Základní idea je správná
Opticky nejviditelnější novinkou, kterou novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu (ZPF) přináší, je výrazný nárůst poplatků (v zákoně „odvodů“) za vyjímání zemědělského půdy z půdního fondu k nezemědělským účelům. Zatímco v současné době se poplatky podle statistik pohybují v řádech desetitisíců korun za hektar (maximálně necelých 70 000), novela zvyšuje v maximálních položkách odvody až na 1,5 milionu korun. Zpoplatnění vyjmutí půdy ze ZPF je progresivní, kromě valorizace se navrhují i koeficienty, kterými se základní valorizovaný odvod podle typu pozemků násobí. To vše je správný princip, jediný problém je finální výše odvodů. Ani odvod ve výši 1,5 milionu korun za hektar vyjímaných pozemků podle všeho nezabrání stavebním a developerským firmám, aby se vyjmutí pozemků pro své stavební aktivity vzdaly, neboť uvedená částka je pořád ještě malá v porovnání s tím, jak se komerčně následně pozemek zhodnotí. Je tedy otázkou, zdali mají být ministerstvem životního prostředí brány navrhované kategorie odvodů (a pozemků) jako konečný stav, a zdali by spíš neměly být ne maximálním, ale minimálním poplatkem za vyjímání půdy, přičemž možné další navyšování by vycházelo čistě z tržních principů. To by v praxi znamenalo, že za vyjmutí kvalitní zemědělské půdy zejména v blízkosti měst by se platily řádově miliony….
Nástroj rozvoje venkova
Přestože je navrhované rozpětí odvodů navenek dost široké, měl by být konečný rozsah poplatků ještě vyšší. Například v oblastech, kde by bylo sociálně žádoucí podpořit místní podnikatelské aktivity a využít k tomu zemědělskou půdu, a tady mám na mysli hlavně příhraniční a obecně LFA oblasti, měly by být poplatky za vyjmutí pozemků ze ZPF motivační, v extrémním případě by je bylo možná ve veřejném zájmu i zcela odpustit. S takovou možností ale novela nepočítá. Naopak nemotivační by měly být poplatky za zmíněné pozemky v okolí měst, které by fakticky měly být natolik tržní, že by jejich zábor k nezemědělským účelům vlastně nevyplácel. Výraznější progresí poplatků by přitom bylo možno zcela přirozeně, bez lobbyistických a korupčních praktik, regulovat a podporovat rozvoj venkova. Taková filosofie v novele ale také chybí.
Nejcennější pozemky v CHKO
Skutečnost, že je předkladatelem novely MŽP, se přitom do podoby návrhu podle všeho promítla neadekvátním způsobem, neboť většina navrhovaných opatření vychází z ochranářských priorit. Podle návrhu jsou tak nejcennější a nejvíce zpoplatňované pozemky lokality v chráněných krajinných území, ačkoli zemědělsky nejcennější jsou spíše pozemky mimo CHKO, v produkčních a „poloprodukčních“ oblastech. Ilustrativní také je, že novela hovoří o tom, že pozemky, které budou na základě zjištění orgánů ochrany ZPF shledány za kontaminované, nebude možné použít k produkci potravin. To je patrně správné, jenže novela již nehovoří o tom, že větším strategickým prohřeškem je způsob hospodaření vedoucí k erozi a obecně ke znehodnocování půdního fondu. Obecně se sice odkazuje na dodržování podmínek zodpovědného hospodaření, ty však zatím nejsou specifikovány. Je také otázkou, zdali je správně nastavena vlastní kontrola ochrany ZPF, kterou má mít na starosti Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Ze své podstaty asi ano, ale z dosavadních praktik ČIŽP vychází potenciální riziko, že extrémně environmentální hodnocení převáží nad zemědělsko-podnikatelským. Bylo by proto vhodné, aby existoval nějaký vyvažovací mechanismus, minimálně v případě odvolání se proti verdiktům ČIŽP. Už i proto, že novela umožňuje ČIŽP vstup na pozemky zhruba se stejnou filosofií, jako je umožněn vstup myslivcům na pozemky vlastníků v takzvaném veřejném zájmu.
Meziresortní provázanost
Přestože jde o ochranu zemědělské půdy a je to i v samotném názvu zákona, novela je psána především na podkladě environmentálních priorit. Je samozřejmě otázkou, jak konkrétně budou vypadat příslušné prováděcí vyhlášky, je ale zřejmé, že právě tento zákon MŽP by měl být velmi konzultován s ministerstvem zemědělství a zemědělskými nevládními organizacemi, neboť hrozí potenciální riziko střetu ochranářského a podnikatelského přístupu. Základní prioritou by přitom mělo být skutečné znesnadnění vyjímání pozemků ze ZPF, které stále více omezuje a podle všeho ještě více bude omezovat zemědělské hospodaření v krajině. Výrazné (i když podle všeho nedostatečné) zvýšení odvodů a rozšíření kompetencí ČIŽP tomu částečně zabránit může, trocha tržních a zemědělských principů by ale navrhované novele vůbec neuškodilo.
Autor: Petr Havel, zemědělský analytik
