Historie selského rodu Sotonů v Trstěnici je velmi zajímavá. Můžete ji stručně popsat?

Historie Trstěnice sahá až do 9. století. Podle místní kroniky zde bylo v 11. století vyměřeno 49 honů jako základ jednotlivých gruntů. Tyto vyměřené statky v podstatě odpovídaly užívání zemědělské půdy až do r oku 1957, kdy obec postihla kolektivizace. Rod Sotonů hospodařil až do osudných let na 14 z nich. V roce 1950 přišla první vlna kolektivizace. Vystěhovány byly násilně dvě rodiny našeho rodu. O šest let později byl jako nepřítel režimu uvězněn můj děda, babička se třemi dětmi byla pak vystěhována do téměř neobyvatelné chalupy ve vsi. V následném roce ve vesnici kolektivizace pokračovala a všichni zbývající z rodu Sotonů podepsali, ze strachu, aby nedopadli jako předchozí tři případy, vstup do JZD. Tak skončilo několik staletí hospodaření na gruntech.

Hospodaření družstva většina statků nevydržela a tak se po roce 1989 k hospodaření vrátily pouze dvě rodiny, včetně té naší, kde statek obnovil můj otec s dědou.

Do čeho je podle Vašeho názoru nejdůležitější investovat, pokud chcete vybudovat úspěšnou, fungující, moderní farmu? Proč?

My jsme do současné doby investovali především do nákupu půdy a rozšířili tak z původních 25 ha výměru farmy na 200 ha. Chceme pokračovat až na výměru kolem 300 ha. Postupně chceme také rozšířit našich 6 ha lesa až na 20 ha. Dále je samozřejmě třeba investovat do oprav a výstavby farmy. V roce 2009 plánujeme například postavit novou rybinovou dojírnu, rozšířit šrotovnu o skladovací prostor a vyměnit střechy některých budov. Strojové vybavení farmy je nyní na dobré úrovni, takže v roce 2009 chceme koupit jen návěs. V roce 2010 chceme stavět novou moderní stáj na odchov jalovic a výkrm býků.

Za velmi pozitivní považuji fakt, že v posledních čtyřech letech jsme na investice nepotřebovali žádný úvěr ani leasing a jsme tedy po této stránce velmi málo zatíženi.

Na jaké úrovni je Váš chov?

Užitkovost našeho červenostrakatého stáda je v průměru asi 7.300 litrů/kus/rok. Všechny jalovičky odchováváme pastevně a výběr provádíme na prvních dvou laktacích. Používáme embryotransfer, provedeme jich ročně asi dvacet. Výsledky reprodukce jsou u nás na vynikající úrovni a porody probíhají naprosto bez komplikací, což připočítáváme mimo jiné pastvě krav od časného jara do podzimu.

Chov skotu je velmi náročný na čas a pracovní sílu. Jak je u Vás zajištěn chod farmy?

Chod farmy zajišťuji společně se třemi rodinnými příslušníky ze strany mojí manželky, která pochází z Ukrajiny. Po narození druhého potomka jsme navíc museli manželku nahradit jedním zaměstnancem. Na farmě také velmi pomáhá otec, který je v důchodu. Stará se o administrativu, odbyt produkce, materiální zajištění a pomáhá také manželce s vařením a péčí o děti. Matka, která pracuje jako učitelka v mateřské školce na farmě pomáhá především s chodem domácnosti, stará se o zahradu, ale když je třeba chodí i dojit.

Jste úzce zaměřeni na chov skotu a pěstování krmných plodin. Plánujete nějak rozšířit spektrum činností?

Až děti odrostou a manželka se bude moct opět zapojit do prací na farmě, chtěli bychom se v menší míře věnovat agroturistice. V prostoru původní zemědělské usedlosti a nového domu jsou již nyní vybudovány ubytovací kapacity celkem pro čtyři rodiny, máme také nový krytý vyhřívaný bazén s odděleným vchodem a sociálním zařízením. Časem bychom také pro potřeby agroturistiky chtěli začít s chovem koní.

Věříte, že zemědělství uživí v budoucnu i Vaše potomky?

Jsem přesvědčen, že zemědělské podnikání mojí rodinu v budoucnu uživí. Zemědělství, vztah k půdě a zvířatům je v naší rodině silně zakořeněn a vše, co děláme, děláme hlavně pro svoje uspokojení. Doufám, že výchovou svých dětí udržíme v rodině také pracovitost, důslednost, skromnost a že i fakt, že vyrůstají v široké zemědělské rodině, zajistí našemu rodu hospodaření po další generace.