důsledek zavádění nových a nových povinností a evidencí, které zcela odrazují od vstupu do oboru nejen nezemědělskou veřejnost a mladou generaci, ale právě i část sedláků na rodinných farmách, která je rostoucí byrokracií stále více znechucena. Pokud si toto riziko nejsou schopni uvědomit lidé, kteří novými regulacemi zaplevelují tuzemskou zemědělskou legislativu, měli by si alespoň uvědomit, že je to právě jejich přístup, který snižuje konkurenceschopnost tuzemského zemědělství a zvyšuje potenciál pro dovozy zemědělských komodit a potravin ze zahraničí, vůči kterým se často a razantně ohrazují.

Ukázek zbytečné byrokracie je ovšem celá řada a ASZ ČR na ně bude dále neúnavně upozorňovat. Kupříkladu od července letošního roku bude zpřísněna také evidence o použití prostředků na ochranu rostlin. Všechny farmy nad 200 hektarů ji budou muset nově odevzdávat již do měsíce od aplikace. Také proto je potřeba se zamýšlet nad systémovými změnami a legislativními úpravami, které všem (a zejména těm menším) zemědělcům v tomto nějak efektivně pomohou.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR