Odpovědi budou různé: je tam moc lidí, velký chaos, hluk, draho…argumentů celá řada.

Zeptejte se obyvatele města, zda by šel na venkov. Jednoznačné zamítnutí nedostanete.

Proč? Zjednoduším.

Na venkově žijeme všichni alespoň část roku. Jezdíme na chalupy, dovolené, i do zahraničí jezdíme spíše na venkov.

Zkuste si představit zprávu, že v roce 2008 strávilo 300 000 Čechů dovolenou například v Bruselu nebo v Londýně.

V Chorvatsku u moře, v Alpách nebo na chalupách - ta představa je daleko reálnější.

Venkov v roce 1989 byl jiný, než je venkov v roce 2008.Změnily se podmínky, změnil se styl života. Jsme mobilnější.

Sedmnáct let zkušenosti života na venkově, třicet sedm let života ve městě. Jaký je rozdíl?

Ve městě závidí venkovským vzduch, klid, život s přírodou, prostor, bydlení, přístup k „domácímu“ jídlu, venkovští zase městským peníze, kulturu, práci, informace, přístup ke službám.

V současné době lze mít všechno.

Na venkově.

Dojíždění za prací smazává rozdíly. Internet smazává rozdíly. Komunikace mobilem smazává rozdíly. Můžeme si vybrat styl života, to, kde a jak trávíme svůj čas.

Rozdíl mezi městem a vesnicí neexistuje, jsou jen rozdílné příležitosti v rozdílných místech.

Proto lidé, kteří žijí ve městě tak často jezdí na venkov.

Proto lidé, kteří žijí na venkově tak často jezdí do města.

Každý za jiným cílem

Krajina „tvář naší země“.

Je velký rozdíl mezi krajinou v roce 1989 a krajinou 2008. V krajině se odráží ekonomický vývoj a zájmy společnosti. Ty se postupně promítají do krajiny.

Změny vyvolávají poptávku.

Čím více rozšiřujeme urbanistická centra, tím více voláme po návratu k idylické krajině v našich snech a představách.

Čím více jsme odpojeni od nutnosti zajištění potravy samozásobením, tím více voláme po ekologických potravinách.

Vzácnými se stávají produkty přírody, vzácnými se stávají domácí potraviny. Vzácnou se stává příroda. Vzácnou se stává půda.

Neexistuje cesta zpátky, orba s kravským potahem se vrátí jen jako vzpomínka na dřívější generace a další generace ji bude znát jen ze zažloutlých stránek starých knih.

Ekonomika určuje, jaký bude venkov.

Ekonomickému tlaku podléhá infrastruktura služeb. Snižuje se počet vesnických hospod, ale zvyšuje se počet možností soukromého ubytování pro návštěvníky - z jiných zemí nebo z města, snižuje se počet obchodů, pošt, ale zvyšují se možnosti nákupu a služeb s pomocí jiných médií - přes internet, mobilní telefon.

Snižuje se počet zemědělců.

Mění se styl života na venkově.

Měníme okopávání záhumenku za kolečkové brusle. Měníme chovy prasat za koňské stáje.

Ekonomika určuje naše chování v krajině a ke krajině.

Venkov je pro bohaté. Jenom Ti dokážou svůj život na venkově dotovat ze svých příjmů. Jenom Ti dokážou vytvořit poptávku v místě, kde žijí a dát práci jiným.

Sociální rozměr venkova, tak jak byl chápán v minulosti, mizí. Mizí rodinné tradiční vazby, mizí pevné spojení s místem.

Venkov je osobní, není anonymní. Ví se, kdo je alkoholik, kdo pracant, kdo flákač, kdo záletník.

Nepokoušejme se venkov svazovat a regulovat.

Venkov nabízí prostor a volnost. Venkov nabízí originální řešení platná jen v daném místě.

Nenajdeme jednu šablonu v jednom státě.

Zapomeňme na dlouhé fráze politiků ve volebních programech.

Co je to venkov? Netroufám si odpovědět.

Michal Pospíšil