Nikdo si netroufne na jasnou prognózu.
Trh si zase žije svým životem a nám nezbývá, nežli přežít.
Otázka je jak přežít a kdo bude schopen zachovat svůj podnik.
Zemědělci mají navíc tu smůlu, že trvá rok, než sklidí. Nakoupili draho vstupy a prodávají levně produkci.
Mohu jen přispět do diskuse.
Pomoci si v rámci svého zemědělského podniku či rodinné farmy bude muset každý sám. V úvahách jak z bryndy ven mohou pomoci moje následující úvahy.
Obiloviny: Po dvou letech neúrody, kdy celosvětová spotřeba byla větší než produkce, se ve sklizni 2008 podařilo vyprodukovat více obilovin, nežli stačíme spotřebovat. Tak to bylo zatím vždy, v době nedostatku a dobrých cen se změnilo chování výrobců, nebo se objevily nové technologie. Výsledkem je zvýšení produkce. Do pravidelného cyklu v současné situaci však zasáhly další proměnné. Kolísání ceny ropy, změna ekonomických sil na světě a finanční krize.
Finanční krize zasáhla nejdříve USA, psychologicky a posléze i fakticky celý propojený svět. Podniky začínají propouštět, klesá kupní síla, lidé a podniky odkládají investice. Zpomaluje ekonomika.
V krizi spotřebitel mění svoje návyky a priority. Anglické průzkumy signalizují, že Britové odcházejí z restaurací a začínají se stravovat levněji, doma. Rakouský průzkum zjistil, že Rakušané přestávají nakupovat ekologické potraviny a kupují konvenční v levných řetězcích.
Výsledek: klesá spotřeba, rostou zásoby, které jsou na třetích trzích neprodejné bez intervence. Spekulace, že ceny na jaře porostou, se nemusí vyplatit.
Záchrana v biopalivech je zatím bez masivních dotací nereálná. Cena ropy klesá. Informace o tom, že objevené světové zásoby ropy jsou nejméně na 200 let a o tom, že ropu umí produkovat nově objevené bakterie, biopalivům nepřejí.
Potraviny nejsou jenom obilí. Situace s cenami mléka je však podobná. Cena kdy všichni vydělávali je pryč. Teď je každý rád, že je schopen alespoň mít pod kontrolou ztrátu. Celková světová produkce mléka stoupá, ale již ne v Evropě. V Indii a v Číně. Podobné to je s masem. Evropské zemědělství se otevřelo světu reformou z roku 2003. Zemědělcům nezbude nic jiného, nežli se přizpůsobit.
Je několik zásad jak přežít doby špatné.
Ta první vychází ze zkušenosti našich předků, v době kdy neznali dotace EU.
Je jí třeba připomenout zejména v zemědělství. Je nutné mít vždy rezervu, nežít na dluh. Ve světle minulého roku, kdo neutratil všechny dotace, kdo si nechal rozumnou rezervu z doby, kdy ceny tuto možnost dávali, ten má větší naději na přežití.
Zásada druhá, na největší možnou míru redukovat náklady všeho druhu a včas. Je zajímavé, že americké automobilky nejdříve propustily tzv. „bílé límečky“, tj zaměstnance z managmentu, reklamy, administrativy. Každý čtenář, ať si udělá závěr sám, která farma má větší naději na přežití, kdo je schopen snížit náklady nebo svoji životní úroveň. Nelze, ale přijímat obecná řešení, každá farma má svoji výjimečnost.
Zásada třetí, být připraven dělat rychlé změny ve svém podnikání, i když v zemědělství je tato zásada asi nejtěžší.
Samozřejmě, existuje možnost, která ve světle vládních intervencí v bankovním a automobilovém průmyslu je zcela legitimní. Více dotací. To ale, přispěje jen ke zmírnění pádu, nikoliv k jeho záchraně.
Nic nezmohou proklamované „modely evropského celoplošného zemědělství“.
Zemědělství v Evropě čeká v nejbližších letech restrukturalizace způsobená trhem a reformou z roku 2003. Výsledek však lze jen velmi těžko předjímat.
Jedno je jisté. V ekonomickém cyklu po poklesu následuje růst. Ne všichni však pokles přežijí beze změn ve svém podnikání.
Michal Pospíšil, zahraniční tajemník ASZ ČR
