5. místo ve Farmě roku 2022 - Rodinná farma Raškových

Šárka GorgoňováŠárka Gorgoňová
Sdílejte článek

Klasickou rodinnou farmou v tom nejlepším slova smyslu, s předáváním zkušeností, poznatků a selských genů je třígenerační hospodaření rodiny Raškových na okraji Hostýnských vrchů a na rozhraní Valašska a Hané - v obci Fryšták u Zlína (ASZ Přerov). Stanislav Raška se tu za pomoci a podpory svých rodičů věnuje pěstování tržních a krmných plodin, ale i svazenky, hořčice a hrachu na více než sto hektarech půdy. Živočišnou výrobu zastupuje chov masného skotu a zájmový chov koní, prasat, drůbeže a okrasného ptactva. Velkou radostí a nadějí Raškových je sedmnáctiletý syn Vojtěch, do hospodaření odmala nadšený a zapálený student Střední zemědělské školy v Přerově. I proto se Rodinná farma Raškových umísila mezi pěticí nejlepších v soutěži Asociace soukromého zemědělství ČR Farma roku 2022.           

Třígenerační hospodaření na rozhraní Valašska a Hané 

Na okraji Hostýnských vrchů, v místě zvaném Fryšták, se rozhodl roku 1890 usadit se svým synem a dvěma páry koní pradědeček nejstaršího z dnešních hospodářů - Vojtěcha Rašky. Byl sedlářem, dělal krásné postroje a jeho syn se tu věnoval sedlačině. V roce 1929 přešlo hospodaření, ale i láska ke koním, na další generaci - otec Vojtěcha Rašky se živil i povoznictvím, měl vrané koně, tak byl najímán na pohřby, věnoval se ale i práci v lese.

„Když nastala kolektivizace, nebyl tu naštěstí nikdo vystěhován, neboť zdejší statky měly všechny okolo 10 hektarů, tedy žádní kulaci. Agitátoři se tu ale hemžili hojně, táta vzdoroval, ale v roce 1958 nakonec musel vstup do družstva jako předposlední podepsat,“ vzpomíná Vojtěch Raška a dodává: „Po změně režimu jsem se chtěl věnovat chovu koní a hospodařit jen na malé výměře, ale když předseda družstva zavelel, že si vezmeme buď všechno, nebo nic, bylo rozhodnuto.“

Produkce mléka od prvního dne

Pro sedlačinu se v té době nadchnul i dnešní hospodář, jeho syn Stanislav, který se vyučil truhlářem. „Mnohokrát jsem si pak pochvaloval, že jsem se vyučil a nějakou dobu pracoval v jiném oboru, neboť jsem byl ušetřen špatných návyků z družstva, které se některým sedlákům zpočátku vymstily,“ usmívá se Stanislav Raška.

A tak si v září roku 1992 k navráceným deseti hektarům půdy přivzali i mrtvý a živý inventář - stroje a šest prvotelek českých strak, a hned od prvního dne začali dodávat mléko do mlékárny a obdělávat půdu. Nechyběli a samozřejmě dodnes nechybí na farmě ani koně.

„Naplno jsme se věnovali chovu mléčného skotu a dlouhou dobu pěstovali jen krmné plodiny na 30 hektarech půdy. Měli jsme 16 dojnic, byli v kontrole užitkovosti a denní produkce mléka činila zhruba 400 litrů. Pořídili jsme si i plemeno brown swiss, které se vyznačuje vynikajícím podílem tuku a bílkovin v mléce, přezdívá se mu také sýrařské plemeno,“ informuje Stanislav Raška a dodává: „Naše farma se ale nachází v zástavbě a vybudování nového kravína namísto dosavadní stáje s vazným ustájením nebylo možné. Před dvěma lety jsme proto byli nuceni chov mléčného skotu ukončit.“

Plán - čisté stádo aberdeen angus red

Postupným převodným křížením ale Raškovi pozvolna přešli k chovu masného skotu o aktuálním počtu 20 kusů s vizí jeho rozšíření na více než dvojnásobek. „Rádi bychom se časem propracovali k čistému stádu aberdeen angus red,“ plánuje Stanislav Raška. Jalovičky si proto hospodáři nechávají, býky prozatím prodávali jako zástav, ale počínaje letošním rokem je začnou vykrmovat.

Největší radostí jeho otce Vojtěcha jsou ale stále koně. Nadchnul se pro ty chladnokrevné, konkrétně noriky, byl jedním ze zakládajících členů členské organizace ASZ ČR - Asociace svazů chovatelů ČR, a 18 let působil v Radě plemenné knihy norika.

V souladu s přírodou, ohleduplně k lidem

Tak ohleduplně, jak Raškovi přistupují k chovaným zvířatům, pečují i o půdu a vztahy s lidmi ve svém okolí. Hospodaří v nadmořské výšce 350 metrů na 104 hektarech půdy, z nichž 70 je orná, zbytek louky a pastviny. Velkou výhodou je 4,5hektarový pastevní areál hned za farmou, jinak se obhospodařovaná půda nachází v šesti katastrech na 44 půdních blocích. „Na menších blocích orné půdy pěstujeme jetelo-vojtěškové směsky na senáž, na dalších pak pšenici jarní i ozimou, ječmen, oves, ale i hrách, svazenku a hořčici,“ vyjmenovává Stanislav Raška a dodává: „Dlouhodobě se neženeme za výnosy, necháváme pracovat přírodu. Cítíme odpovědnost za stav půdy, na níž hospodaříme, proto k ní přistupujeme s úctou a pokorou. Velmi potěšující a motivující pro nás je, že si toho začínají všímat i vlastníci půdy a kvitují to. Chodí za námi i někteří zaměstnanci družstva s tím, že tento styl hospodaření je jim vnitřně bližší.“

Když kolegové nabíjí energií a inspirují

Raškovi mají v plánu převod části pozemků do ekologického režimu, láká je i krajinotvorba, vybudovali tůňku, kterou hodlají ještě rozšířit a zřídit další dvě, v pastevním areálu chtějí vysadit stromořadí. „I to je jeden z důvodů, proč se cítím tak dobře mezi kolegy - sedláky z Asociace. Přemýšlejí a konají velmi podobně, proto se snažím nevynechávat společné akce, vždy mě to nabije pozitivní energií a inspiruje. Letos v září jsme si s tátou užili hned dvě akce - Selské dožínky ASZ ČR na Olomoucku a potom ty regionální tady u nás, bylo to skvělé. V roce 2006 jsme díky Asociaci mohli využít dotační titul Předčasné ukončení zemědělské činnosti, kterým mi táta hospodářství předal. Těch věcí, co pro nás tato naše organizace dělá, je skutečně moc a myslím, že by jejími členy měli být všichni soukromí zemědělci,“ říká Stanislav Raška.  

Farma s velkým potenciálem

A jak má rodina rozdělené práce na farmě? I když jsou rodiče Stanislava Rašky již v důchodu, maminka se stále pilně věnuje administrativě a účetnictví, tatínek nechybí u žádné činnosti na farmě, na starost má i zájmový chov koní, drůbeže a okrasného ptactva, vykrmuje také několik prasat. Jejich syn Stanislav je hlavní hospodář se zodpovědností za rostlinnou i živočišnou výrobu a další směřování farmy. A od útlého dětství je součástí mnoha prací v rámci hospodářství i sedmnáctiletý vnuk Vojtěch, na němž je znát, že vztah k sedlačině skutečně podělil a nadále ho rozvíjí. „Někdy se mi ani nechce do školy, raději bych pomáhal tátovi,“ směje se student druhého ročníku Střední zemědělské školy v Přerově. Však si ho tam učitelé také chválí s tím, že hoši z rodinných farem jsou nejlepšími studenty se znalostmi z praxe.

Do chodu rodinné farmy se plánuje po studiu zapojit naplno, chtějí se s tátou věnovat rozšíření živočišné výroby, vybudování nových ustájovacích kapacit a zaměřit se na finalizaci produkce zřízením bourárny a následným prodejem ze dvora. Není sebemenších pochyb o tom, že by jim to nemělo vyjít. S potenciálem, jaký tato farma má, se dají dokázat velké věci.

Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR

Přečteno: 463x