Pokud antimonopolní úřad povolí fúzi společností Agropol a Agrofert, vnikne totiž na tuzemském trhu v oblasti výroby krmiv, dodávek hnojiv a osiv skutečný a významný monopol. To je právě v klíčovém spektru zemědělských vstupů, mezi které krmiva, hnojiva a osiva patří, zásadní omezení možností, kdo bude toto zboží podnikatelům v zemědělství distribuovat. Vzhledem k tomu, že antimonopolní úřad v současné době vyzývá fúzí dotčené subjekty, zejména z řad zemědělských organizací, k vyjádření k tomuto úmyslu, bylo by velmi žádoucí stanoviska zemědělců koordinovat a bedlivě zvážit. Situace je o to složitější, že firmy spojené s Agropolem i Agrofertem jsou členy Agrární komory ČR, takže zemědělci (ale i potravináři) jsou v poněkud schizofrenní situaci.

Samozřejmě, že v dnešním ekonomickém světě, kdy se spolu spojují například dva ze tří největších světových pivovarů, je proces koncentrace úplně normální a z pohledu snížení nákladů na řízení zkoncentrovaných podniků i ekonomicky výhodný. Jinou otázkou ale je, zdali je takový proces ekonomicky výhodný pro obchodní partnery zkoncentrovaných subjektů. Je také fakt, že monopolů všeho druhu, zejména pak energetických, je v současné době na tuzemském, ale i evropském a světovém trhu celá řada a připravovaný „ZZN monopol“ je jen jedním z kamínků do pestré mozaiky. Za „normálních“ okolností, zvláště na společném evropském trhu, kde je možnost vybrat si jako dodavatele klíčových vstupů partnera z kterékoli země, by tak zmiňovaná fúze skutečně nemusela být nic proti ničemu. Jenže kolik zemědělců bude mít odvahu a třeba i jazykové schopnosti odmítnout tuzemskou cenovou nabídku krmných směsí od dominantního dodavatele a zvolit cenově výhodnější dodávku obdobného zboží třeba z Dánska?

Petr Havel