Vysoké stavy spárkaté zvěře, mezi kterou patří například divoká prasata, jeleni, daňci, srnci nebo mufloni, už léta trápí lesníky a zemědělce. Škody, které velké množství těchto zvířat způsobuje, v posledních letech neúměrně narůstají.

„Přemnožená spárkatá zvěř na většině území republiky nadále spásá všechno přirozené zmlazení a neochráněné sazenice listnáčů a jedlí, takže lesy se na mnoha místech obnovují zase jenom smrkem, který zvěři tolik nechutná. Celkové roční škody se pohybují kolem sedmi miliard korun. Mladé stromky vysázené za miliardové dotace končí v žaludcích přemnožené spárkaté zvěře,“ uvádí Jaromír Bláha, lesnický expert Hnutí DUHA.

S termínem přemnožení však nesouhlasí myslivci. „Přemnožení je technický termín, který znamená, že populace dosáhla takového počtu, že svými nároky převýší možnosti prostředí ji uživit. Potom by mělo následovat to, že prudce poklesne, protože vymře hlady a nemocemi. Příkladem mohou být třeba vlny hrabošů a podobných škůdců, kteří vždy rok dva jsou a pak zase dva tři roky nejsou. Přemnoží se a vymřou a opět se přemnoží se a vymřou. Říkat, že zvěř spárkatá je u nás přemnožená, je velice nepřesné. My mnohem raději říkáme, že její stavy jsou místně zvýšené, to znamená, že to platí pouze pro některé regiony,“ říká Vlastimil Waic, mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty.

Tato situace podle myslivců platí v severních Čechách. „Třeba pro České středohoří také nelze říci, že by tu zvěř byla přemnožená plošně. Liší se to druh od druhu, podle životních podmínek, někde se vyskytují mufloni, někde jeleni sika a někde je zase zvěř srnčí,“ vysvětluje Waic s tím, že pro každou honitbu je podle její úživnosti stanoven plán chovu.

„Zemědělci a lesníci často tvrdí, že to je nedostatečné. Na stavy zvěře však často působí řada různých faktorů. Nelze říct, že by si myslivci úmyslně chovali nějaké nadstavy zvěře. Problém je v tom, že současná společnost zvěři prostírá velmi dobrou hostinu. Na velkých rozlohách polích se pěstují energeticky vydatné plodiny jako kukuřice nebo řepka, což v historii nikdy nebylo. Například divoká prasata se na jaře přestěhují do polí a tam jsou zalezlá i několik měsíců,“ popisuje Waic.

S vysvětlením myslivců však nesouhlasí soukromí zemědělci. „Jedna z hlavních příčin současných dlouhodobých problémů s přemnoženou zvěří a obrovskými škodami na státním i soukromém majetku je takřka zapouzdřený systém lidové myslivosti, která se snaží i 30 let po revoluci stále fungovat co nejvíce odděleně od vlastnictví půdy a od zemědělského a lesního hospodaření,“ říká Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR.

Celá řada vlastníků lesů proto vidí řešení ve zmenšení rozlohy honiteb. „Majitelé lesních i zemědělských pozemků mají největší motivaci předcházet škodám na vlastním majetku. Umožněme jim více se zapojit do mysliveckého hospodaření. Dlouhodobá praxe ukazuje, že v honitbách vlastních, kde je spojena péče o les s mysliveckým hospodařením, nedochází k ohromným škodám od zvěře. Je třeba snížení minimální výměry u honiteb vlastních na 250 hektarů a tím umožnit dalším majitelům pozemků hospodařit se zvěří. To by významně přispělo k řešení regulace přemnožené spárkaté zvěře,“ podotýká místopředseda Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR Richard Podstatzký-Thonsern.