Z jakého důvodu jste se rozhodli zabývat pouze rostlinnou výrobu?

Začínali jsme s 26 hektary, z toho bylo 16 vlastních a 10 pronajatých. Několik krav nám bylo vráceno v restituci. Chtěli jsme proto začít hospodařit jako v Bavorsku, se stádem do 30 ks krav a tomu přizpůsobená rostlinná výroba. Bylo to však v období, kdy mlékárna v Bruntále neměla zájem o mléko, takto malí zemědělci jsme byli sami v okrese. Mlékárna nechtěla pro mléko jezdit, všechno byl problém, včetně placení. Tak jsme se rozhodli krávy, které měly užitkovost 9000 l, v roce 1997 prodat. Povedlo se nám, že žádná z nich nešla na jatky. Takže přesto, že jsme s nadšením začínali se zvířaty, máme dnes ze zvířat už jen jezdecké koně pro zábavu.

Ve stejném roce jsme také zvětšili výměru o 100 ha, pozemky jsme získali od restituentů, kteří je měli v nájmu u firmy, která zkrachovala. Postupně jsme takto pronajali i další půdu přímo od vlastníků, výhodou pro ně bylo zvýšení nájemného a hlavně lepší platební morálka. Dnes už máme kolem 100 ha od vlastníků vykoupených. Využíváme i program PGRLF na nákup půdy. Podařilo se nám koupit i nějakou státní půdu, část na restituční pohledávky, část v soutěžích.

Samozřejmě veškerý náš zisk investujeme do nákupu půdy, jen ve vlastní půdě vidíme stabilitu a jistotu fungování rodinné farmy do budoucna.

Region, kde hospodaříte, je dost specifický. Jaké jsou ve Vašem okolí zemědělské subjekty a jaké výhody a nevýhody pro Vás skýtá těsná blízkost polské hranice?

Náš region je opravdu specifický, jak v rozmanitosti kvality půdy, kterou obhospodařujeme a blízkostí hranic s Polskem, tak co se týká skladby obyvatelstva. Zemědělská tradice tady není, do války zde žili hlavně Němci. Byly zde státní statky, které si po převratu rozebralo většinou jejich bývalé vedení. Soukromí zemědělci, kteří začali hospodařit na vlastní půdě jsme v tomto regionu asi dva. Funguje tady docela silná Agrární komora, která zrovna nehájí skutečné zájmy soukromých zemědělců a vlastníků půdy.

Blízkost Polska je pro nás výhodou. S Poláky se dobře obchoduje, nakupujeme od nich převážně hnojiva, mají zájem o mák, obilí a nejsou u nich problémy s placením. Po otevření hranic se přes polské území také můžeme krátit cestu na Osoblažsko, kde také obhospodařujeme pozemky.

Od pěstování cukrovky spousta zemědělců ustoupila. Daří se Vám odbyt této problematické komodity?

S odbytem cukrovky nemáme problém. Cukrovar v Opavě -Vávrovicích má zájem výměru cukrovky spíš zvyšovat. Zvýhodňuje pěstitele, kteří výměru navýší a mají stabilní výnosy.

Pokud cukrovar vydrží, tak doufáme, že se cena cukrovky zlepší a budeme ji pěstovat dál. I z hlediska zařazení do osevního postupu je to dobrá plodina.

Jakým způsobem se Vám povedlo rozšířit farmu až na současnou plochu? Využíváte při nákupu půdy a strojů nějaké podpůrné programy?

Plánujeme další investice do budoucna. Chceme postavit další halu. Měla by sloužit jak ke skladování naší produkce, tak k parkování techniky. V části haly uvažujeme o vybudování systému větrání pro skladování máku, kterého pěstujeme asi 60 - 80 hektarů. Máme v plánu pořídit také čističku na obilí, popř. mák. Odpady z čištění pak chceme použít k vytápění domu. Budeme také pokračovat v obnovování strojového parku.

Z podpůrných programů využíváme z PGRLF dotace úroků na nákup techniky a, jak už bylo řečeno, program na nákup půdy. Spolupracujeme s bankou WSPK von 1842 v Jindřichově Hradci.

Jste mladí a oba máte vystudovanou veterinární univerzitu. Jak vidíte svou další budoucnost v zemědělství?

Co se týká budoucnosti zemědělství, jsme optimisté, ale neškodila by větší stabilita cen produkce. To je ale asi přání většiny zemědělců. Nám výborná spolupráce v tomto směru funguje s krnovskou škrobárnou, kam dodáváme veškerou pšenici. Vloni jsme ji sice prodali za nižší ceny, než bychom mohli, ale letos zase za vyšší než ostatní. Je jistě lepší mít stálý zisk a malými výkyvy, než jeden rok extrémně vydělat a pak pár let prodělávat a být závislý jen na dotacích od státu.

Snažíme se pořizovat výkonné stroje, aby práci na poli zvládlo minimum lidí. Máme celoročně jen jednoho zaměstnance, takže 400 ha a asi 50 ha ve službách zvládáme ve dvou lidech. Během žní pak pomáhají rodiče, kteří jsou v důchodu a naše děti, pro které to je zábava na prázdniny.