Vlastníci a nájemci

Celý dosavadní polistopadový vývoj tuzemské legislativy přitom při prodeji státní zemědělské půdy celkem jednoznačně nahrával uživatelům (nájemcům) zemědělské půdy - a nahrává jim i aktuální návrh novely zákona z dílny ministerstva zemědělství. Kardinální filosofickou otázkou přitom je, zdali jde o správnou strategii. Jiný - v této chvíli „lidovecký“ pohled totiž fakticky říká, že se tato strategie již přežila a je třeba otevřít nový prostor lidem, kteří zemědělsky nehospodaří, nicméně na venkově teoreticky nějaké aktivity vyvíjet v budoucnosti chtějí, a že je třeba na tuzemský trh s půdou pustit zahraniční zájemce. Uvedený lidovecký pohled by byl zřejmě v zavedeném a konsolidovaném zemědělství liberálnější a v důsledku, díky rozšíření okruhu možných nabyvatelů půdy vstřícnější, i k vlastníkům. Teoreticky tedy logický. Jenže naše zemědělství není ani v zavedené, ani v konsolidované pozici. A to jej ještě čeká změna, jejíž rozměr a dynamiku nelze v tuto chvíli odhadnout, ale v dlouhodobých strategiích s ní už je nutné počítat - totiž zajištění vyššího než současného objemu produkce díky rostoucí globální poptávce po zemědělských surovinách. Tedy pokud možno o zemědělskou půdu minimálně v péči zemědělců nepřicházet.

Půda jako stabilizační faktor

Odpovědět na otázku, který z výše zmíněných přístupů je lepší, není samozřejmě jednoznačná. Smyslem prodeje půdy totiž fakticky není ani bianco výhodný šek pro zemědělce, ani rozprodej zemědělsky využitelné půdy komukoli mimo zemědělství. Jestliže je ale dáno historickou realitou, že v naší zemi hospodaří zemědělci z 90 (nebo o něco méně, nicméně dominantně) na pronajaté půdě, měl by být primárním cílem prodej státní půdy zemědělcům jako klíčového stabilizačního prvku hospodaření na půdě. To mimochodem vůbec neznamená, že zemědělci nakoupená půda neskončí mimo resort - bude to ale svobodné rozhodnutí hospodářů tuto půdu prodat. Za situace, kdy hospodaří na něčem, co fakticky není jejich, jsou ale zcela nepochybně v jednoznačně nevýhodné pozici vůči všem, kteří by měli s půdou jiné než zemědělské zájmy. Zejména kapitálově. V souvislosti s diskutovaným zákonem je třeba navíc, zdá se, nutné připomenout, že jde o státní půdu a stát je tedy tím, kdo by měl určovat podmínky. Při svých záměrech by se přitom stát neměl řídit pouze kriterii cenovými, ale zejména kritérii strategickými. A strategickým kritériem v této situaci je, aby zemědělci půdu, na které hospodaří, pokud možno také vlastnili. Má-li kdokoli jiný o půdu také zájem, a je to logické, nechť si koupí půdu privátní, nebo se zúčastní soutěže o nákup půdy státní - avšak až po vykrytí restitučních nároků a odmítnutí přednostních práv samotnými zemědělci.

Lidovecké testování terénu

Diskutované připomínky lidovců k návrhu zákona o prodeji státní půdy, jak již bylo několikrát řečeno i napsáno, vykazují rysy koordinovaného „stranického“ postupu, což ovšem tato strana odmítá. Jenže takzvané podpovrchové aktivity jejich představitelů spíše tuto myšlenku podporují. Jednou z nich je dopis vytvořený lidoveckým místopředsedou zemědělského výboru parlamentu Jiřím Hanušem, který obhajuje stranické připomínky, avšak bez jakýchkoli prokázaných argumentů a prostřednictvím napadání obhájců ministerského návrhu. Je ilustrativní, že tento poslanec operuje podle něj nevyhovující změnou zákona o prodeji státní půdy (tou minulou, ne v současné době diskutovanou), které ovšem proběhla v době, kdy sám seděl v době minulých vlád v parlamentu. Stejně tak podmínky prodeje půdy cizincům sjednávala politická reprezentace v době, kdy byl jeho členem. Ne všichni v této zemi ztratili paměť…. Je také dobré vědět, že legislativní aktivity poslance Hanuše v oblasti zemědělství se až do letošní takzvané malé novely zákona o prodeji státní půdy (zavádějící kauce při soutěžích) půdy v tomto volebním období vůbec netýkaly a uvedená malá novela rozhodně zemědělcům situaci neulehčila. Stejně tak europoslanec Jan Březina ze stejné strany, profilující se až dosud obhajobou chráněných označení EU pro tuzemské potravinářské výrobky, se najednou, sofistikovaně prostřednictvím svého asistenta, zajímá o to, co kdo a proč v novele zákona o prodeji státní půdy hájí. A mluvčí lidovců Martin Horálek vydává tiskové prohlášení, v němž se ohrazuje proti „lživým informacím“, že chtějí lidovci umožnit prodej půdy cizincům. A kromě toho podle něj „KDU-ČSL prosazuje zachování současných pravidel prodeje státní půdy, podle kterých mají přednostní právo nákupu zemědělci, kteří na této půdě hospodaří“. Zdá se, že nezná připomínky svých stranických kolegů. Návrhy lidovců totiž současné podmínky buď nezachovávají, nebo zachovávají to, co je pro zemědělce nevýhodné.

Komunikace po česku

Uvedené metody ovšem úmysly druhdy „klidné síly“ znevěrohodňují ještě více než diskutované připomínky k návrhu zákona. Trochu zdiskreditovat, trochu postrašit, trochu se něco dozvědět ze zákulisí, ale ne veřejně argumentovat - zhruba tak by se daly popsat lidovecké komunikační metody. Dlužno ovšem podotknout, že tím bohužel nijak nevybočují ze současné politické praxe. Jenže pokud se někdo o nějaký problém zajímá a dokonce tvrdí, že hájí zájmy těch, jichž se uvedený problém dotýká, měl by s nimi alespoň mluvit. Právě to udělalo před zpracováním návrhu zákona ministerstvo zemědělství, a právě to neudělala KDU-ČSL. Příspěvek tajemníka Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslava Šebka na této stránce je zcela ilustrující. Nejde přitom jen o samotného předsedu strany - obdobný přístup je doložitelný i na krajských úrovních, snad s několika čestnými výjimkami. Možná není úplně korektní zužovat diskusi o novele zákona o prodeji státní půdy na mezistranické konflikty - ve své podstatě jde totiž o střet mezi pozitivní diskriminací současných zemědělců hájený ministerstvem zemědělství a liberálně-venkovské, nezemědělské priority prodat státní půdu v podstatě komukoli. To přitom má svou legitimitu. Problém je, že způsob stávající obhajoby lidoveckých postojů evokuje myšlenky na přípravu byznysu pro někoho jiného, aniž by ale měl někdo odvahu to přiznat. A tím se problém dostává do stranické roviny. Podle všeho je ale základní rovina úplně jiná - nezemědělců je více než zemědělců stejně tak jako je v ČR více odpůrců poplatků u doktorů než jejich příznivců. A je před volbami…..

Petr Havel