Je pro mě trochu zarážející, že na žádném asociačním médiu ani z úst nikoho z vedení nezaznělo o tomto výročí jediné slovo, ale jsem přesvědčen, že asociační narozeniny si trochu pozornosti zaslouží, a to minimálně ze dvou důvodů.

Tím prvním je fakt, že samotnému založení Asociace, tedy podepsání zakladatelské smlouvy mezi tehdejším Sdružením soukromých zemědělců, Svazem vlastníků půdy a Sdružením podnikatelů, předcházelo několikaleté úsilí o integraci pravicově orientovaných zemědělských spolků a sdružení. Každý z těchto subjektů měl své představy o dalším směřování, své lidi a své názory a bylo poměrně složité je všechny skloubit. Nepovedlo by se to nejenom bez jasné jednotící myšlenky svobodného soukromého zemědělského podnikání, ale hlavně bez vůle k dohodě a zejména osobního nasazení řady lidí, kteří se následně na dlouhá léta stali oporami Asociace. Z těch, kteří už nejsou v Asociaci aktivní, se určitě sluší připomenout minimálně jména jako Jan Váňa, Jan Votava, Jaroslav Bačina, Jan Javůrek, Jan Kadlec, Stanislav Bůžek st., Stanislav Najmr, František Janda, Jan Novák či Jan Miller. Bez nich a jejich nezištné práce by Asociace nikdy nevznikla a nemohla se dále rozvíjet.

Zejména v prvních letech po založení totiž bylo nutné o potřebnosti a prospěšnosti společné selské organizace přesvědčit také mnoho sedláků, kteří se vstupem do ní váhali, byli třeba v Agrární komoře, či prostě jenom novému uskupení nedůvěřovali. Trvalo minimálně dva či spíše tři roky, než se podařilo nejen několikrát objet republiku a sedlákům v regionech osobně vysvětlit, o co Asociaci jde, ale zejména, než si náš spolek vydobyl respektovanou pozici jak v zemědělské veřejnosti, tak u politiků. A že to nebylo vůbec lehké, že to znamenalo nést leckdy doslova svou podnikatelskou kůži na trh, protože činnost tehdejších hybatelů Asociace mnohdy nezůstala bez odezvy například od mlékáren, výkupů či cukrovarů, ale i tehdejší vládnoucí politické reprezentace, o tom by řada z nich mohla vyprávět. V době, kdy se skutečně rozhodovalo, zda u nás nějaký selský stav vůbec bude a zda bude moci reálně fungovat, to znamenalo vystavit své podnikání riziku, které si možná dnes už málokdo uvědomuje.

I proto patří poděkování a respekt všem, kteří se na založení a uvedení Asociace v reálný život zasloužili.

Druhým důvodem, proč si asociační pětadvacetiny připomenout, je pak to, že jsou dobrou příležitostí k ohlédnutí a sebereflexi.

Naše Asociace, jak ostatně uvádějí i její stanovy, vznikla v „zájmu rozvoje a ochrany soukromého zemědělství“ a jejím prvořadým předmětem činnosti je „obhajoba společných zájmů členů“. Důsledným naplňováním těchto základních úkolů a reálnými kroky založenými především na úctě k soukromému vlastnictví a individuálnímu podnikatelskému rozhodování, si Asociace vybudovala nezpochybnitelné místo na zemědělském i politickém kolbišti a vydobyla si tak respekt u svých přívrženců, ale i odpůrců. Především pak získala důvěru svých členů, kteří v ní nalezli zastání nejen v obecné rovině, ale často i v konkrétních podnikatelských problémech. Stalo se tak proto, že se nepodbízela momentální politické módě či líbivé ideologii, že se držela zásad svobodného podnikání a od státu chtěla hlavně to, aby se jejím členům příliš nemotal do života.

Každý živý organismus se v průběhu času vyvíjí, mění a prožívá různé etapy svého života. Tak se i Asociace, která nepochybně živým organismem je, vyvinula v jistě profesionální „firmu“ s rozsáhlou paletou činnosti. Otázkou však je, zda pořád ještě „pouze“ obhajuje společné zájmy svých členů, zda její činnost nepřerostla do „řešení a nápravy“ celospolečenských problémů, či zda některé aktivity nejsou jenom činnost pro činnost.

Osobně se mi zdá, že tomu tak v poslední době je.

Zdá se mi, že v Asociaci nabyla vrchu snaha řešit v první řadě otázky životního prostředí, budování tůněk a krajinotvorbu, že se podbízíme různým módním politickým i aktivistickým směrům, že nemáme příliš respektu ke kolegům zemědělcům, kteří se svobodně rozhodli soukromě podnikat jinými formami. Že se účastníme mnoha zbytečných programů, konferencí a nekonečných teoretických diskusí s lidmi a jejich aktivistickými spolky, kteří nemají o zemědělství ponětí, a my jim ho prezentujeme ve velmi zkreslené podobě. Že se přidáváme k povrchním kritikům vyšších cen potravin, tedy našich produktů, a zcela v rozporu se skutečností mluvíme o malé konkurenci na potravinářském trhu. Že zavíráme oči před realitou a vytváříme chiméru, že u nás dojde k jakési restrukturalizaci zemědělství, na jejímž konci budou tisíce nových, zákonem definovaných, rodinných farem, které budou produkovat laciné potraviny a prodávat je ze dvora.

Pokud tento postup vyhovuje většině členské základny, je jistě legitimní a já ho plně respektuji. Jako jeden z těch, kteří stáli u zrodu Asociace i jako řadový člen s ním však také otevřeně a dlouhodobě nesouhlasím.

Výsledkem je totiž to, že Asociace je dnes vnímána spíše jako spolek aktivistický a ekologický, nikoliv podnikatelský, a tak rozhodně zakládána nebyla. Chápu, že strategií bylo vyjít vstříc současným společenským náladám volajícím po větší ekologizaci hospodaření, krajinotvorbě, zadržování vody v krajině a podobně, v očekávání toho, že politická reprezentace pak odmění tyto „zásluhy“ lepšími podmínkami pro naše hospodaření. Jenže to se nestalo a nestane a nalhávat si něco jiného je nebezpečná iluze. Naopak, tento aktivistický přístup často pouze legitimizuje další ekologické i pseudoekologické požadavky státu i společnosti a zejména oslabuje důvěru řady členů, kteří hospodaří podle všech pravidel, ale z různých důvodů se nezhlédli v propagovaných módních trendech. Kromě sebeprezentace hlavních propagátorů je pak hmatatelným výsledkem těchto aktivit ne příliš pozitivní nálada mezi řadou členů, zejména těch z intenzivních oblastí a s větší výměrou, z nichž někteří dokonce své členství již ukončili, stejně jako celý region Krnovsko - Opavsko.

 Jistě, dá se namítnout, že naopak byl přijat region Západ, ale zde je namístě otázka, zda Asociace má sloužit svým stávajícím členům, nebo má oslovovat nečleny. A není to, že současní členové odcházejí a noví vstupují, samo o sobě dokladem toho, že v činnosti Asociace došlo k posunu? Znovu opakuji, pokud ho většina členské základny považuje za správný, je jistě také legitimní. Jenom je na zvážení, zda je také správný. Zda důsledkem není třeba také nezájem mladých sedláků o činnost v Asociaci, jak o tom svědčí ukončení činnosti Klubu mladých farmářů, k němuž došlo již před rokem, ale v oficiálních výstupech Asociace se o tom neobjevila ani zmínka. Nebo to, že mezi širší zemědělskou veřejností mimo Asociaci a zemědělskými obchodními partnery se respekt k Asociaci zcela jednoznačně vytrácí.

Naše Asociace je nezpochybnitelně nejdůležitější selskou organizací a věřím, že tomu tak bude i v budoucnu. Neměli bychom se však uzavírat ve své bublině a nevnímat se jako střed světa. Jsme sedláci, podnikatelé, svobodní občané a Asociaci jsme si založili, aby obhajovala naše zájmy. Pokud se hodnot, kvůli kterým byla Asociace založena, bude držet, má jistě šanci na další úspěšnou činnost.

Přeji to ze srdce Asociaci, ale především jejím členům, skutečným sedlákům, zemědělcům a farmářům.

Stanislav Němec, čestný předseda ASZ