Kvůli horšímu počasí, které nás vinou hurikánu Ike postihlo v průběhu cesty, jsme se bohužel museli vzdát několika původně naplánovaných návštěv. Ale i tak si myslím všichni díky prohlídce sedmi farem, čtyř zpracovatelských podniků a výkupů a několika výzkumných středisek, udělali docela ucelenou představu o této zemědělské lokalitě.

Chov skotu

První návštěva byla věnována chovu masného skotu. Stewie Ranch inc. je klasická rodinná farma s tradicí od roku 1940, na jejímž chodu se v současné době podílí tři generace farmářů. Celkem je zde asi 700 kusů skotu, převážně plemene Angus - základní stádo matek a vykrmovaní býčci. Ti jsou zde zhruba do hmotnosti 850 liber (380 kg), v níž jsou prodáni do speciálních výkrmen (tzv. feedlotů), kde zůstanou, dokud nedosáhnou jateční hmotnosti 1.050 liber (470 kg). Pro zajištění krmivové základny má farma zhruba 10.000 akrů půdy (asi 4.000 ha), asi na 2.000 akrech se pěstuje kukuřice, vojtěška a sója, zbytek jsou pastviny složené pouze z původních (a tedy ne příliš hodnotných) druhů trav.

Vykrmovaný skot dopásá kukuřičné strniště

Skot je celoročně venku bez jakýchkoliv přístřešků. Býci se přikrmují siláží a sójou celý rok, krávy pouze přes zimu. Použití GMO odrůd kukuřice a sóje a preventivní přídavek antibiotik a hormonů vykrmovaným býčkům je samozřejmostí, přesto ale nejmladší farmář uvedl, že kromě dotací na plochu mají ještě příplatky za bioprodukci.
Zajímala nás samozřejmě cena prodaných býků. Ta prý značně kolísá, pohybuje se v průměru mezi 1,7 - 1,9 USD/libra (odpovídá asi 63 - 70 Kč/kg).
Jednu z výkrmen, kam farmáři své odchovance prodávají, jsme navštívili až na úplném konci zájezdu, nedaleko Amarilla v Texasu. V oblasti kolem Amarilla je podobných výkrmen (feedlotů) hned několik a všechny jsou zhruba stejně staré - postaveny byly v polovině 60. let., kdy se zvýšila poptávka po hovězím, a v oblasti vznikala nová jatka.

Ve výkrmně je směs všech masných plemen

Feedlot Quality Beef Producers patří osmi vlastníkům a jedná se o vysoce intenzívní výkrmnu s vlastní míchárnou krmiv. Nakupují se sem býčci všech masných plemen přímo od farmářů, zhruba o hmotnosti 500 - 600 liber (230 - 270 kg) a ihned při příjmu jsou kastrováni. Výkrm trvá 160 dní a konečná hmotnost při prodeji je již zmiňovaných 1.050 liber, což je ideální hmotnost pro získání kvalitního masa na v Americe tolik oblíbené steaky. Podle slov vedoucího farmy je zhruba 70% masa zařazeno do první třídy (prime). Mléční býčci se v této části USA nevykrmují, jsou prodáváni do západních států (Kalifornie), kde jsou na jejich výkrm specializováni.
Kapacita celé výkrmny je kolem 10.000 kusů, za rok se zde tedy vykrmí asi 28.000 kusů hovězího dobytka, o které se stará 17 zaměstnanců. Průměrný přírůstek je asi 3 libry/den (1,35 kg). Krmí se třikrát denně a jako krmivo se používá především mačkaná kukuřice, čiroková siláž, mláto a trocha sena, přídavek proteinu, antibiotik a hormonů je opět zcela samozřejmý. Část zástavu je však vybrána k jakémusi „biovýkrmu“. Rozdíl od klasického výkrmu spočívá v tom, že volci nedostávají ATB a hormony a jsou vykrmováni asi o 20 dní déle. Přesto je však výkrm a péče o tyto kusy na hony vzdálená od slibů a fotografií v propagačních letácích místní restaurace, kam jsou údajně tyto „biovýrobky“ dodávány.
Část naší výpravy trochu zaskočila přijímací procedura, kterou jsme měli to „štěstí“ shlédnout. Každý z naskladňovaných býčků je nahnán do fixační klece, kde je zhruba během dvou minut bez jakéhokoliv umrtvení vykastrován, je-li třeba odrohován, navakcinován a opatřen ušní známkou. Za zmínku stojí také to, že výběhy jsou pouze nezastřešené ohrady s nezpevněným povrchem. Celý areál výkrmny je pouze mírně vyspádován a samotné výběhy se čistí jednou za tři roky.

Kastrace, odrohování, značení a vakcinace býčků

Přesnou cenu při prodeji jsme se nedozvěděli, ale zisk z jednoho kusu je údajně průměrně 50 USD (840 Kč). Dotace farma nepobírá, ale samozřejmostí je pojištění a podnik také spolupracuje s bankou, která poskytuje úvěry na koupi zástavu a podílí se na zisku z prodeje.

Navštívili jsme také mléčnou farmu Vista Grande Dairy Farm, přestože jich v oblasti Texasu není nijak mnoho. Také tato farma je vysoce intenzívní. Počet dojených krav (99% holštýnky, 1% kříženky Jersey) se pohybuje kolem 3.000, celkový počet kusů všech kategorií je asi 6.400 ks. Dojí se zde třikrát denně (v 7, 15 a 23 hodin) a jedno dojení všech krav trvá asi 7 hodin, takže 72-místná karuselová dojírna se téměř nezastaví. Také brakace odpovídá vysoké intenzitě - ročně je obměněno asi 28 - 30% stáda a dojnice tedy na farmě zůstává v průměru 2,5 laktace.

Karuselová dojírna pro 72 dojnic

Užitkovost (průměrně 75 liber/den = cca 33,75 kg/den) je velmi slušná, stejně tak ukazatele reprodukce (mezidobí 395-400) jsou na dobré úrovni. Základní chovatelská opatření se nijak zásadně neliší od těch prováděných v ČR - uzavřený obrat, použití inseminace (problémové krávy jsou v oddělené skupině s několika býky), 60-ti denní zasušení dojnic, individuální odchov telat. Zajímavé naopak bylo zjišťování říjí pomocí speciální barvy, kterou má každá dojnice nanesenou nad ocasem. Pokud je některá dojnice v říji a snaží se skákat na jinou, je při dojení snadno odhalena červená skvrna na hrudi. Tato metoda je doplněna pedometry.

Použití speciální barvy ke zjišťování říjí

Denně se zde narodí průměrně 8,8 telete. V průběhu prvního dne života musejí vypít asi 3,5 litru kolostra, které je získáváno od mlezivových krav (pouze první dvě dojení!) ve speciální šestimístné dojírně. Býčci jsou ihned odvezeni do výkrmny, jalovičky jsou chemicky odrohovány a na 70 dní přesunuty do individuálních venkovních boxů, pak se postupně tvoří skupiny podle věku. Úhyn telat je poměrně vysoký - 10%.

Továrna na jalovičky

Pro farmu takové velikosti by, podle jednoho z majitelů farmy, bylo potřeba k výrobě krmiv asi 5 - 6 tisíc akrů (2.220 ha). Vzhledem k tomu, že má farma k dispozici pouze 1.200 arů (480 ha), musí zbytek krmení dokupovat. Na farmě jsme viděli mnoho druhů krmiv, základ krmné dávky, kterou sestavuje konzulent, ale tvoří kukuřičná siláž, pšeničná senáž, bavlník, sója a seno. Krmení se i v největších vedrech zakládá pouze dvakrát denně. Kejda je z chodeb splachována odpadní vodou z dojírny. Separát se posléze používá k podestýlání (každý týden se desinfikuje), voda je jímána do nádrží bez zpevněného dna (!) a použita na zavlažování.
Farma je v majetku tří osob, postavena byla teprve před devíti lety a dodnes je splácen úvěr. Mléko je vykupováno mlékárnou, ve které mají podíl i farmáři, za cenu 2 USD/galon (tj. 8,86 Kč/litr), v obchodě pak je jeho cena asi dvojnásobná.

Bavlna

Velmi zajímavé návštěvy nás čekaly k jedné z nejdůležitějších komodit Texasu, bavlně. Zastávka na rodinné farmě v Ralls nedaleko Lubbocku patřila dokonce ke zlatým hřebům zájezdu. Farma patří pod skupinu Arthur Farms, pod kterou spadá čtvrtina americké produkce bavlny.

Obhospodařovaná plocha farmy je celkem 3.000 akrů (1.200 ha) - z toho polovina vlastní, z čehož je 70% zavlažováno kruhovými zavlažovacími rameny a 14% kapénkovým zařízením. Instalace kapénkového zařízení se provádí asi 38 cm hluboko do každého druhého řádku a v půdě vydrží několik let. Cena za instalaci se pohybuje v rozmezí 700 - 1.000 USD/akr (30.000 - 43.000 Kč/ha).
Bavlník je možné pěstovat jako monokulturu. Mnoho dotazů směřovalo k použití GMO odrůd. Ty jsou samozřejmě velmi rozšířeny (hlavně odrůdy odolné proti herbicidům), ale nejsou používány na celou plochu. Farmář se musí o použití GMO osiva rozhodovat podle několika faktorů - zamoření stanoviště plevely, sousední pozemek (pokud má např. soused klasickou odrůdu, nemůže farmář vedlejší pole stejně Round-Upem ošetřovat) a v neposlední řadě cena - ta je u GMO osiva asi 3 - 4x vyšší než je cena osiva standardního.
Setí bavlny začíná v květnu, během vegetace se rostlinám dodá asi 100 liber N/akr (110 kgN/ha) - podle rozboru půd. Využívaná je pro přesné hnojení, setí i závlahu samozřejmě GPS. Časté byly také dotazy na potřebu vody v průběhu vegetace - bavlník spotřebuje asi 20 palců (500 mm) vody, asi polovinu z toho je potřeba dodat závlahou, protože za vegetaci více jak 250 mm srážek obvykle nespadne. Náklady na závlahu jsou asi 100 UDS/akr (4.200 Kč/ha).

Sklizeň začíná na přelomu září a října a může pokračovat až téměř do konce roku. Jsou k dispozici dva typy sklízecích strojů - levnější varianta kombajnu sklízí celé rostliny (ústrojí kombajnu viz obrázek), dražší pak pouze plody. Společné pro oba typy sklizně je však desikace a odlistění rostlin asi 10 dní před vyjetím kombajnů. Farma má k dispozici levnější variantu, se kterou během deseti hodin sklidí asi 60 - 70 akrů (asi 26 ha). Investice do kombajnu je vysoká, ale vrací se také díky příjmům z provedených služeb na dalších 1.000 ha okolních farem.
Sklizená hmota se nechává na poli, dokud si ji neodveze kupec. Při ceně vlákna ve výkupu kolem 0,55 USD/libra (20Kč/kg) a výnosu zhruba 1.100 liber/akr (1.220 kg/ha) může farmář počítat s peněžním výnosem přes 600 USD z akru (25.000 Kč/ha). Cena vlákna se však velmi liší, hlavními kritérii kvality jsou barva, pevnost a uniformita. Když připočteme ještě prodej semínka, které je použito na krmivo, potraviny, osivo a výrobu biopaliv, je celkový příjem z akru asi 800 USD (tj. 33.000 Kč/ha). Dotace nepobírá farma žádné.
Dalším příjmem peněz pro farmáře v této oblasti může být ropa. Přestože nedaleko farmy bylo vidět hned několik ropných vrtů, žádný z nich nebyl na pozemku jejích majitelů. Ropa a voda patří v USA vždy majiteli pozemku, proto má spousta farmářů vedlejší příjem z umožnění přístupu ropných společností k vrtu. Za jednu těžní věž tak dostanou ročně až 10.000 USD (168.000 Kč).

Děti se učí už od dětství zapojit do chodu farmy

Zpracování vlákna jsme pak viděli druhý den v Littlefieldu v továrně American Cotton Growers vlastněné farmáři. Továrna byla založena v roce 1953, dnes má 25.000 akcionářů z Texasu, Kansasu a Oklahomy a je to největší zpracovatelský podnik bavlny na světě. Vznikla v 70. letech, kdy bylo podobných podniků v USA asi 50, v současnosti jich je asi 5 a vypadá to, že v příštím roce bude fungovat už pouze tato. Pro své členy poskytuje veškeré služby - nákup vlákna, skladování, prodej, zpracování a textilní výrobu. Nám byla umožněna prohlídka továrny, kde se zpracovává bavlna na džínovinu, které ročně prodají asi 3,5 miliónu tun všem světovým značkám, které si z ní nechávají šít oděvy převážně v jižní Americe (do Číny jde jen minimum - časově náročné).

Vlákna jsou několikrát převíjena

Celý technologický proces nám byl podrobně popsán, ovšem vzhledem k tomu, že celý proces je dost složitý a jednotlivé názvy operací v angličtině byly dost nesrozumitelné, bylo pro nás důležitější prohlédnout si celou výrobu na vlastní oči. Vlákno, dovezené přímo z pole, se na různých strojích několikrát češe a převíjí, aby se vlákna narovnala a zpevnila, nakonec se natočí na obří „špulky“. Pak nastává pro pracovníky asi nejnepříjemnější součást výroby - barvení. Asi 60% vláken se barví indigem a směsi barev, ustalovačů, oplachovadel dalších chemikálií tvoří v barvírně téměř nesnesitelný zápach. Další fází je spřádání bílých a modrých vláken na 150 tryskových stavech, které má továrna k dispozici. Zde už je třeba respektovat požadavky zákazníka. Převážná většina denimu se ale spřádá ze dvou bílých a tří modrých vláken, bílá vlákna jsou tažena spodem a vnitřkem. Další speciální stroj posune bílá vlákna tak, aby nebyla kolmo na modrá a aby se látka po vyprání nekroutila, důležité je také utažení vláken, které brání sražení látky. Pak už se jen produkt zkontroluje, nařeže na pruhy a navine na válce, které se expedují zákazníkům.
Po prohlídce provozu nás zajímaly mimo jiné pracovní poměry v náročném prostředí. Podnik má 650 zaměstnanců, kteří v provozu pracují na 12-hodinové směny, 4 dny v týdnu. Nástupní mzda je 7 USD/hod (minimální v Texasu je 6,75 USD), po zapracování dostane zaměstnanec až 10 USD/hod.

Další farmy

Zajímavá byla návštěva Craig Stephenson Farm v Assarie. Farma obhospodařující 3.500 akrů (přes 1.400 ha) převážně pronajaté půdy se zabývá pěstováním kukuřice, sóje a čiroku, chovem skotu (asi 70 krav BTPM) a jako doplnění příjmů slouží obchodování a oprava zemědělských strojů a poskytování služeb (cena služby je v přepočtu zhruba 800 Kč/ha). Farma patří v oblasti k větším, v tomto regionu Kansasu jsou spíše menší farmy o rozloze do 1.000 akrů, přesto se však její majitel snaží rozlohu ještě zvětšit, aby v budoucnu uživila oba jeho syny.

Všudypřítomnou plodinou je čirok

Část polí je opět pod závlahou, přestože v Kansasu jsou srážky v průměru 30 palců/rok (760 mm). Týká se to především sóje a plodin pěstovaných na osiva. Po sklizni hlavních plodin se na pozemcích jako druhá plodina pěstuje krmný čirok nebo slunečnice. Na provoz farmy stačí rodina, o žních je samozřejmě nutné přibrat pomocníky.
Od farmáře jsme se dozvěděli další poměrně zajímavé informace, například přibližnou cenu půdy v oblasti - 1.200 - 1.400 USD/akr (54.000 Kč/ha), v případě půdy s vybudovanou závlahou však cena stoupá až na až 2.000 USD/akr. Farmáři v Kansasu dostávají na plochu přímé platby, v letošním roce ve výši 22 - 25 USD/akr (necelých 1.000 Kč/ha), které každý rok klesají, protože rostou ceny produkce. Farmář však sdělil, že radši by byl bez dotací. Další otázka směřovala k programu na podporu biopaliv, který avizovala vláda USA. V praxi ale přílišná podpora vidět není, protože povinnost biopaliva například přimíchávat do pohonných hmot neexistuje, ani jinak není prodej produkce na toto využití podpořen.

Za velmi špatného počasí jsme navštívili údajně slavnou vinařskou firmu Wyldewood Cellars Winery nedaleko Wichity. V Kansasu jsou velmi příznivé půdy pro pěstování vinné révy. Kromě zpracování hroznů z vlastní vinice (asi 20 ha - největší v Kansasu) se však vinařství zabývá také výrobou ovocných vín. Pro tyto účely pěstuje i vykupuje různé druhy ovoce, velká část vín je vyráběna například z u nás plevelného černého bezu. K vinařství patří také ranč s hovězím skotem a rostlinnou výrobu (asi 30 ha pšenice, čiroku a kukuřice) a výroba ovocných džemů a šťáv.

Plastové sudy na výrobu vína

Ročně se zde vyrobí kolem 160.000 litrů vína všech možných odrůd. Způsob jeho výroby by však českými vinaři byl považován zřejmě za barbarský, protože se používají výhradně plastové sudy, jejichž výhodou je především cena a snadná manipulace. Jediným omezením pro vinaře v Kansasu je částečná prohibice, která jim zakazuje prodej nápojů s obsahem vyšším než 10%.

Trochu z jiného soudku byl největší chov koní plemene Quarterhorse na světě, Lazy E Ranch. Toto tradiční americké plemeno je používané dnes především k práci s dobytkem, případně na westernové soutěže, svůj název však získalo díky tomu, že jsou to nejrychlejší koně v dostizích na vzdálenost čtvrt míle (asi 400 m). Na farmě Lazy E Ranch nedaleko Oklahoma City je asi 500 klisen základního stáda, 11 špičkových plemeníků a stovky různě starých hříbat a mladých koní. Koně jsou v majetku soukromých majitelů a farma žije z příjmů ze služeb - ustájení (16 - 36 USD/den), trénink, zajištění plemenitby a prodeje koní.

Stáj pro špičkové plemeníky

Středisko je samozřejmě špičkově vybavené, nechybí dostihová dráha, rehabilitační bazén pro koně, inseminační středisko a jedna z největších krytých jízdáren v USA. K dispozici je asi 400 ha pastvin. Za zmínku stojí také zdejší plemenní hřebci. Celkem jich zde je jedenáct, nejslavnějším z nich Corona Cartell, jehož hodnota se odhaduje na 22 miliónů dolarů (370 mil. Kč). Plemeníci se vybírají především podle úspěchů dosažených na dostihové dráze, druhým důležitým kritériem je původ. Připuštění jedné klisny stojí cca 10.000 USD (170.000 Kč), v případě Corona Cartella ale až 65.000 USD. Pak není divu, že jen odchov jednoho ročního hříběte stojí celkově v průměru 40.000 USD (670.000 Kč), v případě prodeje se však tato investice majiteli vyplatí, protože cena na aukci těchto mladých koní se může vyšplhat až ke čtvrt miliónu dolarů!

Výkup komodit

V Americe je všechno větší a ani sila na obilí nejsou výjimkou. Obří sklad obilí firmy ADM Grain Company v kansaském městečku Hutchinson má na délku více než 780 metrů, vysoké je 70 metrů a jeho kapacita je 540 tisíc tun. Hlavní silo společnosti je spíše tranzitní, jeho kapacita se během roku vyprázdní a znovu naplní asi 5-6x. Firma ADM má ve státech středozápadu USA celkem 80 sil a specializuje se na mezinárodní obchod s pšenicí, čirokem, kukuřicí a sójou. Dále zajišťuje státní rezervy obilí a vlastní i několik mlýnů.

Silo je naskladňováno vlaky a jeho provoz zajišťuje 28 zaměstnanců. Od farmářů vykupují vše, co je nabídnuto, cena je dohodnutá dva roky předem. Aktuální ceny jsou podle manažera poměrně vysoké: 7,50 USD/bushell pšenice; 11,75 USD/bushell sóje a 5,30 USD/bushell čiroku (pozn. 1 bushell = 35,2 litru).

Farmáři, kteří se zabývají rostlinnými komoditami, mají zpravidla podíl v jednom nebo více družstvech (COOP). Farmers Cooperative Grain Association ve Washingtonu je jedním z nich. Založeno bylo asi tisícovkou farmářů v padesátých letech, dnes je vlastníků kolem pěti set, z toho devět jich je ve správní radě. Družstvo poskytuje v podstatě veškeré služby farmám v okruhu 50 mil. Farmář si zde může koupit osiva všech možných plodin, včetně GMO odrůd a rozhodnout se, zda si je nechá namořit. V průběhu vegetace jsou zajišťovány služby - hnojení a postřiky - vlastními stroji (cena za postřik službou je asi 250 Kč/ha), případně rozvoz paliv. Pokud se týká postřiků, v katalogu jsme nalezli i takové účinné látky, které jsou v Evropě na seznamu zakázaných látek (př. Atrazin). Družstvo funguje zároveň jako výkup komodit, má vlastní silo o kapacitě cca 150 tis. tun a vlastní čističku. Cena se samozřejmě liší podle kvality a také podle období, kdy farmář prodává. O přesném termínu prodeje si rozhodne sám, na základě aktuální ceny. Ta je velmi proměnlivá, ale členové družstva mají k dispozici užitečnou službu - každý den jim chodí SMS zpráva s informací o aktuální ceně.

Největší koncentrace chovu ovcí a koz je právě v Texasu, v okolí San Angela, proto jsme měli možnost navštívit největší americký sklad vlny, kde se vykoupená surovina také čistí, Bollin Industry v San Angelu. Stahuje se sem produkce z celých USA, od všech plemen a vzhledem k tomu, že s konkurencí není problém a americká vlna je kvalitní, obchoduje se do celého světa (jmenována byla opět Evropa, Čína a Indie). Na vývoz jde především vlna nečištěná. Prohlídka čistící linky, dovezené mimochodem z Nového Zélandu, byla velmi zajímavá. Z vlny se nejprve ručně vystříhají znečištěné části, pak se již strojově rozcupuje a prochází několika lázněmi horké vody se solí. Po usušení se lisuje do balíků o váze 1.500 kg.

Ruční přetřídění vyprané vlny

Výzkum

Poslední součástí odborného programu byla návštěva několika více či méně významných výzkumných institucí. V San Angelu, které bylo již zmíněno jako místo s velkou tradicí chovu vlnařských ovcí a koz, jsme byli na výzkumném středisku texaské univerzity seznámeni se stavem této oblasti zemědělství. Stavy ovcí zásadně poklesly v druhé polovině devadesátých let, jako důsledek zrušení federálního podpůrného programu a nezájmu mladých lidí o obor, z původních 1,5 miliónu na 1 milión. Vyšší stavy jsou naopak u burských koz, které se pěstují na maso (1,5 mil. ks), které je považováno za poměrně luxusní a k dostání je pouze v lepších restauracích. Naopak následkem poklesu stavů ovcí je problém s invazivními rostlinami (cedry, křoviny, kaktusy), které dříve stáda ovcí bez problému spásaly.

Tři výzkumná pracoviště při Texaské státní univerzitě pod hlavičkou Agrilife Research jsme měli možnost vidět na konci naší cesty, nedaleko Amarilla. První z nich se zabývá šlechtěním a zkoušením různých typů čiroku. Typů čiroku je hned několik - záleží na účelu pěstování. Zrnový čirok pro lidskou výživu je nižšího vzrůstu a má vyšší nároky na vodu a živiny (hnojení asi 2 kg N/100 kg výnosu), dále se pěstuje podobný čirok na siláž a čirok energetický, který netvoří klasy, je velmi vysokého vzrůstu a nenáročný na vodu, světlo a živiny. Energetický čirok má zřejmě v USA slušnou budoucnost, je vyšlechtěno asi 90 odrůd s různým obsahem cukru, ligninu a různým výnosem. Ve srovnání s kukuřicí je zajímavý hlavně díky vyššímu výnosu (až 80 tun hmoty/ha) a menší náročnosti na vodu. Přesto však všechny čiroky včetně energetického vyžadují v Texasu pěstování pod závlahou.

Právě závlahám, které jsou kamenem úrazu texaského zemědělství, se věnuje další součást výzkumu. Cílem výzkumu je zefektivnění zavlažování, které je v této části USA kvůli nedostatku srážek (25 mm/rok) nezbytností. Bohužel voda není dostupná ani z žádných toků nebo nádrží, musí se proto čerpat z podzemních zásob, které jsou až 100 metrů pod povrchem. Ty ale vydrží jen na omezenou dobu (do roku 2050 zmizí polovina podzemních zásob vody), proto je zde snaha o omezení závlah a nalezení co nejúčinnějšího a nejúspornějšího systému, zkouší se infrasnímkování rostlin, podzemní systémy závlah apod.. Farmáři dnes používají především závlahu otáčivými rameny přímo na povrch půdy. Výsledkem jsou obrovská kruhová pole o průměru až 1.600 metrů.

Otáčivé rameno pro zavlažování

Třetí část výzkumu navazuje na zavlažovací systémy. U nich se totiž zkouší pohon větrnou energií. Texaská univerzita proto testuje od roku 1974 také různé typy větrných elektráren, včetně jejich využití v zemědělství.

Doprovodný program

Kromě odborných návštěv byl samozřejmě pro zpestření připraven program doprovodný, díky němuž jsme mohli vidět například Kansaský státní veletrh, který byl obdobou Země živitelky s pouťovou zábavou typu dostihů selat apod. Nevynechali jsme ani klasické rodeo v aréně v historické části městečka Forth Worth, návštěvu slavného baru Billy Bob´s odkud vzešlo mnoho countryových a rock´n´rollových hvězd, a připravena pro nás byla také krátká exkurze po centru Dallasu, včetně výkladu o záhadách kolem atentátu na JFK.

Slavnou atrakcí okolí Amarilla je také tzv. Cadillac Field. Jakýsi šílený farmář pro svoje pobavení před několika desítkami let „zasadil“ do pole deset vraků slavných amerických Cadillaců. Ty tak dneska trčí v řadě ze země a slouží jako prostor pro uplatnění výtvarných ambicí návštěvníků.

Zajímavá byla muzea, která jsou v USA na vysoké úrovni - skanzen městečka ze 70. let 19. století ve Wichitě a muzeum „Divokého západu“. Nezapomenutelný zážitek si také všichni odvezli z výletu do druhého největšího kaňonu USA - Paulo Duro Canyon.

Skanzen ve Wichitě Cadillac Field

Paulo Duro Canyon

Přesto, že program byl částečně ovlivněn nepřízní počasí na začátku zájezdu, nakonec se našemu průvodci Fredu Capellovi z cestovní kanceláře AgriTours podařilo zajistit takové návštěvy, které nám pomohly získat celkový pohled na zemědělství amerického středozápadu a poznat jeho největší úskalí. Poděkování jistě zaslouží také všichni farmáři, kteří nás ochotně přijali na svých farmách a poskytli nám užitečné informace, a Tomáši Němcovi, který celých deset dní zajišťoval překlad.

Ing. Veronika Kutilová