Nikdy jsem nespekuloval na burze, nenakupuji bitcoiny ani zlato. Asi po předcích je v mém chápání zakotven vztah k vodě, zemi a ovzduší. Mají pro mě velkou cenu. Já osobně a naše rodina máme něco přes 20 ha půdy v jedné krásné moravské obci. Jsou to orná pole, nějaký ten kousek lesa, meze, remízky a louka. Jako vlastník honebních pozemků jsem členem honebního společenstva (HS). Již dříve jsem se začal zajímat o jeho činnost. A tady byl asi začátek budoucího střetu se Sergejem. Na téměř vše máme registry. A tak jsem si „stáhl“ výpis, stanovy a zápis z ustavující valné hromady a začal jednat. Honební starosta uvedený v registrech mi sdělil, že on už to dávno nedělá a starosta je někdo jiný. Našel jsem toho, kdo sice není na výpisu z registru, ale „prý to dělá“! Zjistil jsem, že valná hromada je jednou za deset let a budu si muset počkat, a že nemám zapomenout se nahlásit HS, že jsem se stal majitelem honebních pozemků po členu HS. Když jsem chtěl zavést polemiku na téma „že se stávám členem ze zákona“, bylo mi sděleno, a to s patřičným důrazem, že stanovy říkají přihlásit!

V ten okamžik jsem vzdal debatu na téma, že jejich stanovy kladou za povinnost svolávat valnou hromadu HS jednou ročně a vyklidil pole. A čas plynul, až se přiblížil den „D“.

Tady mi, prosím, dovolte moc poděkovat JUDr. Ing. Romanu Ondrýskovi, MBA, Ph.D., který se snaží pozvednout právní povědomí myslivců a jehož články a rady o tom, jak to má být, jak co udělat správně a podle zákona, mi byly velkou inspirací, zdrojem poučení a naplňovaly mě představami a nadějí.

O to horší byl střet se skutečností. V tu dobu Sergej startoval. Slušně jsem požádal o věci, na které mám ze zákona právo. Něco jsem dostal, ale nebyl tam seznam členů a počet jejich hlasů. „Upřesňuje se!“ zněla odpověď. Po předcházející polemice s údajným honebním starostou na téma členství v HS jsem trochu pochyboval, jestli to budou mít zapsáno v pořádku. Po písemné urgenci mi došel zápis ze zasedání honebního výboru s požadavkem, že cena za tento text byla stanovena na 6000 Kč. Jsem již důchodce a naposledy mi oční lékař snížil dioptrie s tím, že vidím až za roh. No, řeknu vám, nevěřil jsem vlastním očím, že by „náklady“ na pořízení kopie mohly dosáhnout této výše. A to jsem ještě netušil, že jsem způsobil povstání všeho „ozbrojeného“ lidu na vsi.

Kdysi jsem měl možnost polemizovat s panem profesorem Hromasem, u kterého jsem skládal zkoušky na téma - co to je myslivec? Shodli jsme se na tom, že název není odvozen od slova myslet, ale od pojmenování elitních pěšáků a střelců v rakousko-uherské armádě. Po rozpadu Rakousko - Uherska se používalo hlavně oslovení pan hajný. A to byl člověk, který hájil les, zvěř, zákony a zájmy toho, kdo ho k tomu najal. Názorů pana profesora jsem si vždy vážil a jen mě moc mrzí, že se již nemohu zeptat: „Co na to říkáte, pane profesore?“

Ale k věci! Valná hromada - prezence. Údajný honební starosta se přehraboval v něčem, co zdánlivě připomínalo „sjetinu“ z nějaké staré jehličkové tiskárny a začal mě přesvědčovat, že mám smůlu!

Připomenul jsem ustanovení zákona o myslivosti, jak se nabyvatel pozemků po členu HS stává jeho členem. JUDr, kterou jednatel tamního mysliveckého spolku oslovoval moc hezky Kačko, mi udělila školení na téma „Stanovy honebního společenstva a jejich nadřazenost nad zákonem“. Tento přístup nelze nazvat jinak než právním bezvědomím. Protože jsem něco podobného tušil, měl jsem s sebou aktuální výpisy z katastru nemovitostí. Jednatel mysliveckého spolku si udělal kopie a nechal mě připsat na seznam členů HS. Hurá! Posadil jsem se a sledoval, jak přicházeli další, možná i členové HS. Starosta prohrábl to něco, co vypadalo jako seznam a řekl Kačce číslovku. „Samí velcí farmáři!“ říkal jsem si podle číslovek na papíru, který obdrželi. Ale někteří mi připadali spíše jako štamgasti z místního hostince, i jejich odér to naznačoval. 

A schůze začala. Jednání valné hromady nápadně připomínalo krásný film „Vesničko má středisková“. A to jsem ještě netušil, že místo sirek v kapse u někoho „bouchnou saze“. Předsedajícím byla zvolená Kačka a přečetla program. Nesměle jsem se přihlásil s dotazem, proč nebyl zařazen do programu bod, o jehož projednání jsem požádal honební výbor písemně, datovou schránkou 17 dní před konáním valné hromady. Bylo mi sděleno, že návrh přišel pozdě, protože program VH byl již napsán! Můj návrh se týkal projednání možnosti provozovat honitbu v režii HS v době, kdy má být schválen nový myslivecký zákon, a až po té zvážit, co bude pro honební společenstvo výhodnější. Na to konto vyskočilo několik „myslivců“ s výkřikem „vo co ti de?“ Toto oslovení a zvýšený hlas coby argument použili vždy, když jsem se snažil položit nějaký dotaz.

Paní JUDr. mi udělala opět školení o tom, jak je výhodné pronajmout honitbu, či o tom, že stanovy mohou být přece v rozporu se zákonem! A tak v rámci správy o činnosti honebního výboru, kde byla dlouhá stať o tom, jak to dělají dobře, jsme se jednou větou dozvěděli, že honitbu již pronajali „sami sobě si“, tj. honebnímu výboru mysliveckému spolku. Všichni členové honebního výboru jsou totiž zároveň členy výboru mysliveckého spolku. Střet zájmů tu nikdo neřeší! A ustanovení zákona o myslivosti o pravomocech VH také nikoho příliš nezajímá. A tak to krásně pokračovalo až do finále. S koncem VH někteří s neskrývaným nadšením odkráčeli zřejmě zpět do místního hostince.

Podtrženo sečteno - honitbu o rozloze cca 530 ha si pronajali za 15 Kč/ha, což je 2,5 % z nájemní ceny sousední honitby LČR, na dalších 10 let a bez inflační doložky! Za 15 Kč dnes nekoupím známku na dopis a z 1 ha orné půdy platím 700 Kč daň z nemovitosti. Nevím, co si za 15 Kč koupím za 10 roků, ale vím, že daň bude určitě vyšší! To vše s JUDr. Kačkou, která upřednostnila svých 20 tisíc odměny, tedy 2,5 ročních nájmů za honitbu, před profesní ctí.

Vím, že úřad státní správy myslivosti se moc nezajímá o to, aby děje v honebních společenstvech probíhaly v souladu se zákonem. Například střet zájmů musí vyplývat z prosté evidence členů mysliveckých spolků a honebních výborů HS, kterou má k dispozici! Asi by pomohlo, pokud by představiteli orgánu státní správy myslivosti byl výkon myslivosti po čas jeho funkce pozastaven, pokud je vlastníkem loveckého lístku. Natožpak aby byl funkcionářem jakékoli myslivecké organizace. Nikdo nehájí zájem malých vlastníků honebních pozemků a pak velká farma a obec, jako velcí vlastníci honebních pozemků, dostanou peníze bokem a různí „malí“ se na tyto peníze střádají. V obci je asi 170 majitelů honebních pozemků a z nich 160 za 20 let nedostalo ani korunu a za dalších 10 let nedostanou asi také nic.

Donedávna jsem nechápal diskusi okolo novely mysliveckého zákona. Avšak poté, co jsem poprvé v životě absolvoval valnou hromadu honebního společenstva, jehož jsem členem, cítil jsem se jako přejetý Sergejem na chráněném přechodu pro chodce a konečně jsem to pochopil.

Pokud chce Českomoravská myslivecká jednota obhajovat něco takového, tak jsem rezolutně proti. Je zapotřebí, aby si největší organizace zastřešující myslivce udělala pořádek ve vlastních řadách. Na valných hromadách HS zasedají především myslivci. Je zapotřebí proškolit honební starosty a vysvětlit jim jejich odpovědnost vůči zákonu a tuto odpovědnost vymáhat. I sankcemi. Členové ČMMJ by to měli absolvovat povinně!  Kdyby riskovali třeba pozastavení výkonu práva myslivosti, či přímo odejmutí loveckého lístku při umožnění hlasování na základě falešné plné moci nebo umožnili hlasování ve střetu zájmů, vše by vypadalo asi jinak.

Tady nefungují kontrolní mechanismy, které by odhalily ty, co dělají ČMMJ jen ostudu u veřejnosti. Proč nikdo nekomunikuje s majiteli menších honebních pozemků? Co dělají média, to je jen zajímá, co řekne ten či onen politik? Proč se nezeptají lidí, majitelů honebních pozemků, jak vidí lidovou myslivost?

Asi házet všechny do jednoho pytle by nebylo spravedlivé. Nevím, v kolika obcích se zmocnilo výkonu práva myslivosti několik lidí, co možná neměli ani záhumenku a donutilo velké vlastníky pozemků vstoupit do jejich společností. A pokud ne, tak je stát přičlenil. Tito lidé a potažmo stát donutili velké množství majitelů půdy a následně daňových poplatníků přispívat na hobby malé skupinky lidí, kteří si říkají myslivci. Nám starším to připomíná vyprávění našich babiček a dědů, kterým sebrali půdu.

Možná někteří z vás pochopili, že mám asi v kapse lovecký lístek a myslivost aktivně provozuji. Měl jsem velké štěstí, že jsem před mnoha lety potkal Přítele a díky jemu „lidovou myslivost“ dělat nemusím. Jsem již v důchodu a možná budu chodit o holi. A možná s tím začnu již zítra! To ne proto, že bych snad musel. Ale připomenu si další krásný český film Pelíšky. A chraň pán Bůh toho, kdo mi řekne „myslivče“!

Samozřejmě že vše co jsem zde vylíčil, nejsou jen mé dojmy. Rozhodně nejsem v důkazní nouzi.

Jiří Matěj, Brno