Tyto projekty tedy bude muset ČR financovat z vlastních zdrojů, což nebudou malé peníze. Jen pro letošní rok by mělo jít o více než 500 milionů korun, v součtu za další roky pak o finanční prostředky v řádu mnoha jednotek miliard. Což je mimo jiné i signálem pro MZe v sestavování rozpočtu už pro příští rok, zejména, když by se měly podle původních informací týkat plánované škrty také vodního hospodářství.
Za závažný signál lze ale v této souvislosti považovat také argumentaci Evropské komise odůvodňující nesouhlas s financováním projektů. Jedním z argumentů, a podle všeho dost zásadním, je totiž skutečnost, že má jít o „betonové stavby, které odporují principu přírodě blízkého opatření“. Komise tak v praxi nadřazuje zájem na ochraně přírody před zajištěním zdrojů pitné vody pro občany, což se zdá být opravdu na pováženou. Jedním z cílů EU má být přitom snaha o „odstraňování příčných překážek na vodních tocích, které neplní svůj účel“, což jsou například různé jezy a samozřejmě i přehrady, které mimo jiné brání migraci ryb a vytvářejí v terénu pro živočichy nepřekonatelné překážky. S tím lze samozřejmě souhlasit, v ČR ale mají přehrady také zásadní a zjevně důležitější význam pro zajištění zdrojů pitné vody, a je otázkou, zdali Evropské komise měla a má v této věci správné informace.
ČR má přitom jedny z nejnižších zásob pitné vody na obyvatele v EU (například oproti Slovensku šestkrát nižší), přičemž právě povrchové vody z přehrad by měly hrát v budoucnosti ještě významnější roli v zajištění dostatku pitné vody pro naše obyvatele. Dnes se na zdrojích pitné vody podílí voda z přehrad zhruba z poloviny, druhou polovinu zdrojů využívá ČR z podzemních zdrojů. Zdroje pitné vody přitom nelze ztotožňovat s potřebou intenzivnějšího zadržování vody v krajině (přírodě blízká opatření), neboť z rybníků, mokřadů, retenčních nádrží a dalších přirozených rezervoárů vody člověk vodu nepije, pakliže nechce riskovat i fatální zdravotní potíže. Jak navíc zaznělo například na letošních seminářích ke Světovému dni vody, na zdroje podzemní vody naše země nemůže příliš spoléhat, neboť již v současné době využívají tuzemští vodohospodáři 81,5 procenta z veškerých disponibilních zdrojů podzemní vody v ČR. Kromě toho jsou to právě podzemní vody, které jsou při snížené schopnosti naší krajiny absorbovat vodu z dešťů nejvíce ohroženy. V ČR se navíc se zdroji vody rozhodně neplýtvá. Spotřeba vody na osobu a den je jedna z nejnižších v EU (kolem 100 litrů), v zemědělství se u nás v podobě závlah využívají jen jednotky procent z celkové spotřeby vody, zatímco v řadě jiných zemí EU jsou to desítky procent, a v rozvojovém světě se v zemědělství spotřebuje většina z celkově člověkem využívaných zdrojů vody.
Z nedávno publikovaných výsledků výzkumů jihokorejské Seoul National University navíc vyplývá, že nadměrné čerpání podzemní vody, zejména ve středních zeměpisných šířkách, kam patří i naše země, ovlivňuje rotační pól planety. Jen mezi lety 1993 až 2010 lidé podle statistik odčerpali pro svou potřebu zhruba 2 150 gigatun podzemní vody, což jednak odpovídá asi 6 milimetrům výšky hladiny světového oceánu, především se ale čerpání vody podle výzkumníků významně podílí na pohybu rotačního pólu Země, který činí několik metrů ročně. Což má mimo jiné také vliv na změny klimatu.
Z aktualizovaných prognóz vývoje počasí kromě toho vyplývá, že se teplota na planetě zvyšuje rychleji, než se předpokládalo, a v podmínkách naší země se předpokládá již v letech 2040 až 2050 nižší objem dešťových srážek, případně vyšší výpar vody při zvýšených teplotách. Pokles dešťových srážek pouze o 10 milimetrů za rok představuje přitom podle statistik zhruba 780 milionů kubíků vody, což je větší objem než obsah naší největší vodní nádrže Orlík, což je mimochodem jeden z příkladů, kde Evropská komise odmítla spolufinancovat právě probíhající investice. Právě vodní nádrže v ČR jsou a v budoucnosti ještě více budou nejvíce stabilními zdroji vody v ČR, zejména té pitné. Ostatně, jen samotný Orlík je v současné době schopen zásobovat pitnou vodou na něj napojené obyvatele po dobu 450 dní, i kdyby do něj nepřitekla ani kapka vody. To vše by si měla nejen tuzemská veřejnost, ale také ochránci přírody v EU uvědomit. Zdaleka totiž nejde jen o beton a příčné překážky, ve hře je právě i dostatek pitné vody pro občany ČR.
Petr Havel
