Zatímco mnoho příbuzných je rádo, že se nemusí stýkat každý den, na farmě rodiny Basařových v Prosečném u Vrchlabí bez větších rozbrojů dokážou společně pracovat rodiče a jejich tři synové s manželkami. A jednoho dne možná i některé ze šesti dětí, které bratři Ondřej, Jiří a Jan mají.

Právě tato rodinná soudržnost byla nejspíš jedním z důvodů, proč Basařovi získali titul Farma roku od Asociace soukromého zemědělství ČR. „Než jsme si přivedli manželky, mohli jsme se obávat, že do toho nepůjdou. Ale naštěstí to funguje i s nimi,“ podotýká Jan Basař.

 

Rodina chová na maso několik desítek býků a jalovic, vlastní ojedinělé prodejní „masomaty“ a v bourárně farmáři kromě hovězího zpracovávají také zvěřinu a ryby. V okolí obhospodařují na 500 hektarů zemědělské půdy, většinou na vršcích kopců.

 

Basařovi mají rovněž 250kilowattovou bioplynovou stanici a provozují penzion s 28 ubytovacími místy. Přesto loňský rok přidělal kvůli zvyšujícím se nákladům celé rodině několik vrásek na čele.

Roční obrat farmy se pohybuje kolem 26 milionů korun a daří se jí zůstávat v zisku. Stěžejní je podle Jana diverzifikace příjmů. Té napomáhá zmíněný penzion, návštěvníky na farmu přitahuje rovněž minizoo, v níž děti mohou vidět poníky, minikůzlata, miniprasata nebo lamu.

 

Za minulého režimu rodina Basařových o statek přišla. Hospodařilo v něm Jednotné zemědělské družstvo a následně státní statek. Prarodiče bratrů ale mohli na statku bydlet a udržovat alespoň stodolu.

 

„Po revoluci jsme tady začali s patnácti vydojenými kravami ze státního statku, ale rodičům se dařilo, přibírali jsme pole, rozšiřovali dobytek a pronajímali si nejprve část kravína,“ popsal. Nyní jsou v kravíně zhruba dvě stovky kusů masného skotu.

 

Největší část obratu dělá rodina stále v rostlinné výrobě, chov a bourání temně zbarveného skotu jí ale už začíná konkurovat. Rodina vlastní masný obchod ve Vrchlabí, kde má stejně jako na farmě prodejní automaty na balené maso.

 

„Nejdřív jsme prodávali fyzicky tady ze dvora. Když někdo přišel, někdo z nás musel jít a prodat mu to. Bylo super, když se to rozjelo, ale pokud jsme byli na poli, tak lidé odcházeli naštvaní, že jsme je nemohli obsloužit. Automaty to vyřešily,“ vysvětluje.

 

Nyní se prostřednictvím automatů prodají zhruba dva celí rozporcovaní býci týdně. „A díky nim si farmu našlo několik restaurací. Jeden majitel k nám přišel, že si už půl roku kupují maso z automatu a jiné nechtějí,“ popisuje Jan Basař.

 

Nyní rodina dodává maso do vyhlášených restaurací v horských střediscích, jako jsou Mísečky, Vrchlabí, Pec pod Sněžkou nebo do Špindlerova Mlýna.

 

Dodávání přímo do restaurací podle něj není úplně nejjednodušší, protože maso se před konzumací nechává měsíc zrát. „Takže je nutíme, aby ty objednávky byly měsíc dopředu,“ uvedl. Jenže restaurace očekávají v zimě počet hostů podle aktuální sněhové pokrývky, měsíc dopředu tak nevědí, zda budou mít dostatek strávníků.

 

Basařovi byli první, kdo s konceptem masomatů v Česku předloni začal. Nejprve si rodina hrála s myšlenkou, že postaví automaty „po celé republice“, nakonec se rozhodla pouze pro lokální úroveň.

 

„Umíme je dodat a servisovat. Je tam několik patentů a úprav pro prodej masa oproti automatům na bagety,“ uvádí Basař. Hlavním rozdílem je udržování masa v teplotě mezi bodem mrazu a dvěma stupni Celsia. Zároveň se v nich používá jiné sklo.

 

Basař připouští, že prodává maso za o něco vyšší cenu, než za kterou si lidé mohou hovězí koupit v supermarketech. „Musíme tam promítnout náklady na vyzrání a opracování. Máme polokuchyňskou úpravu, takže ořezu je tam spousta,“ vysvětluje. Loni kvůli rostoucím nákladům firma zvýšila prodejní cenu asi o pětinu, ale pořád to podle něj neodrazilo celý nárůst nákladů.

 

Bioplynka funguje od roku 2008, nicméně o pár let později rodina přemýšlela o jejím rozšíření. Nakonec k němu kvůli odporu místních nedošlo. „Psaly se tady petice, že chceme trávit lidi metanem a budou se tu rodit postižené děti. Soused nechal sepsat petici a druhý den k nám přišlo na dvůr asi pět nebo deset lidí s tím, že podepsali něco hrozného a chtěli by to vrátit zpátky,“ vzpomíná. Většina z nich podle něj nevěděla, že na farmě už čtyři roky stanice funguje.

Teď – o více než dekádu později – jsou farmáři rádi, že na rozšíření nedošlo. „Jakmile bychom se upnuli třeba jenom k té bioplynce, tak by velké procento naší rostlinné produkce muselo jít do ní. A se státem, který každou chvíli něco mění, zavádí nové daně nebo různá zastropování, není úplná legrace v podobném oboru podnikat,“ popisuje.

 

Dalším malým zdrojem příjmů je prodej zvěřiny, kterou místní lovci, mezi které patří i jeho dva bratři, zastřelí. Původně se o myslivost na pozemcích Basařů staralo tamní myslivecké sdružení. „Měli jsme třeba 300tisícové škody v porostech od divokých prasat. Snažili jsme se vyjednávat s místními sdruženími, ale bez úspěchu. Myslivci šli lovit, jenom když měli prázdný mrazák, nic jiného je nezajímalo,“ vypráví Basař.

 

Nakonec se farmáři dohodli s dalšími vlastníky půdy v okolí a dali dohromady 500 souvislých hektarů honebních pozemků, což je minimum na založení vlastní honitby. „Teď už si to deset let provozujeme sami. Škody sice také máme, ale nejsou tak velké. Když přes noc zjistíme, že tu bylo 20 prasat, tak ráno pošlu zprávu a večer už tu lidé sedí, číhají a loví,“ popisuje Jan Basař.

Nejvíc štve farmáře přebujelá byrokracie. V kanceláři o velikosti menšího bytu musí prakticky stále být alespoň jeden člověk.

 

Kvůli tomu, že tyhle „nudné věci“ vidí i děti, se obává, že se jim do tradic rodičů nebude chtít. „Každá vláda mluví o tom, jak se bude snižovat byrokracie, ale teď už od podzimu chodíme po školeních na další dotační období a všichni kroutí hlavami. Pro normálního zemědělce se to stává absolutně nepochopitelné,“ tvrdí.

 

Poslední dobou pak zkouší bezorebné technologie, zatím zhruba na dvacetině polí. „Dokázali jsme zasít pšenici do odumírajících zbytků jetele. Zatím to vypadá, že je pšenice nádherná, a to přitom vyrostla na erozí nejvíce ohroženém poli, o kterém jsme byli přesvědčeni, že ho budeme muset zatravnit,“ říká.

 

Větších pokusů se ale kvůli ekonomickým dopadům na farmu zatím obává. Do budoucna se v okolí farmy projektují rybníky, rodina postavila také kapličku.

 

„Tady nad námi by mohlo být stromořadí. To by byla pěkná věc, která by po nás mohla zůstat, aby to nebyl jenom opravený kravín,“ dodává Jan Basař.