Zatímco ke konci září 2021 podnikalo v zemědělství 130 100 subjektů, o rok později to už bylo 134 600. V průběhu 12 měsíců tedy narostl počet těch, kteří se z nějakého důvodu přihlásili k podnikání v zemědělství, zhruba o čtyři a půl tisíce. Přírůstek se zhruba ve stejné míře týká jak právnických, tak fyzických osob. To ostře kontrastuje s vývojem příbuzných oborů – lesnictvím a rybářstvím, ve kterých naopak podnikatelů ubývá. V lesnictví to bylo o necelých pět stovek subjektů na 9700, v rybářství pak o 16 na 595.

Jak upozorňuje Pavel Hortig z odboru komunikace ČSÚ, ne všichni, kdo mají IČO na zemědělství, skutečně aktivně podnikají. Část zemědělců tak existuje jen na papíře. To je patrné při srovnání s výsledky takzvaného integrovaného šetření v zemědělství, které probíhá v delších časových odstupech (naposledy v roce 2020) a kde počet podnikajících subjektů kontinuálně klesá.

Zatímco v roce 2000 existovalo 38 tisíc zemědělských subjektů, o dvacet let později jich bylo o deset tisíc méně. Do tohoto šetření jsou však zahrnuti jen podnikatelé od určité velikosti, pro které je zemědělství primární či sekundární činností. Jinými slovy skutečně hospodaří. Údaje tak nelze dost dobře srovnávat s celkovým počtem IČO. Podle úřadu ovšem alespoň část nově přihlášených farmářů nějakou činnost také vyvíjí. Počet zemědělských subjektů se zjištěnou aktivitou narostl v daném období z 82 200 na 84 500.

Trend může mít několik vysvětlení. Podle předsedy Podle předsedy Asociace soukromého zemědělství (ASZ) Jaroslava Šebka je jedním z nich ten, že se v dobách ekonomické i bezpečnost‑
ní nejistoty část lidí opravdu vrací k obhospodařování krajiny a chovu zvířat, byť třeba jen ve formě okrajové aktivity. „Může to souviset s tím, že řada lidí se chce alespoň částečně věnovat zemědělství. Pokud v dnešní složité ekonomické situaci zjistí, že mají po babičce několik hektarů, tak to zkouší,“ říká Šebek.

Další důvod souvisí paradoxně právě se stárnutím sedláků a skutečností, že jich čím dál více odchází na odpočinek. Pokud však mají v rodině následovníka ochotného hospodářství převzít, je odchod plynulejší a může vést k tomu, že na jedné farmě vedle sebe fungují dva podnikatelé. „Při generační výměně dochází k tomu, že se farma obvykle nepředává hned celá, ale jenom část. Tím pádem vzniká nové IČO a to staré nezaniká,“ vysvětluje Šebek.

V obou případech jde v zásadě o přirozené důvody, což o třetí možnosti už tak docela neplatí. V novém dotačním období, které odstartovalo letos, začal platit princip takzvaných redistributivních plateb na prvních 150 hektarů. To zjednodušeně znamená, že s každým dalším obhospodařovaným hektarem nad 150 je průměrná dotace na jeden hektar nižší.

Část zemědělské veřejnosti už dříve varovala, že nové dotační schéma může vyvolat umělé štěpení zemědělských podniků. „Jak se zavedla redistribuce, tak se některé farmy rozdělily, aby z ní vytěžily maximum. To znamená, že se optimalizovaly někde na úrovni 150 hektarů,“ říká předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha. „Může to souviset s reformou dotací,“ připouští také Šebek. I další zdroje ze zemědělské branže mimo záznam uvádí, že dělení už odstartovalo.

Prezident Agrární komory Jan Doležal považuje přibývání zemědělců obecně za příznivý trend. „Pokud se však jedná jen o hospodaření naoko s cílem těžit dotační podporu, není to pro stát a ani pro spotřebitele dobrá zpráva,“ dodává Doležal.

Do jaké míry k účelovému štěpení farem skutečně dochází, by mohlo být jasné letos v červnu. V té době bude známo, kolik zemědělců si požádalo o dotace a na jak velkou plochu. „Podle mého názoru průměrná výměra klesne a počet zemědělských podniků vzroste,“ míní Pýcha.

To však bude znamenat, že o peníze určené malým zemědělcům se bude hlásit více zájemců. A podpora pro jednotlivce tak bude nakonec nižší, než se před rokem při bouřlivých debatách o reformě dotačního systému očekávalo. Například ASZ spočetla, že každý zemědělec s výměrou do 150 hektarů by mohl na hektar dostat 7792 korun, s větší plochou se částka začne snižovat. Pokud by však takových zemědělců bylo více, bude i sazba na hektar pro malé zemědělce nižší.

Růst počtu zemědělců by sám o sobě mohl být dobrou zprávou. Pokud však nejde jen o hospodaření na oko s cílem těžit dotační podporu.