Náměstkem za lidovce na ministerstvu řízeném KDU-ČSL jste pár měsíců, s jakými cíli jste sem zamířil?
Pocházím z kraje Jeseníků, kde jsem do nedávné doby vlastnil zemědělskou farmu a v téže vesnici jsem byl starostou. Ale také vyučuji na vysoké škole, takže vidím zemědělství z různých úhlů pohledu. Jedním z mých nejdůležitějších témat je právě zemědělské vzdělávání.
Je důležité si uvědomit, že zemědělství dnes funguje nastavením dotačních podmínek a zakázek ze strany společnosti. Společnost chce, aby byla zdravá krajina, zdravé potraviny a aby jich bylo dostatečné množství, a od toho tady na ministerstvu zemědělství jsme.
Když jsme u té podpory, jste spíše zastáncem provozních dotací, nebo investičních?
Primárně je potřeba v současnosti podpořit investiční. Musíme najít odvahu tyto dotace prosadit do zemědělství ve vztahu nejenom k prvovýrobě, ale také k druhovýrobě, ke zkracování obchodních řetězců, výrobě potravin a jejich distribuci. Upravíme tímto způsobem preferenční body v Programu rozvoje venkova, budeme podporovat malé a střední podniky i mikropodniky, ale také citlivé komodity a živočišnou výrobu.
V roce 2016 schválila vláda za ministra Jurečky výhledový plán českého zemědělství do roku 2030. V něm se hovořilo o zvyšování počtu prasat na 2,1 milionu kusů v roce 2025, naopak se třeba měla snížit výměra obilovin. Budete tento plán revidovat? V posledních letech se nezdá, že by odpovídal realitě.
V některých bodech tomu tak je. Podívejme se na výměru řepky, která se oproti tehdejší době snížila. Již to není komodita, která by byla tak ekonomicky zajímavá. A ostatně podpora v rámci živočišné výroby také trvá i při současné nadvýrobě masa nebo mléka. Citlivé komodity, jako je chmel, víno, zelenina nebo ovoce, se navíc dostávají do popředí zájmu ministerstva.
Nechceme přijít o produkci českých potravin. Aktuálně vytváříme něco, jako je červená kniha ohrožených potravin a surovin, o které nechceme přijít. Patří tam právě monogastři, jako jsou prasata a drůbež. Nechceme, aby se z českého trhu ztratilo české vepřové, kuřecí nebo vejce.
Ale k jejich úbytku dochází i přes současné provozní dotace. Jak hodláte zastavit snižování stavů?
V rámci investičních dotací se míří na změny technologií, například u chovu slepic můžeme v mnohém pomoci změnou z klecových chovů na neklecové, protože jinak by mohlo docházet ke zbourání těchto hal. Také chceme více posílit obranyschopnost prasat, která budeme vakcinovat proti infekčním chorobám. Bude se tak snižovat množství používaných antimikrobik, a tedy i snižovat riziko rezistence na ně. Ministerstvo se na společném evropském trhu snaží nejenom chovy zachovat, ale i rozšiřovat, pokud je to trochu možné. I když v rámci dovozových cen vepřového, například ze Španělska, je to velice těžké.
Drůbežáři hovoří o tom, že rekonstrukce chovů na neklecové je vyjdou na zhruba čtyři miliardy korun, ale stát má pro ně připravenou jenom miliardu. Navíc část z ní půjde na přestavby pro prasnice kvůli novým podmínkám welfare.
Finanční rámec není nekonečný, tahle studna má svoje dno. Peníze musíme rozdělit mezi všechny hospodáře v rámci citlivých komodit. Je to vážení na lékárenských vahách, která z těchto komodit – jak živočišných, tak rostlinných – potřebuje subvenci od státu. Pokud by bylo jenom na rozhodnutí hospodářů, tak by ten český dvorek byl pestřejší.
Jak to myslíte?
Kdyby nešlo o peníze. Jenže trhem hýbe obchod. Byl jsem v poslední době tázán od mnohých zástupců z různých neziskových organizací, proč se u nás přestal pěstovat len, proč se nepěstuje tolik hořčice, proč nemáme pole barevnější. Jenže my musíme to, co vypěstujeme, také zobchodovat. A pokud je u lnu obchod a další rozvoj kvůli bavlně ztracený, tak se s tím nedá nic dělat. Sám pocházím z Hanušovicka, kde byl prim v pěstování lnu, byla to pro mě srdcová záležitost a jenom těžko jsem se s touto komoditou loučil. Krmná kapusta používaná v živočišné výrobě je už také historií.
Takže nedáváte přednost starosti o krajinu před množstvím vyprodukovaných plodin?
Ne, chceme zachovat výrobnost Evropy ve vztahu k potravině i krmivům, ale zároveň chránit životní prostředí. To jsou dvě základní zprávy, které po zemědělcích chceme. Ale zemědělství není jenom o výrobě potravin, ale i o vodě, dřevu jako materiálu, energetických plodinách a obnovitelných zdrojích energie. Není to jenom o snídani, obědě a večeři, ale také o botách, trámech na střeše, tašce, kterou máme v rukou, o tom, čím topíme. Bavme se o tom, co vlastně od zemědělců, potravinářů a přírody chceme, a jakými novými technologiemi toho můžeme dosáhnout.
Nutné je vzdělávání
Podporujete větší používání genomiky nebo geneticky modifikovaných potravin? (V prvním případě jde o úpravu jednotlivých genů, která mění vlastnosti organismu, obvykle rostliny, ve druhém případě jde o zpravidla vnášení cizí DNA do organismu, pozn. red.)
Nemůžeme se uzavřít vědě ohledně genomických postupů, když už jsme se rozhodli neotevírat genetiku. Máme v rámci Česka obrovský potenciál a neskutečně kvalitní vědecká pracoviště. Nakonec nás do těchto rovin dovede jako matka své dítě klimatická změna. Evropská komise plánuje předložit v polovině tohoto roku návrh právního předpisu ohledně nových genomických technik, který by měl brát v potaz vědecké poznatky a současnou technologickou úroveň.
Budeme muset používat nové způsoby pěstování, nové odrůdy, plemena i nové způsoby chovu hospodářských zvířat. Vidíme to už v precizním zemědělství a v nastupující velké vlně regenerativního zemědělství. Nemůžeme to brát jako ztrátu tradičních hodnot, ale jako výzvu. A to nejenom ve vztahu ke geneticky modifikovaným organismům, ale k živočišné bílkovině všeobecně. A vlastně také k rostlinným bílkovinám a k laboratorně vyráběným bílkovinám. Těžko se odhaduje, jak velké množství živočišných bílkovin bude potřeba na občana. Třeba u hovězího už spotřeba klesla z 22 kilogramů za rok na současných zhruba 9,5 kg. Obecně je však stále prioritou státu zachování výrobnosti.
Zemědělců dlouhodobě ubývá. Je možné tento proces zpomalit?
Na současných školách chybí vzdělávání k výživě. Došlo to tak daleko, že děti absolutně ztratily chápání vztahu mezi člověkem a přírodou. Dostali jsme se do stavu, kdy máme jednu hodinu přírodopisu týdně. Kdy zemědělství je na úrovni školních poradců skoro sprosté slovo. Kdy jsou žáci přemlouváni, aby nechodili na zemědělské školy, protože mají na studium gymnázií. Že jsou hašeny jiskřičky v očích dětí na základních školách.
Nevyučujeme již technické a pěstitelské práce, maximálně pracovní činnosti, což je v podstatě jiná výtvarná výchova. Mnohé střední školy, které jsou v dikci krajských úřadů, by bez podpory ministerstva nezvládly podporovat odborné laboratoře a dílny.
Takže cesta ven je pouze prostřednictvím vzdělání?
Ano, v destigmatizaci oboru. Uvědomit si, že zemědělci nejsou jenom lidé v gumácích s vidlemi, ale že tady máme prakticky vesmír na talíři. Máme satelitní navigace, centrální řízení stájí, automatické dojírny. A na to musí reagovat vysoké a střední školství novými obory, jako je například profesní agrotronik. Ta těžká fyzická práce je už vzdálená v historii.
Autor: Jan Drahorád
Zdroj: iDNES.cz