Horší je to ale s deklarovaným posílením práv vlastníků lesů. To je podle zástupců řady organizací, na něž podoba novely v praxi dopadne, nedostatečné, a návrh MZe

 také nepovažují za plnění programového prohlášení vlády. V praxi jde celkem o sedm organizací (Asociace soukromého zemědělství ČR, Sdružení vlastníků soukromých, obecních a církevních lesů ČR, Český svaz ochránců přírody, Pro Silva Bohemica, Česká společnost ornitologická, Hnutí DUHA a Spolek vlastníků honebních pozemků), jejichž připomínky se zdaleka netýkají jen omezení minimální velikosti honiteb nebo spojení práva myslivosti s vlastnictvím pozemků. Zejména ochranářské organizace poukazují také na skutečnost, že ve výčtu lovné zvěře jsou i chráněné druhy, nebo na nedostatečnou kontrolu loveckých trofejí a jejich původu. Kritiku vzbudil i sám proces projednávání novely, k němuž do tohoto týdne nebyli přizváni zástupci některých novelu kritizujících organizací, nebo skutečnost, že MZe jako podklady pro jednání poskytlo jen obecné teze, ačkoli návrh novely byl k dispozici a neoficiální cestou jej příslušné organizace stejně získaly. To vše ukazuje na budoucí velké problémy s přijetím novely, která může být navíc testem stávající koalice v naplňování svých slibů.

V této souvislosti by přitom bylo také vhodné připomenout plnění úmyslu vyhlašování nových národních parků. Ukazuje se totiž, že volené řešení (v lokalitě Soutok na Břeclavsku park nevyhlásit, zatím na Křivoklátsku ano) je úplným opakem toho, co by mělo environmentální a společenskou logiku. Soutok je totiž nepochybně pro vyhlášení národního parku mnohem vhodnější a logičtější variantou.

V oblasti lesnictví by bylo vhodné připomenout zejména dvě události, a to jednak spuštění úvěrových programů v podání Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, který tak naplňuje předposlední slovo ve svém složitém názvu, také ale existenci letos založené společnosti „SVOL obchodní“, jejíž ambicí je sdružit tuzemskou nabídku dřeva a za co nejlepších podmínek jej prodat. Spojovat síly menších subjektů je nepochybně žádoucím procesem (ostatně společný postoj k novele zákona o myslivosti je toho důkazem), otázkou nicméně také je, jak bude „SVOL obchodní“ reálně fungovat pod vedením někdejšího ředitele Vojenských lesů a statků Petra Krále.

Pro ČR pozitivní statistiku kontrol zveřejnila tento týden Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). Ta opakovaně konstatovala, že potraviny původem z ČR patří mezi ty nejkvalitnější, minimálně z hlediska pozůstatků obsahu pesticidů. „Zdaleka nejnižší podíl potravin s nadlimitní přítomností pesticidů nebo s přítomností nepovolených pesticidů rozbory potvrdily u potravin původem z ČR a EU, v obou případech jde cca o 1,5 % z hodnocených vzorků. Nejvyšší podíl nevyhovujících vzorků rozbory potvrdily u potravin ze třetích zemí, a to celkem 25,8 % z hodnocených vzorků. Výsledek potvrzuje dlouhodobá zjištění SZPI, kdy zejména u potravin původem z jihovýchodní Asie je zjišťován vysoký podíl potravin s přítomností pesticidů několikanásobně překračujících povolený limit, potraviny s nepovolenými pesticidy, nebo s koktejlem až osmi pesticidních látek,“ konstatuje se ve zprávě SZPI.

Na závěr pak ještě jedna kauza, která pro SZPI naopak tak příznivě nevyznívá. Výzkumný ústav rostlinné výroby (VÚRV) v Ruzyni vyvinul ve spolupráci s dalšími institucemi originální metodiku odhalující falšování medu, vzhledem k tomu ale, že tato metodika není prostřednictvím SZPI oficiálně akreditována, jí není možné v praxi používat. Jde přitom o multifunkční analytickou metodu, schopnou odhalit zahřívání medu, stáří medu, regionální původ medu, pozůstatky širokého spektra pesticidů, cizokrajných pylů a především cizí amylázy, které do medu nepatří, ale které se při falšování medu používají. Akreditace uvedené metodiky by přitom pomohla jak tuzemským včelařům (možná více než dotace), tak při orientaci spotřebitelů při nákupech zahraničních směsných medů, které jsou často pochybné kvality. Podle vedoucího kolektivu výzkumníků Tomáše Erbana z VÚRV je navíc o jimi vyvinutou metodiku zájem i v zahraničí, například v Německu. Pokud by se přitom v zahraničí skutečně uplatnila, a to lze odůvodněně předpokládat, pak by šlo v praxi o vývoz vysoké přidané hodnoty, což je cíl, který mnozí naši politici zmiňují, ale k jehož naplňování často chybí konkrétní reálná rozhodnutí. Podstatné také je, že aplikace uvedené metodiky vychází levněji než jiné postupy a činí řádově několik tisíc korun. „Vzhledem k miliardovému byznysu s falšováním medu panuje všeobecná shoda na tom, že jakákoli analýza v ceně do 10 000 korun představuje přínos,“ podotýká Erban. Což je námět k zamyšlení i pro současného ministra, který se opakovaně označuje za včelaře…

Petr Havel