Přes Německo k protinožcům

Michal Hrdlička vystudoval na zemědělské škole obor živočišná výroba se zaměřením na chov ovcí. Po studiích a vojně přišla Sametová revoluce, konečně se otevřely hranice a s nimi i možnosti vyrazit do světa za poznáním. Michalova maminka mu dala 100 marek a poslala ho na zkušenou k rodinné známé pod Dachstein. Naučil se německy, našel si přítelkyni, koupil auto, a protože se nebál práce, finančně se mu dařilo, ale to mu nestačilo. Táhlo ho to dál, za oceán na Nový Zéland, kde chovají ovce a mají jedno z nejlepších zemědělství na světě. Našetřil si a na slepo vyrazil i bez znalosti angličtiny.

Přes štípání dřeva se dostal ke koním, děti zaměstnavatelů ho učily anglicky, denně si zapisoval do deníčku 10 - 15 nových slovíček. Když přišla zima, sbalil se a nasedl na letadlo do Austrálie. Rok jezdil stopem po farmách, stříhal merino ovce, ale pracoval i na lodi, a taky pomáhal veterináři, od kterého se toho hodně naučil.  
 

Začátky sýru Brníčko 

Po návratu do Česka koupil v Brníčku starý statek s 20 hektary půdy a 2 hektary lesa, dalších 20 hektarů půdy si propachtovává od vlastníků. Rád by hospodařil na ještě větší výměře, ale k půdě není jednoduché se dostat. Stávající pachtýři ji nepustí a vzhledem k neustále rostoucím cenám půdy je pro většinu menších zemědělců finančně nedostupná.  

Začátky byly těžké. Nespočítal si dobře investice, a protože je trochu chaotik a “bordelář”, jak o sobě sám říká, dotace z 40 hektarů by ho a jeho rodinu neuživily. A tak začal vyrábět sýry. Pochvaluje si spolupráci s MAS, veterinární správou i hygieniky. A dodává, že bez Evropské unie a její podpory by se to nikdy nepodařilo. Mrzí ho, jak se k ní mnoho lidí v Česku staví negativně. Dnes prodává sýry do všech okolních krajů, do Brna, do Ostravy, nebo do Pardubic. Když se zrající sýry neprodají v sezóně, nezoufá. Uskladní je ve sklepě a prodává po celý rok.

Celý článek publikován na blogu Živá půda.

Autorky: Zuzana Benešová, Anna Václavíková