Jak vlastně došlo k tomu, že se ceny potravin v ČR tak raketově zvedly?
Ceny začaly růst v okamžiku, kdy se zdálo, že na trhu bude díky eskalujícímu válečnému konfliktu nedostatek obilovin a dalších strategických komodit. Některé nevládní zemědělské spolky jako třeba Agrární komora nebo Zemědělský Svaz, za kterými stojí velcí průmysloví hráči, proto například prosazovaly, aby se osely větší plochy právě těmito komoditami a neuplatňoval se třeba Green Deal. My jsme byli od začátku proti s tím, že situace je nepřehledná a není jisté, zda to nakonec nebude jinak.
Jak se nyní ukázalo, naše argumentace byla správná a nyní je obilí na trhu zase nadbytek a výkupní ceny u zemědělců klesají. To ovšem neznamená, že se situace zase nemůže změnit. Může se stát, že třeba příští rok bude obilí nedostatek. To nejdůležitější tedy je nepodléhat hned panikám a snažit se působit na co největší vyrovnanost na trhu.
Hlavní podstata problému s cenami ale ležela v tom, že se situace chopili ti největší hráči v celé produkční a prodejní potravinové vertikále, kteří se snažili využít na maximum toho, že za ně na trhu není dostatečná alternativa, která by jejich chování mohla usměrnit.
Lze těmto situacím předcházet?
Nejlepším lékem na podobné výkyvy je pestrá struktura zemědělců, z nichž někteří spotřebovávají i část vlastní produkce například jako krmivo pro chovaná hospodářská zvířata a zároveň a také co nejvíce lokálních menších a středních zpracovatelů i prodejců. Jedním z funčkních řešení, které ale nemusí být pochopitelně schůdné pro každého zemědělce, je zaměřit se na vyšší přidanou hodnotu své produkce.
Prodávat ji třeba do nějaké míry zpracovanou a tím mohou velmi dobře doplňovat trh. Toto je cesta hlavně pro menší subjekty, které si přirozeně musí hledat, jak lépe uplatnit své menší množství produkce na trhu. A to je právě tím přínosem pro stabilitu trhu a pro všechny spotřebitele.
Velkým a trvalým problémem českého zemědělství je skutečnost, že na našem území existuje celkově malé množství zemědělských subjektů. Výrazný podíl mezi nimi tvoří velké agroholdingy, které hospodaří na ohromných plochách a produkují jen úzkou skladbu základních komodit, které se pak složitě odbytují za rozumné ceny. A tyto megapodniky v řádech třeba mnoha desítek tisíc hektarů na rozdíl od rodinných farem mají vliv na ceny potravin na domácím trhu.
Ozvaly se hlasy, které tvrdí, že ceny navýšili farmáři…
Zemědělci, kteří hospodaří na klasických rodinných farmách, nezneužívají současnou situaci. U tohoto typu zemědělců to ani není možné. Tyto klasické farmy především zásobují obyvatelstvo a obchody lokálně a jejich ceny musí být pro zákazníky akceptovatelné. Vliv na konečné ceny v řetězcích mají majitelé běžných farem minimální.
Lze odhadnout cenový vývoj u potravin v průběhu letošního roku?
Ceny potravin se v letošním roce zřejmě ustálí a už by neměly letět tak strmě nahoru. Domnívám se, že se trh začne uklidňovat. Na místě je spíš otázka, jak se situace bude vyvíjet dlouhodoběji do budoucna. Jak už jsem řekl, v České republice nemáme dostatečně pestrou zemědělskou strukturu, protože v zemědělství v důsledku dlouhodobě chybné zejména národní zemědělské dotační politiky ovládá skupina velkých subjektů a ty ovlivňují ceny na trzích, pakliže nemají dostatečnou konkurenci. Pokud se tato skutečnost nezmění, tak nebezpečí růstu potravin tady neustále bude. Kdykoliv se to může objevit znova.
Ovlivní něco komise, která bude nárůst cen potravin zkoumat?
Když se podíváme na ceny potravin v jiných zemích, lze pozorovat, že tam nebyl nárůst cen tak dramatické právě z tohoto důvodu širší konkurence. Je zcela pochopitelné, že překvapivý nárůst potravin zaskočil jak spotřebitele, tak odborníky. Nepochybně je asi na místě, že se tímto aspektem zabývá i ministerská komise a že se zkoumá, jak skutečně ty ceny potravin dnes vznikají a kde končí největší část zisku. Domnívám se ale, že to jednak bude velmi složité něco relevantně zjistit a hlavně že do budoucna s růstem cen ani ona nic fakticky udělat prostě nemůže.
Jaký je váš názor na to, že v našich obchodech by měla ze 75 procent být pouze česká zemědělská produkce?
Tento návrh je zcela absurdní. SPD chce uzákonit, že od roku 2027 budou muset mít velcí prodejci na pultech 75 procent potravin původem z České republiky. To je přece nesmysl! Tímto způsobem vůbec nelze zasahovat do volného trhu, na kterém v rámci EU fungujeme a ze kterého také v mnoha směrech těžíme. Je to útok proti samotným spotřebitelům! Tato cesta vůbec nic nevyřeší.
Opakuji, je třeba mít velké množství menších, lokálních zemědělských podniků a zpracovatelských kapacit, které budou dostatečně zásobovat domácí trh. K tomu je ale potřeba větší politická vůle například snížit byrokracii a zrušit množství zbytečných povinností a vytvořit tak podmínky pro to, aby měli běžní podnikatelé chuť do toho jít. Klíčové je také jasně omezit dotace pro největší podniky a zařídit, aby peníze daňových poplatníků byly využívány hospodárně, jak na to upozornil také opakovaně NKÚ.
Jak zatím hodnotíte z pohledu zemědělce letošní rok?
Jak úspěšný bude, zatím hodnotit v polovině dubna, to jest před hlavní pěstitelskou sezónou, příliš nelze. Lze ale konstatovat, že celková situace se zatím vyvíjí standardně. Vláhy je poměrně dost a i když jsou v jednotlivých krajích různé problémy například s hraboši, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít k nějakým dramatickým výkyvům. To ale nic nemusí znamenat, protože do sklizně je ještě daleko. Může přijít nepříznivé počasí, mohou před sklizní přijít kroupy nebo cokoliv jiného. A rázem může být všechno jinak. My už jsme si zvykli, že v zemědělství to tak prostě chodí a úroda se dá hodnotit teprve v okamžiku, kdy už je pod střechou ve stodole.
Rozhovor vedl: Bob Asher, PrahaIN.cz
