Pěstitelé upozorňují, že se kvůli levné konkurenci přestává v Česku vyplácet pěstování ovoce a zeleniny. Na čtvrteční tiskové konferenci uvedli, že pro nadcházející sezonu zmizí desetina všech ovocných sadů a pět procent ploch pro zeleninu.
Předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík tvrdí, že pěstitele sráží hlavně levná konkurence z Polska. Podle něj ztráta ovocnářů za loňský rok dosahuje čtvrt miliardy korun. Potíže se týkají hlavně jablek, která tvoří klíčovou část produkce.
Ludvík říká, že zemědělci přejdou k jiným plodinám. „Budeme se muset smířit s několika tisíci hektary řepky navíc,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
V letošní zimě stále slýcháme, že zemědělci v různých částech Česka kácejí ovocné stromy ve velkém množství. Co se to děje se sady?
Dochází k trvalému úbytku už od roku 1989. Přicházejí samozřejmě různé vlny. Když to srovnáme s prehistorií, měli jsme okolo 25 tisíc hektarů ovocných sadů. Loni jsme sklízeli z 12 tisíc hektarů a nyní přes zimu dochází k další velké redukci. Za poslední zimu jsme měli úbytek ploch asi 6,5 procenta a za tuhle zimu odhadujeme další redukci asi o desetinu. Je to milion ovocných stromů bez náhrady, které z té krajiny zmizí.
V čem vidíte hlavní příčinu?
Kvůli sankcím nelze vyvážet jablka na Východ. Polsko i po anexi Krymu v roce 2014 dál vozilo nějakou produkci hlavně do Běloruska, ale i do Ruska. V Polsku nyní zbývá milion tun jablek, která zásadně ovlivňují trh v Evropské unii, ale především ve východní oblasti. Obchodní řetězce samozřejmě rády nakupují, co je na trhu levného. Tuzemské výrobce to pak logicky tlačí do nízkých cen.
Sady se však běžně kácejí a musejí zasadit nové…
Ano. Starý sad se někdy vykácet musí. To by nebyla až taková katastrofa. Problém je v tom, že se prakticky nesází. Za rok 2022 se u nás vysázelo jenom něco málo přes sto hektarů nových sadů. Je to historicky nejmíň od začátku sledování. Běžně se sází dvakrát až třikrát víc.
Kácejí se i sady, které by ještě několik let mohly plodit. Bohužel se neinvestuje. Jak se říká: Když se zastaví investice, je to vždycky začátek konce.
Zmiňujete, že je největší potíž s jablky. Jakou část produkce tvoří?
Když to vezmeme na plochu, tvoří zhruba polovinu. Je to hlavní ovocný druh. Asi deset patnáct procent máme višní a švestek. Ostatní druhy už jsou okrajovější záležitost. Jablka mají mnohem vyšší výnos, osmdesát procent veškeré produkce profesionálních pěstitelů tvoří jablka. Všechno v našem ovocnářství s nimi stojí a padá. Každý ovocnář navíc musí mít skladování a postupně je uvádět do oběhu. Ovocnáři mají nainvestováno do úrody, tu sklidí a znova investují za skladování.
A vezměte si, jak na podzim vyskočila cena energií. Vládní zastropování cen přišlo pozdě. Nikdo nevěděl, kam se cena posune, ale hlavně bylo dané, že řetězce za jablka víc nezaplatí, protože v Polsku jich je obrovské množství.
Jak tedy ovlivňují český trh?
Kvůli ukrajinské krizi je v Polsku spousta jablek neprodejných. Západní země Unie si polská jablka k sobě nepustí. Dělali jsme si průzkum třeba v Německu, které dováží jablka. Byli jsme se podívat ve Švédsku. Nikde jsme tam polská jablka nenašli, tedy co se týče řetězců, co působí i u nás. Trh v Evropské unii nefunguje.
Německý obchodní řetězec v Německu si nedovolí zaříznout tamní pěstitele tím, že bude dovážet levná jablka z Polska. Zatímco v Česku je mu to úplně jedno. Řídí se tvrdě ekonomicky. Je to jasně zdokladovatelné, když se po světě jedete podívat. Samozřejmě i na Západě cítí na trhu tlak, ale není to takový propadák jako u nás.
Mluvíme o úbytku sadů. Bude tento trend pokračovat?
Je to jednoduché. Většina ovocnářů nechce s ovocnářstvím skončit. Neřekl bych, že to úplně balí.
Je tady segment středních podniků, které mají velkou rostlinnou výrobu, tam to možná hrozí. Ale naprostá většina pěstitelů chce zredukovat plochy, a tím pádem produkci, aby nemusela dodávat do obchodních řetězců a na velkoobchody. Nechají si produkci na prodej ze dvora, na farmářských prodejnách. Ale do těch řetězců se to silně nevyplácí. Kdykoli tam mají levnější nabídku, sáhnou po ní. Není tam koncepce, víceletý horizont.
Řetězce namítají, že lokální českou produkci nabízejí a chtějí prodávat.
Prosím, to vůbec není pravda. Je to krásně vidět na polských jablkách. Z loňské sklizně mámě na skladech 30 tisíc tun českých jablek. Kdyby byla pravda, co říkají obchodníci, tak by se ta produkce nejdřív musela vyprodat. A pak teprve začít vozit z Polska, protože soběstační nejsme a bez dovozu se neobejdeme.
I my říkáme, že je to zdravá konkurence, pokud je to za srovnatelných podmínek. Vůbec nám nevadí jablka z Itálie, Německa nebo Rakouska, problém je Polsko. Není to jen o krizi. Vyjednali si výrazně lepší podmínky. Týká se to odvodů, zaměstnávání, nižších daní. Není to jen o ovoci, ale o celém zemědělském sektoru.
Odpovědnost jde na řetězce. Z osmdesáti procent ovládají obchod. Běžte se podívat na jejich akce. Polská jablka za 12,90 Kč za kilo. Kde je Green Deal, když tu jablka máme, chceme stromy v krajině a na druhou stranu zatěžujeme životní prostředí jablky z dovozu? Spotřebitel samozřejmě nechápe. Vidí, že jablka stojí tak málo. Když farmář prodává na farmě jablko za 25 korun – podle mě přijatelná cena – a někdo přijde, že si v řetězci koupil jablka za 12 korun, ještě jsme pak považovaní za zloděje. Nesmyslné slevové akce deformují trh.
Co by tedy pomohlo českým pěstitelům?
Je obecně nevýhoda, že je trh protkaný dotacemi z Evropské unie. Když už to tak je, společná zemědělská politika má být nástrojem k tomu, aby se dal regulovat nepoměr, který objektivně vznikl kvůli situaci na Východě. Nechceme vytvářet tlak, že by ovocnáři měli dostávat z rozpočtu nějaké peníze navíc, když není ani na důchody. Ale máme tu 40 miliard korun, které se přerozdělují českým zemědělcům. Vláda by měla pružněji reagovat na tuto nenadálou situaci.
To se nestalo. Loni jsme sice dostali nějaké kompenzace, ale v kontextu ztráty nic nezabránilo masivnímu ústupu ploch sadů. A druhá věc – podívat se na ty řetězce ve větší míře. Ve Francii se vládní představitelé s řetězci sešli a mělo to konkrétní výsledek. Zatímco tady bude antimonopolní úřad řešit čtyři komodity. Jsem přesvědčený, že to stejně problém nevyřeší. Máme nový zákon o významné tržní síle. Měli jsme mít větší ambici do novely, která začala platit. Mělo být jasně dané, že alespoň nějakou nákladovou cenu mají řetězce dodavatelům zaplatit.
Zároveň namítáte, že ovocnářství má i mimoprodukční funkce.
Ano, za tuhle zimu zmizí milion stromů. S oblibou jsem říkal, že za 30 let každý obyvatel Česka ztratil jeden svůj ovocný strom. A to mluvím jen o statistice profesionálních ovocnářů. Stromy mizí z krajiny celkově, třeba stromořadí u silnic. Neobnovuje se dostatečně. Ovocnáře má slušně živit produkce a oni už se o stromy v krajině postarají při svém podnikání. Na jednu stranu zemědělce správně podporujeme za to, že chrání krajinné prvky, ale na druhou stranu se teď nad kácením mávne rukou.
Ještě se musím vrátit k řetězcům. Nedávno jsem četl, jak někde vysázeli alej s padesáti stromy. To je úplný PR výsměch. Ve finále tím, že dovážejí ovoce ze zahraničí, zlikvidovali statisíce stromů v krajině. Tento zbytečný environmentální dopad už nikdo nedopočítal.
Co se stane s pozemky po sadech?
Ovocnáři radikálně omezí produkci a budou se živit něčím jiným. Pokud není společenský zájem na tom, abychom prodávali ve větší míře tuzemskou produkci, tak holt bude nutné skousnout pár tisíc hektarů řepky navíc. V řetězcích člověk časem české ovoce nenajde.
Je to vidět i u cibule. Dá se u nás vypěstovat bez problémů. Jsme soběstační z poloviny. Pokud tyto plochy budou dál mizet, můžeme se dočkat toho, že za pár let ceny budou extrémní.
Autor: Tomáš Svoboda
Zdroj: SeznamZprávy