K implementaci SZP ministr připomněl, že jakmile nastoupil do své funkce, musel řešit návrh strategického plánu. Kvůli výhradám komise a komisaře Janusze Wojciechowskcho ho bylo potřeba přepracovat. „Abychom dokument uvedli do života, bude v letošním roce ustavena řada výjimek a ustanovení,“ podotkl Nekula v prvním bloku konference, zaměřujícím se na budoucnost českého zemědělství. Připustil, že schválený strategický plán nemusí být bez chyby. „Jednoznačně zaznělo, že během tohoto období každý členský stát může mít tři mimořádné a pět řádných změn. Celkem osmkrát tak může mít příležitost poopravit strategický plán,“ sdělil s tím, že nepůjde o jednotlivosti, ale bude to osm balíčků. „Musíme přitom reagovat na vývoj situace,“ konstatoval.
Poslanec Parlamentu ČR Petr Bendl poukázal na to, že se strategickým plánem nebudeme však spokojeni nikdy, protože ve stuktuře zemědělství existuje mnoho zájmů. Poslanec Evropského parlamentu Martin Hlaváček na otázku, zda debata o SZP dopadla dobře, uvedl, že se na ni dívá pohledem, jestli její rámec přinese možnosti učinit změny, které budou prospěšné pro zemědělství a potravinářství v ČR. „Odpověď na tuto otázku je ano,“ řekl. Podle něj strategický plán je však pořád plánem pro minulé století. „Pan ministr řekl, že musíme finanční prostředky vynakládat co nej efektivněji, ale strategický plán to nedělá. Pokud se na to podíváme příkře ekonomicky v kontextu struktury české ekonomiky, tak ten strategický plán pouze bude umocňovat problémy, které jsme měli v minulosti,“ prohlásil a vysvětlil, že ČR neudělala zásadní změny. „My vyvážíme komoditu, zemědělci mají rekordní zisky, ale čím dál více dovážíme zpracované výrobky,“ konstatoval. To bude podle Hlaváčka strategický plán ještě dál umocňovat, protože tomu nahrává nastavení rozdělení finančních prostředků. Podle něj se vynakládají peníze na projekty, které nepřinášejí vysokou přidanou hodnotu, zemědělci se tak logicky budou orientovat na aktivity, kdy si přidanou hodnotu vezmou z trhu. „Řeknou si: Co máme dělat pro to, abychom vydělávali stejně nebo více do budoucna? A to jsou komodity,“ míní. Podle Hlaváčka Česká republika neudělala potřebné změny. Europoslanec míní, že hlavní příčinou problémů bylo to, že ČR po vstupu do Evropské unie aplikovala jednotnou platbu na plochu bez ohledu na to, co kdo dělá. „Mělo dojít k nějaké specializaci, ale paradoxně u nás se zaměřila na produkci komodit s co nej nižší pracovní náročností, s co nejnižší přidanou hodnotou a s co nejvyšším tržním uplatněním,“ řekl Hlaváček. „Motivujeme zemědělce, aby produkovali velké množství produkce z velké části na export,“ podotkl s tím, že ČR po dvaceti letech nevyužila mimořádnou příležitost na změnu. Bendi pak ve svém příspěvku uvedl, že bychom měli vytvářet prostředí pro to, aby se v ČR produkty s vyšší přidanou hodnotou nejen vyráběly, ale i prodávaly. Poukázal přitom na regionálni potraviny. Ministr připomněl že motivace zemědělců k orientaci na jednodušší produkci souvisí i s nedostatkem lidí v zemědělství. „Jsou dvě cesty; jak to řešit, jednou je precizní zemědělství a druhou je modernizace a robotizace jak v rostlinné, tak v živočišné výrobě,“ míní.
Přehodnotit podpory
Ministr rovněž uvedl, že aktuálně schválený státní rozpočet počítá sice s nižší částkou národních dotací, a to z úrovně zhruba pěti miliard na 3,7 miliardy, ale na druhou stranu Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF) má k dispozici místo jedné miliardy dvě miliardy. Poukázal na významný multiplikační efekt těchto prostředků. Podle něj je třeba se soustředit na to, že v rámci schváleného strategického plánu SZP počítá na pětileté období s 200 miliardami korun, v průměru to vychází na 40 miliard a je to asi o pět miliard více než v minulém období. „Než začneme naříkat na národní úrovni, je třeba se podívat, jak to mají v zahraničí. Český strategický plán počítá s kofinancováním rozpočtu na úrovni 65 procent, například na Slovensku mají 35 procent,“ poznamenal. Podle ministra je třeba zabývat se také tím, zda není lepši se více věnovat investičním dotacím než provozním. Připomněl, že sice podle dat Českého statistického úřadu i Zemědělského svazu ČR české zemědělství vykázalo za minulý rok rekordní výsledek. „Letošek může dopadnout přesně obráceně,“ upozornil ministr.
Více se věnovat adaptaci
Rektor České zemědělské univerzity Petr Sklenička na konferenci uvedl, že je skeptický k tomu, že české zemědělství se stalo udržitelnější, a to nejen po stránce ekonomické, ale i environmentální. Podle něj SZP reaguje spíše na mitigační část, ale málo se věnuje adaptaci. „To je jediný nástroj, který’ držíme plně v ruce jak v ČR, tak v Evropě,“ konstatoval. „Pokud vyjdou současné predikce na dvacet třicet let, tak výnosy plodin kvůli nedostatku vody klesnou o 30 procent i více a začneme řešit potravinovou bezpečnost,“ podotkl. Podle něj v SZP i Green Dealu jsou sice některé dobré impulzy, ale realizují se formou riskantních společenských experimentů. „Existuji názory‘velmi kvalifikovaných klimatologii, že kdyby teď ti největší producenti skleníkových plynů, jako je Čína, Indie a tak dále, se stali klimaticky neutrální, tak už je pozdě,“ řekl. Podle něj ve výzkumu se velmi malá částka věnuje tomu, abychom bylí co nejlépe připraveni a schopni okamžitě reagovat například na problematiku potravinové bezpečnosti, když by se sešlo najednou více hrozeb, jako byla například pandemie, sucho, případně válečný konflikt. To se musí zkoumat na pilotních projektech. Hlaváček k tomu poznamenal, že výzkum se podporuje. „Máme haldu výzkumů, ale neumíme je přetavit do praxe,“ sdělil. Nekula potvrdil, že ČR by se měla více zaměřit na adaptaci vůči změně klimatu. Připomněl neformální summit EU, který‘ se konal během předsednictví ČR v Radě EU, kdy jedním z otevřených klíčových témat bylo odtabuizovaní genomických metod. „My si tak trochu na evropské úrovni dáváme vlastní gól, svazujeme si ruce a nohy a nové genomické metody vidím jako obrovskou příležitost. Pokud budeme mít nové odrůdy, které budou odolnější vůči stresu, výkyvům teplot apod., s tím souvisí i snižování pesticidů,“ prohlásil. Podle Skleničky rozumná adaptace dokonce zvýší konkurenceschopnost a je to cesta zdravé intenzifikace, kdy mottem číslo jedna bude dostatek vody a co nejmenši dopad na životni prostředí, přičemž by se měly udržet minimálně stávající výnosy. „To je podle mě rozumná cesta, která není experimentální,“ podotkl.
Ekozemědělství je jednou z cest
Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha v bloku týkajícím se ekologického zemědělství sdělil, že ČR v rámci EU patří mezi šest zemí s největší výměrou ekologicky obhospodařované zemědělské půdy. „Jsme na necelých 16 procentech, což by vypadalo z environmentálního pohledu jako skvělé. Nicméně je třeba říct, že třeba 80 procent z toho jsou TTP a pouze 18 procent orná půda. Ještě horši čísla jsou ve vazbě na produkci biopotravin,“ řekl. Zároveň poukázal na to, že největším výstupem z ekologického zemědělství je hovězí maso. „Je třeba říct, že významná část biohovezího se neprodává jako biomaso, ale jako konvenční maso,“ podotkl s tím, že je otázkou, zda je to z hlediska ekonomického dobře nastavený systém, či nikoliv. „Já si myslím, že to dobře nastavený systém není,“ míní Pýcha a poukázal na to, že u ekologického zemědělství velkou nevýhodou je nižší produkce než u konvenčního zemědělství. „Pokud bychom překlopili celé české zemědělství do ekologie, vyprodukovali bychom pětinu současné produkce,“ konstatoval.
Kotázce požadavku 22 procent, respektive 25 procent plochy v ekologickém zemědělství uvedl, že je to splnitelný cíl. Otázkou je odbyt biopotravin. Podle něj čeští občané mají nízkou preferenci biopotravin, ale na druhou stranu se zhruba 60 procent biopotravin doveze ze zahraničí. „Pokud by se nám podařilo dovozy nahradit českými biopo travinám i, potenciál tu je,“ sdělil. Podle něj však současná ekonomická situace tomu při liš nenahráva, protože je nižší kupní síla. „Je to momentální stav, otázkou je, jak tomu bude do budoucna,“ dodal.
Podle předsedy Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslava Šebka současné nastavení strategického plánu ke zmíněnému cíli snadno nepovede. „Určitě je potřeba řadu věcí upravit a zlepšit. Tím myslím zejména to, abychom farmáře motivovali, aby to chtěli dělat,“ prohlásil. Podle něj se celá řada věcí dělá izolovaně. Existuje spíše představa, že si naplníme stejné cíle, které jsme tu měli, novými prostředky. „To si myslím, že je zásadní chyba, kterou tady děláme,“ řekl Šebek. Podle něj v produkci řady plodin jsou tuzemští zemědělci dobři, ale pak naráží na světovou cenu a nic s tím neudělají. „Myslím si, že je třeba sledovat trendy a vybírat si z toho vždy to, co je únosné pro daný sektor, pro danou oblast a určitě by to nemělo být, že se to bude cpát jako jediné možné řešení a myslím to ze strany politiky, nechat tomu prostor, aby se prozářila pozitiva a zobrazila negativa. Žádná věc nemůže vyřešit všechno a je to o tom, kam se trendově nasměrujeme. Musíme vyvažovat bárku, na které se pohybujeme,“ míní. „V celé debatě mě tady scházelo slovo člověk, farmář. Musíme totiž vycházet z toho, jestli to ti farmáři chtějí dělat a jestli to zvládnou za současných podmínek. Neustále se řeší, jakým způsobem se dostaneme k nějakému cíli, ale musíme si položit otázku: Nechceme určitou část rozhodování nechat právě na tom farmáři?“ prohlásil s tím, že zemědělské politiky by měly dávat prostor pro konkrétního zemědělce, aby mohl sám rozhodovat o své činnosti na farmě. „Ale to se neděje, děje se přesný opak, Říká se nám všechno, co máme dělat, ale to není cesta do budoucna,“ míní. „Podle mě ve vztahu k současnému strategickému plánu těch 25 procent nelze naplnit, protože tam schází hlavní prvek, a to motivace farmářů,“ doplnil. Místopředseda organizace pro ekologické zemědělství 1FOAM Organics Europe Jiří Lehejček uvedl, že ekozemědělství samo o sobě není samospásné, ale v současnosti je to jediný certifikovaný systém hospodařeni na zemědělské půdě, který‘ přináší kromě produkce i jiný benefit. Lehejček potvrdil, že rozvoj ekologického zemědělství v ČR není dán pouze rozlohou ekologicky obdělávané půdy, ale právě i možností odbytu. „Hovoří se o zavádění biopotravin do veřejného stravováni, to je něco, co ten odbyt obrovsky nakopne a v důsledku toho zlevní i biopotraviny v regálech obchodů a udrží spirálu produkce udržitelnějších potravin,“ řekl. Pýcha podotkl, že pokud se zemědělec chce zaměřit na určitou produkci, nemůže ignorovat ekonomickou stránku věci, protože ho to živí. „V ten okamžik to musím dělat tak, abych svoji produkci umístil na trh,“ dodal. Lehejček potvrdil, že ekozemědělství má nižší výnosy: Jde ho ale dělat extenzivně i intenzivně, výnosy z intenzivnějšího ekozemědělství jsou pak blízké konvenčnímu, ale jsou svázány s výrazné nižšími vstupy.
Autor: Zuzana Fialová
Zdroj: Zemědělec č. 22/2023
