Věřte, že se mi jako prostému českému sedlákovi nad každým vypoceným písmenkem třesou nervozitou ruce. Přiznávám, že během roku mé úmorné práce, nemám čas ani prostor se jakkoliv navenek vyjadřovat ústně, natož formou písemnou. Proto prosím za odpuštění, pokud v těchto řádcích nejdete vynechaná písmenka či jiné pravopisné chyby. Též fakt, že mohu adresovat toto psaní samotnému panu prezidentovi Agrární komory ČR, mi na klidu nepřidává, neboť postava Vašeho původu, rozhledu, vědomí a nekonečných zkušeností, je pro mě opravdovou chodící autoritou.

Ani nevíte, jak mě mrzí, že jsem se nechal před časem uchlácholit, nějakými pražskými pány, kterým jsem v naivitě, ubohému sedláčkovi přirozené, podepsal blábol jakýsi.

Pane prezidente, tito lidé mi slibovali, hory s horákama, vychvalovali vrchnost svou, kteráž že mě kdesi v Bruselu zajistí odkoupení mléka i zrna našeho, za ceny solidní.

Urozený pane, musíte si uvědomit, že život lehký v naší malé vísce, Bůh suď, nemáme. Z vyprávění mého starého otce vím, že sedláků bývala náves plná, ale najednou, jako když do vrabců střelí, a zůstali jsme stěží dva. Lopotíce se na svých políčkách během roku celého, neznáme odpočinutí, a když úrodu ubohou do sýpky navezeme, vrchnost naše, nám cenu řádnou a stabilní u kupce cizokrajného, zajistit po dlouhá léta nechce. Marně prosíme i spíláme, ale odezva žádná. Starý rok se sešel s novým a já pochopil, že jméno, které nosím po otci svém, použito bylo na věc nesprávnou. Sliby jsou jen chyby a já v hluboké paměti své vzpomenul jsem na epigram věrného a oddaného Čecha, Karla Havlíčka Borovského : „Nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad známe, že pán spadne a sedlák si za něj nohu zláme.“

V hlavě mé verš jsem choval, dovolte, abych Vás jím obdaroval :

*

Obilí loňské za darebnou cenu v sýpce jest,

mléko kravské, obchodník, snad za prostý odvoz bude chtít

pane Velebo, ptám se Vás, nenastal snad čas, Blanické rytíře probudit ?

Asi ne, je třeba na dálnici jít a zakřičet rykem mohutným : „ Práci čest ! “

*

Svíčka mi pomalu pohasíná a já po celodenní lopotě jen stěží držím hlavu zpříma. Ještě jednou se vážený pane prezidente omlouvám, že jsem si na konci loňského roku dovolil použít některá Vaše „státnická“ vyjádření a společně s Vaším profilem jsem je uveřejnil

v zemědělském týdeníku. Pevně věřím a jsem o tom bytelně přesvědčen, že čeští zemědělci, bez rozdílu, jestli jsou sympatizanty Vašich pomýlených názorů nebo sdílejí jiné hodnoty, si sami najdou v těchto hospodářsky těžších časech svojí konkrétní cestu k řešení.

PS : Prosím Vás, zamyslete se nad tím Vaším nekonečným všeználkovským mudrcováním, prospěje to nejen Vám, ale i celé AK. Přesto Vám, jako křesťan přeji v letošním roce vše dobré a pokoj v duši.

V Holubicích dne 5. měsíce 1. LP 2009 Ing. Miller Jan

Pozn.: Tento dopis budiž lehkou reakcí na nepodložené a směšné zpochybnění mého autorství k článku „Odborník se nezapře“, které pan Jan Veleba prezentoval v Zemědělci č.1/2009 v textu pod názvem „Agrární renesanci vystřídala krize“. (Ačkoliv má vlastně do jisté míry pravdu, neboť autorem podstatné části onoho textu jsem nebyl já, ale přímo pan agrární prezident… )

A úplně poslední poznámka: Na základě rozhodnutí šéfredaktora týdeníku Zemědělec nemůže být tento článek zveřejněn na stránce ASZ v tomto týdeníku...