Vážení páni ministři, vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážený pane prezidente, milí kolegové sedláci,

považuji za důležité věnovat úvod své výroční řeči o fungování naší selské organizace připomenutí letošnímu čtvrtstoletí její existence. Jak mnozí přítomní v sále ze své vlastní zkušenosti víte, sešli jsme se v tomto každoročním vrcholném formátu již pětadvacetkrát, abychom kolegiálně a otevřeně vedli debatu o tom, co nás trápí, zajímá a spojuje, o tom, co ve prospěch nejen selského stavu, ale celého zemědělství i venkova můžeme udělat - tedy, abychom pojmenované problémy společným hlasem přetavili v promyšlené vize a společnou aktivitou prosadili jejich v daném okamžiku nejlepší možnou realizaci. Není účelem dělat zde jakákoli podrobná hodnocení naší minulosti, jednoduše již proto, že kdo chce, může se podívat do všech našich trvale dostupných materiálů na našem webu, a vše si pro sebe zhodnotit. A ať už má někdo k tomuto spolku výhrady, či jej podporuje, jedno je, myslím, zřejmé - selský hlas v této zemi tu díky Asociaci soukromého zemědělství ČR po celou tuto dobu byl zřetelně slyšet – je totiž reprezentován vždy konkrétními a cílenými kroky, které mívají svůj odborný obsah i myšlenkový přesah, nesobecký pohled do budoucnosti a ke společnosti a také nezanedbatelný potenciál k širší spolupráci. Navzdory všem překážkám nám tento v mnoha ohledech nevšední přístup zajistil nezastupitelnou pozici na české zemědělskopolitické scéně. Je třeba za to všem zúčastněným členům i všem našim podporovatelům v minulosti i současnosti velmi poděkovat. Těšme se z tohoto společného úspěchu a zůstaňme minimálně stejně tak aktivní i pro další období. Z množství závažných témat, která jsou dnes kolem nás, je více než patrné, že budeme tuto organizaci v její nynější kondici ještě velmi potřebovat.

V hodnocení uplynulého roku začnu trochu od konce tím, čím vyvrcholilo několikaleté martýrium příprav nového Strategického plánu. Před pár dny skončilo podávání Jednotných žádostí, které navzdory složitosti nových parametrů a nejasností plynoucích takřka do poslední chvíle, sama zemědělská veřejnost zvládla v podstatě přijatelně a včas a podotýkám, že to zvládla i za současného minimálního počtu poradců, kteří by sami byli detailně orientováni v celé problematice. To jistě není důvod k tomu, abychom za tento výsledek chválili státní správu, která naopak musí více zapracovat na zlidštění těchto podmínek, ale spíše to vnímám jako důkaz toho, že se nenaplnily žádné katastrofické scénáře, kterými celý národ strašili naši oponenti z některých nevládních organizací ve snaze zvrátit provedené změny. Nepotvrdilo se strašení, že se budou podniky kvůli dotaci účelově rozdělovat na 150hektarové subjekty a že zavedení redistribuce způsobí nedozírné škody na našem zemědělství. Ukázalo se, že to byl jen projev uvažování některých jedinců, kteří již dávno založili svůj byznys v zemědělství na čerpání dotací, a jenž s hrůzou zjistili, že už všechny věci na resortním ministerstvu neřídí.

Mám za to, že za zpoždění v přípravě nových dotačních podmínek jsou vedle evropských struktur do určité míry zodpovědní také někteří činovníci Agrární komory a Zemědělského svazu, protože celý rok na všech diskusích na půdě resortu zemědělství vázaly hlavní pozornost na jediné dotační téma. Nejenže to byla naprostá ztráta času, ale z jejich konkrétních kroků soudím, že v této svaté válce za takzvaně produkčního zemědělce ve finále sami evidentně nejvíce zapomněli na zájmy statkářů a družstev o velikostech mezi 1 a 2 tisíci hektary, tedy na silnou skupinu malých podniků do 50 zaměstnanců. Ti tak dnes nemají plnohodnotné zastoupení. Dovoluji si znovu poděkovat dosavadnímu ministru zemědělství a vládě, že neustoupili nátlakovým akcím, kam byli povětšinou jen nahnáni nic netušící zaměstnanci agropodniků a ani nepodlehli nepravdivým údajům v zaplacených pseudoanalýzách jednoho poradenského domu. Bohužel však musím zmínit, že téma redistribuce ani zdaleka nekončí a někteří politici nejen od lidovců, ale i z ostatních koaličních stran se pořád snaží tyto uzavřené záležitosti otevírat. Chci věřit tomu, že včerejší, pro nás trochu překvapivá informace o změně na pozici ministra zemědělství nemá s těmito snahami žádnou souvislost.

Hlubší analýza jednotné žádosti jistě ještě bude provedena, nicméně ukázalo se také, že na dosavadní tabuli podpor výrazně scházel jakýkoli nástroj, který by se alespoň trochu věnoval nejmenším subjektům. Téměř 17 % všech aktuálních žádostí směřovalo do tzv. schématu pro malého farmáře do cca 10 ha, což odpovídá naším odhadům vyšší poptávky po tomto novém mechanismu, byť jej rozhodně nepovažujeme za dokonalý a od počátku navrhujeme některé úpravy, aby skutečně měl onen slíbený zjednodušující charakter. Řádově smutnější komentář však mám u ekoschémat – zejména prémiová varianta nebyla vůbec dobře nastavená. Pouhá padesátka žádostí je jasným důkazem složitosti podmínek, které nikoho nemohly oslovit, a tudíž se v tomto směru viditelnější zlepšení v krajině odehraje jen těžko. ASZ se také proto velmi věnovala těmto otázkám jak na jednáních na ministerstvu zemědělství, tak na ministerstvu životního prostředí. Věřím, že například naše téma zařazení vnějších či vnořených krajinných prvků nebo změna přepočtových koeficientů se nyní konečně postupně posouvá k reálnějším řešením.

Může nás také těšit, že se naplňuje naše dlouholetá snaha o revizi národních dotací, jejichž mnohé tituly byly sedlákům buď přímo nepřístupné, nebo byly možná i záměrně tak složité, že z nich čerpat nemohli. Tato revize pro velkou část sedláků nevhodně nastavených domácích podpor ale bohužel přichází až s nutností hledat úspory v resortu v rámci konsolidačního balíčku a to je pro pravicovou vládu smutná vizitka. Vyzvali jsme proto koalici, aby s námi konzultovala tyto revize a aby co nejdříve definovala, kterých oblastí se mají plánované škrty týkat.

Podle reakcí od řady našich členů i z naší zkušenosti v Předsednictvu Asociace velmi oceňuji, že pan ministr Nekula (a nejen on) měl po celou dobu zájem o komunikaci i setkávání s námi, kvituji snahu i dalších ministrů či jejich poradců, poslanců, europoslanců či senátorů navštěvovat naše akce a farmy a podporovat naše úsilí o podporu generačního a lokálního zemědělství a myslím, že i z naší strany je třeba mít pochopení pro řadu věcí. Stejně jako my jsou totiž i politici vystaveni v poslední době extrémně rychle se měnícímu prostředí a namísto ideálních řešení musí volit většinou už jen nejmenší zlo. Pochopili jsme proto například odložení důležitých témat kvůli náročnému předsednictví ČR v Radě EU, opakovanou konkrétní pomocí jsme také podpořili vládní postoj k ruské agresi proti Ukrajině, a neházíme zbytečné klacky pod nohy při hledání různých řešení v oblasti zvyšování respektu k životnímu prostředí. Z toho jasně plyne, že jsme připraveni na smysluplné kompromisy, z nichž některé dokonce sami navrhujeme.

Co ale nyní v žádném případě odpustit nemůžeme, je neplnění vládního programu v klíčových momentech, které pro nás byly důvodem, proč jsme současné vládní garnituře otevřeně a opakovaně dali svou podporu. Namísto logického a potřebného zastropování všech dotací včetně plošných plateb na rozumných úrovních, jakožto hlavní podmínky slibované deagrofertizace státu, najednou přichází jejich rozvolnění v investicích u monogastrů doprovázené podivnými argumenty. ASZ upozorňovala (a data jí dávají za pravdu), že dlouhodobě uplatňovaný model velkých investic se u nás již dokonale přežil, neboť nejenže nedokázal vyřešit pokles naší soběstačnosti u řady citlivých komodit, ale dokonce ji v některých aspektech ještě urychlil. Zvláště s ohledem na dnešní ekonomickou situaci jednoznačně musí skončit jinde zcela nevídaný dotační princip, který jen urychluje vznik oligopolu v českém zemědělství a který už byl například v potravinářství nedávno jasně pojmenován Úřadem na ochranu hospodářské soutěže. Sílící negativní trendy v podobě skupování středních podniků hrstkou největších hráčů, jejichž kořeny ani motivace nespočívají v zemědělském hospodaření, by naopak měly patřit do popředí zájmu dnešní vlády.

Hluboce také nesouhlasíme s navyšováním odvodů u OSVČ, které jsou prakticky jedinou skupinou, jež se dokáže postarat o sebe, aniž by administrativně výrazněji zatěžovala tento stát. Nesouhlasíme s navyšováním byrokracie i povinností zaměstnavatele zejména u dočasných pracovněprávních závazků. Například vypočítávat a poskytovat dovolenou u dohod o provedení práce je naprostou absurdností, které nelze v sektoru známém svou sezónností a závislostí na počasí ani myslet vážně.

Zásadně nesouhlasíme s navyšováním nemovitostní daně u zemědělských a lesních pozemků, protože za současného nepořádku v pozemkové držbě, v neustálém provizoriu náhradních užívání pozemků a snižujícího se respektu k vlastnickým právům nejde o přijatelný krok. Navýšení daně je v přímém rozporu se snahou na zvýšení motivace vlastníků půdy více se věnovat opatřením pro kultivaci životního prostředí. Tato honba za pár miliardami navíc pouze urychlí současnou míru již všudypřítomného vykupování půdy od menších vlastníků, což se projeví negativně na snížení stabilizačního efektu v podobě důležité fragmentace vlastnictví pozemků v ČR.

Nesmíříme se ale ani s dosavadním řešením novely mysliveckého zákona. Podstaty mysliveckého hospodaření si jako sedláci velmi vážíme, ale vůbec nerozumíme, jak je možné, že se i nyní navzdory jasným číslům, argumentům a široké škále mnoha legitimních majetkových, environmentálních i hospodářských zájmů ustupuje jediné, po všech stránkách uzavřené skupině, jejíž socialistický půdorys už moderní společnosti dávno nic dobrého nepřináší. Tak jsme si sliby o narovnání vlastnických práv a řešení příčin neustále rostoucích škod způsobených spárkatou zvěří rozhodně nepředstavovali. Prohlašuji, že navrhované ministerské penzum vesměs kosmetických změn v tomto veskrze prolobbovaném zákoně úplně vytrženém z vlastnického principu prostě nerespektuje zájem stovek tisíc vlastníků půdy a nepomůže ani životnímu prostředí a bude znamenat jen další zbytečně vynaložené erární miliardy korun na obnovy lesních výsadeb. Navíc, podle našeho názoru, jedinou cestou záchrany české myslivosti je uvolnění podmínek k jejímu přirozenému doplňování z řad vlastníků, a k tomu slouží ve všech okolních zemích standardní nástroje - tedy usnadnění procesů tvorby honiteb vlastních i společenstevních a možnost lovu hospodařícím vlastníkem. Tato koalice by neměla nechat zemědělce, lesníky a majitele půdy na pochybách a nepřenášet veřejně slíbená politická rozhodnutí alibisticky do poslanecké sněmovny. Nepochybuji o tom, že provedená hloubka transformace tohoto posledního velkého reliktu komunismu u nás bude také jednou ze zásadních rovin hodnocení vlády jejími voliči v příštích volbách.   

Na základě uvedeného vývoje politiky u nás musím alespoň pro tuto chvíli revidovat své loňské prohlášení, že Babišova doktrína byla poražena. Jak vidno, bohužel ještě zdaleka nebyla. Nicméně jako zemědělští hospodáři víme, že nelze hodnotit úrodu před její sklizní, a proto bereme současný stav jako určitý poločas a doufáme, že si z toho vládní koalice a její odborní zástupci od nás vezmou jasnou informaci. Na začátku působení nové vlády, ale i mnohem dříve, jsme jasně vyjádřili podporu v zásadních okamžicích oběma koaličním uskupením a i přes tato má kritická hodnocení se na této rámcové podpoře v tomto okamžiku nic nemění. Jsem velmi rád, že tu dnes máme silné zastoupení důležitých koaličních činitelů, což vnímám tak, že koalice si uvědomuje význam témat, která ASZ otevírá a že má zájem s nimi pracovat. Při této příležitosti chci jasně poděkovat odcházejícímu ministru zemědělství panu Zdeňku Nekulovi za jeho vstřícný a seriózní postup vůči ASZ ČR a za to, že co nám slíbil, vždy dodržel. To vůči naší organizaci nebývalo na MZe vždy zvykem. Včera ihned po zveřejnění změny ministra jsem byl pozván panem vicepremiérem Marianem Jurečkou a panem poslancem Markem Výborným, coby avizovaným novým ministrem zemědělství, k prvnímu jednání, na kterém jsem vyjádřil svá očekávání, že vláda bude v některých bodech důsledněji plnit svůj zemědělský program. Pan Výborný mne požádal, abych jeho jménem pozdravil delegáty naší valné hromady a ujistil mne, že s námi hodlá ihned po jmenování navázat pracovní kontakt.

Pokud jde ještě o konsolidační balíček – opakovaně jsme veřejně řekli, že v době nutného hledání úspor nemáme zásadní problém s definitivně paušální úpravou u zelené nafty, se změnami u spotřebních daní či v DPH, či s plánovaným snížením v oblasti národních dotací. Co by ale mělo být určitě plně zachováno, je rozsah podpory přes PGRLF jakožto nejefektivnějšího nástroje pomoci v přepočtu na vloženou státní korunu. Naše další témata jsou také jasná – vedle již zmíněných systémových změn v dotacích a posílením vlastnických práv leží naše hlavní požadavky v oblasti snižování byrokracie. Jde totiž o nezbytné předpoklady k tomu, aby mohla být úspěšná zemědělská politika reprezentovaná příklonem k podpoře menších podniků, kterých je většina, protože ti trpí dopady přebujelé administrativy naprosto nejvíce. Prokazování statusu aktivního zemědělce a celé řady dalších podmínek dotací, povinná elektronická evidence hnojení či pesticidů, úpravy erozních vrstev, to jsou jen některé z minel, kterými jsme museli jako sedláci letos projít. Přijatá řešení nejsou ideální, ale i po našich výzvách a návrzích se posunuly do snesitelnější podoby. Zde ale znovu apelujeme na stát, že to co nepožaduje Brusel, by u nás prostě vůbec nemělo být zaváděno. Jedině tak lze dojít naplnění vládního slibu o nenavyšování již tak závratné byrokracie.

Jednali jsme také s novým vedením SZIF o praktických projevech podmínek nové SZP. Společný pohled byl na potřebě zjednodušit vykazování u některých dotačních titulů formou rozšíření již osvědčeného systému paušálů, ale především zreálnit proces zadávání zakázek u nižších investic. Výsledkem širší snahy také prostřednictvím Antibyrokratické komise bude možnost přímého nákupu do 0,5 mil. korun, a u výdajů do 2 mil., resp. 6 mil. u stavebních výdajů bude stačit pouze cenový marketing. Provedené analýzy také ukázaly na extrémně náročnou administraci u některých titulů, u kterých je výsledná efektivita často naprosto minimální a naše Asociace se nebála je navrhnout ke zrušení. Velmi pečlivě a ve spolupráci s celou členskou základnou jsme se také věnovali návrhům na úpravy preferenčních kritérií v investicích, které byly v souvislosti s nadcházejícím letním a podzimním kolem příjmu žádostí s nevládními organizacemi posledního půl roku projednávány.

Ministr zemědělství rovněž vyslyšel volání po úpravě podmínek podpory precizního zemědělství, které bylo špatně připraveno již předchozí vládou. Hrozilo, že z potenciálu přesného zemědělství jako moderního řešení pro mnohé oblasti v sektoru, by se stal zase jen starý známý (jen jinak pojmenovaný) penězovod k úzké skupině zejména těch největších podniků, kteří tyto systémy využívají i bez dotací. Zásadní pro nás bylo, aby podpora nešla z původně plánovaného balíku přímých plateb, které jsou určeny jako plošná podpora všem. Z našich diskusí i konkrétních setkání na farmách ovšem pozorujeme v posledním roce zvýšený zájem také o model regenerativního zemědělství mezi našimi členy. Tomuto tématu minimálního nakládání s půdou budeme i nadále otevírat dveře. Nemalou měrou a s poměrně úspěšným výsledkem jsme se také věnovali legislativním záležitostem v oblasti obnovitelných zdrojů energie, naopak bohužel spíše s neúspěchem jsme se setkali u celkové podpory ekologického zemědělství.

Ve své zprávě nemohu opomenout ani naše chovatele ovcí a koz, pro které uplynulý rok znamenal náročná jednání a bohužel stálou nejistotu v budoucnosti jejich hospodaření ve stále se rozšiřujících oblastech s výskytem vlka. Musím vyzdvihnout práci našich kolegů ze SCHOK ČR, kteří se nesoustředili zdaleka jen na jednání na AOPK či MŽP, ale neúnavně jednali také v krajích a sbírali podněty k tomuto problému i v zahraničí. Tyto aktivity mimo jiné vedly k tomu, že by v nejbližší době měly již konečně být vypláceny první národní náhrady chovatelům za zvýšené náklady na provedená protivlčí opatření a zejména aby bylo možné využívat možnosti eliminace problémových vlčích jedinců, což tady velmi dlouho scházelo.

Po dvouleté přestávce jsme loni na podzim uspořádali další mezinárodní konferenci v Telči za účasti aktivních sedláků a současně zástupců zemědělské veřejnosti z celkem šesti států Evropy, která dále posunula téma legislativní podpory rodinného farmaření. Chci poděkovat předsedovi Zemědělského výboru poslanecké sněmovny panu Kučerovi, který pomohl rámcově analyzovat právní situaci v tomto směru v okolních zemích. Na ministerstvu zemědělství mezitím také proběhlo první jednání pracovní skupiny k rodinným farmám. V tuto chvíli máme na ASZ připraven první ucelený návrh definice rodinného zemědělského hospodářství, který budeme konzultovat jak s členskou základnou, tak s legislativními odborníky. Paralelně s diskusí k definici budeme dále formulovat i konkrétní volitelné opatření a závazky, které budou obsahem tohoto zcela dobrovolného nástroje. Věřím, že budeme schopní základní rámec dotáhnout ještě v tomto volebním období.

Asociace má ovšem ve sledování také témata, která ještě nejsou platná, ale která svými přehnanými ambicemi s často nedořešenými souvislostmi mohou mít obrovský dopad na naši budoucnost – jde například o témata jako uhlíková neutralita, včetně různých snah o omezení živočišné výroby, taxonomie či ESG - zkráceně řečeno útočí na nás různé snahy o další hospodářská omezení, tlak na další zbytečné investice či povinné certifikace z hlediska našich podnikatelských vlivů na okolí. Přehled naší činnosti by byl ještě dlouhý, proto přejdu do telegrafického módu - v zastoupení naší 7,5 tisícové členské základny jsme stejnou měrou jednali se všemi stranami vládní koalice, setkali jsme se s řadou ministrů a s představiteli resortních institucí. K průřezovým tématům jsme se opakovaně setkali s předsedy a místopředsedy zemědělského výboru sněmovny. Vystupovali jsme v senátním podvýboru pro zemědělství, který však bohužel stále nemá vůbec jasno, jaké zemědělství by bylo potřeba podpořit. Postupné výsledky nese naše aktivní jednání s představiteli mnoha krajských samospráv. Nově máme domluvena partnerská memoranda se dvěma kraji, která již naplňujeme konkrétní prací. Podařilo se otevřít nové možnosti odborné, informační i praktické spolupráce s výzkumnými ústavy zemědělské techniky a zejména živočišné výroby. Snažili jsme se postupně obnovit jednání s katolickou církví a s jejich představiteli na nejvyšší úrovni například s novým primasem českým - arcibiskupem Janem Graubnerem na legislativních tématech, které nás společně s církví musí zajímat, a také rozvinout spolupráci na úrovni hospodářské s generálními vikáři jednotlivých diecézí. Teprve ale uvidíme, zda dosáhneme lepších výsledků, než tomu bylo v předchozím období. V otázkách životního prostředí jsme jednali zejména s Českým svazem ochránců přírody. V tématu mysliveckého a lesního zákona probíhala poměrně detailní příprava ve dvou platformách zahrnujících celou řadu nevládních organizací, z nichž zmíním alespoň Svaz vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů.

Z uvedeného jen zlomkového výčtu je zřejmé, že naše organizace je připravená a schopná se domluvit, pokud je potřeba. Také proto jsme v uplynulém roce opakovaně zasedli za jeden stůl s prezidentem Agrární komory i předsedou Zemědělského svazu, jakož i s jejich dalšími kolegy z vedení a to i přes vzájemně rozporné pohledy na strategické otázky v zemědělství. Dokázali jsme se domluvit na společném postupu zejména v otázkách eliminace hrozících evidenčních povinností. Podpořili jsme se také v zákoně o ochraně ZPF a rozsahu agrivoltaiky, v otázce řešení erozní vrstvy, která tak bude od příštího roku mít další kategorii mírně erozních pozemků se specifickými podmínkami, které hodnotím jako přijatelné i pro naše kolegy sedláky, kteří nedisponují specializovanou protierozní technologií. Shoda byla i na některých připomínkách v postupu k plánované evropské novelizaci k používání pesticidů. Další rámcová témata se budou probírat na dohodnuté schůzce již za pár dní. Hlavní přínos ale spatřuji v tom, že již nejsme předmětem osobních výhrůžek či potenciálních soudních sporů, jak tomu bylo loni, ale respektovanými partnery. Za tento posun si zmíněných partnerů velmi vážím. Vážím si však zájmu z řady dalších, neméně významných organizací, z nichž při této příležitosti zmíním zejména Společnost mladých agrárníků. Zdá se, že po několika trochu hubenějších letech naší spolupráce přichází oboustranné posílení našich vztahů. První pozitiva tohoto napojení jsou již vidět ve společném postupu při prosazování důležitých detailů v investiční i plošné podpoře mladým začínajícím zemědělcům.   

Od našeho posledního setkání jsme pomohli vzniknout a následně i přijali nový region ASZ západ, který nám na naší celostátní mapě velmi scházel a který jsme přijali již na jarní Radě Asociace. Do ASZ ČR ovšem k dnešnímu jednání podávají přihlášky také kolegové sedláci z nového regionu ASZ Znojmo a také Asociace regionálních značek. Podle slov její předsedkyně tato asociace nabízí již bezmála osmnáctiletou zkušenost s podporou kvalitních místních výrobků, služeb a zážitků v celkem 31 regionech, které pokrývají asi ¾ území České republiky. Věřím, že půjde o skvělé posily nejen co do počtu členů, ale zejména co do témat a zkušeností.

ASZ ČR se ovšem také věnuje budování odborného zázemí a rozvíjení i zahraničních vztahů s řadou zemědělských organizací či vědeckých institucí. Aktuálně jsme zatím zcela úspěšně zapojeni v poměrně velkých mezinárodních projektech, jejichž témata jsou například zpracování produkce na farmě, přímý prodej, regionální potraviny, agroturistika, rozvoj venkovských oblastí, ochrana vlastnictví půdy či chytré zemědělství. Dnešní poradenský tým, který také může využívat kterýkoli člen ASZ, čítá již několik desítek zkušených osobností. Velký důraz klademe na neustálou prezentaci postojů ASZ ČR. Přehled našich stanovisek, odborných komentářů a dalších mediálních výstupů dostáváte pravidelně do svých emailů. Z nich je patrné, že mediálně reagujeme téměř každý den. Musím také říci, že mne těší dokonce opakovaná zpětná vazba i od našich oponentů a konkurentů, že naše Selská revue je svým obsahem i zpracováním možná nejlepší časopis, který je dnes v zemědělském prostoru k dostání.

Nelze opomenout ani předvánoční slavnostní dvacáté vyhlašování výsledků Farmy roku v divadle ABC. Na toto prestižní klání mezi sedláky jsme v lednu navázali předáváním ocenění za dobrovolný přínos ke krajině v pátém ročníku programu Pestrá krajina, který i s odborným programem již tradičně hostí Česká zemědělská univerzita. Samostatným selským pavilonem s prodejními stánky našich členů jsme se již zabydleli na Flóře Olomouc či na jiných veletrzích a podporujeme také naše členy v rámci jejich otevřených dnů na farmách. V posledním roce jsme zrealizovali tematické odborné zájezdy do Itálie, Slovinska, Mongolska, USA a dvakrát do Francie a do Pobaltí, které členům přinesly mnoho odborných poznatků. Myslím, že za zmínku stojí také solidarita řady našich členů, kteří v rámci transparentního dárcovského účtu pomohli zvládnout následky požáru na dvou farmách našich kolegů. Jako svobodní sedláci jsme celkem přirozeně nestáli stranou ani v prezidentské předvolební kampani. S úlevou a uspokojením lze konstatovat, že volby dopadly dobře a laciný populismus tentokrát nezvítězil.

K vnitřním otázkám naší organizace zmíním kauzu s regionem ASZ Krnovska a Opavska, jehož vedení se rozhodlo loni vystoupit z ASZ ČR, ovšem bez řádného vyřízení členských náležitostí. Ve spolupráci s naším právním zástupcem se podařilo v průběhu celého roku bez potřeby soudního řízení zajistit vymožení většiny dlužných příspěvků, čímž věc směřuje k úspěšnému vyřízení. Efektivita práce v předsednictvu byla zvýšena přechodem na častější rozhodování per rollam, přičemž pravidelnou součástí našich schůzí se staly pozvánky pro různé důležité osobnosti, což pomohlo zlepšit náš vyjednávací potenciál. Vedle těchto pozitiv ale nemám v plánu říkat, že se nám vše povedlo nebo že za naše neúspěchy je odpovědný někdo jiný. Jako každý živý organismus má současná ASZ svá slabá místa. Postupně se snažíme řešit neaktivní regiony. Osobně mne trápí naše nízká profesionalizace a vysoká závislost na dobrovolnosti. Pokud totiž máme zájem stále více zasahovat do každodenního dění na ministerstvech či ve sněmovně a vyjadřovat se k širokému záběru témat, není náš stávající systém fungování dlouhodobě udržitelný. Nepodařilo se nám také dostatečně rozjet využívání širšího zázemí našeho webu pro naše členy a nesplněné cíle máme v i propagaci regionů. Pomalý posun je také v oblasti rozvoje naší obchodní činnosti.

Vážení hosté, kolegové a přátelé, co by to bylo za výroční řeč, ve které by nezbylo místo pro upřímné poděkování těm, kdo tyto mnou zmiňované aktivity skutečně naplňovali. Proto mi dovolte velmi ocenit týmový přístup celého předsednictva, děkuji také našim aktivním zástupcům v regionech a členských svazech, děkuji kolegům v pracovních skupinách a zejména naší hlavní kanceláři. Tentokrát zde nebudu nikoho osobně jmenovat, jsem si jist, že je právě v souvislosti s jejich viditelnou a obětavou prací ve prospěch našeho spolku všichni dobře znáte. Jsou těmi, kdo často na úkor svého vlastního podnikatelského času a času pro rodinu tvoří cenné vklady, ze kterých náš spolek žije, a proto si jich musíme vzájemně vážit. ASZ i díky tomu nabízí spoustu témat a je jen na každém členovi, co si z ní dobrého vybere. Má závěrečná poznámka směrem k naší názorově i zájmově široké základně, je inspirovaná jednotným postupem jinak také vnitřně velmi složité vládní koalice, ve které ale všichni vědí, že jedině společným postupem navenek mohou zůstat ve hře. Proto držme spolu, nenechme se rozdělit ničím ze současnosti a nikým z minulosti. Jedině tak můžeme efektivně ovlivňovat naši budoucnost. A o tu nám jde všem. Přeji zdar našemu dnešnímu jednání. Děkuji vám za pozornost.