Společným jmenovatelem veškerých prezentovaných dat je přitom skutečnost, že oproti předchozímu roku jsou čísla za rok 2022 vyšší. Loni se tak zvýšila hodnota zemědělské produkce, vývozu, dovozu i hodnota zisku potravinářských firem, což (nejen) v laické veřejnosti vyvolává dojem, jak dobře se našim zemědělcům a potravinářům daří. Tak jednoduché to ale není. Je totiž třeba si uvědomit, že pokud rostou ceny (a ty rostly v ČR značně), pak jsou samozřejmě tržby, zisky nebo objem obchodů přirozeně vyšší, ovšem pouze pokud se týká právě cen (hodnoty zboží). Vyšší tržby ani vyšší zisky tak nemusí znamenat a automaticky také neznamenají ani vyšší ziskovost, pokud by byla vyjadřována v procentech, ani vyšší konkurenceschopnost, a už vůbec ne lepší kondici našeho zemědělství a potravinářství.
Aby to bylo zcela zřejmé, lze použít modelový příklad: Pokud činí zisk z produktu v hodnotě 100 korun 5 procent, pak výrobce získává pro sebe oněch 5 korun. Uvedených 5 procent zisku z produktu v hodnotě 200 korun ovšem už představuje 10 korun, a při porovnání výše zisku tak jde o navýšení o 100 procent, ačkoli ziskovost 5 procent zůstala stejná. Jinými slovy, pokud nejsou údaje o ziscích, tržbách a dalších ekonomických parametrech uvedeny do dalších souvislostí, jsou a mohou být velmi zavádějící a matoucí.
Z výše jmenovaných příkladů tak lze za pozitivní označit v zásadě jen vztah mezi agrárním exportem a importem, kdy vývoz z ČR rostl více (o 14,8 procenta) než dovoz (10,4 procenta). To ovšem zejména díky vyššímu exportu tabákových výrobků, také ale zvýšeným exportem tuzemské pšenice, což tak úplně nekoresponduje s tezemi, že tuto komoditu nejsou naši pěstitelé schopni prodat. Faktem nicméně je, že problémy s odbytem obilí a speciálně pšenice nastaly především v letošním roce, který Zelená zpráva za rok 2022 logicky nepostihuje. Pokud se pak týká loňské hospodářské bilance velkých potravinářských firem, pak v médiích prezentovaná data rozhodně nepředstavují situaci na tuzemském trhu potravin jako celku. Množství zejména menších a středních potravinářských výrobců dopadlo mnohem hůře, problém ovšem je, že jejich výsledovky nejsou veřejně známé.
S blížícím se koncem prázdnin a tedy doby, kdy by měla vláda a jednotlivé resorty představit škrty ve svých rozpočtech na příští rok, se začínají objevovat první návrhy na úsporná opatření. Některé z dosud známých myšlenek jsou ale naivní, hloupé, a ve svých důsledcích současný stav spíše zhoršující. Mezi ně patří například návrh, aby se zrušily dotace na oplocenky v lokalitách výskytu tetřevovitých, na jejichž výskyt mají drátěné ochrany negativní vliv. Dodat lze jen, že při zrušení oplocenek zlikviduje přemnožená zvěř nově založené porosty. Dalším nápadem je třeba snížení dotací na druhově bohaté pastviny z 95,2 procenta na cca 75 procent, což by zvýšilo atraktivitu dotací na takzvané modráskové louky. Tady lze pro změnu dodat, že druhově pestré pastviny samozřejmě zvyšují biodiverzitu více, jak z hlediska na nich se vyskytujících bylin, tak i jiných druhů motýlů. Oba uvedené příklady (z dílny Pirátů) budiž zejména modelovým varováním před případnými škrty v environmentálních opatřeních, která budou jistému tlaku na redukci dotací nepochybně vystaveny.
Ani jeden z uvedených příkladů samozřejmě není pro rozpočet Ministerstva zemědělství (MZe) podstatný. Daleko zásadnější se tak jeví opatření snižující stále více bující byrokracii, která ve svém důsledku zvyšuje v ČR ceny zemědělských komodit a zároveň zachovává (pokud dokonce nenavyšuje) počet úředníků, kteří podmínky (nejen) dotací vymýšlejí, evidují, kontrolují a upravují, a je pochopitelně nutné je platit. Místo avizovaných škrtů v dotacích by tak bylo na straně úspor žádoucí zejména zrušení některých agend, jejichž zajišťování je součástí státních a ministerských výdajů. Na straně příjmů by pak bylo mimo jiné žádoucí změnit současný stav týkající se podmínek pronájmu státních pozemků ze strany Státního pozemkového úřadu (SPÚ). Ten by měl při pronájmu státních pozemků v nějakém horizontu, třeba pěti let, podmínky pronájmů přesoutěžit, čímž by jednak reagoval na obecně se zvyšující ceny nájmů a pachtů, zároveň by tím zvýšil své (státní) příjmy, a navíc by se část pozemků uvolnila možným novým zájemcům o podnikání v zemědělství, neboť hlavní bariérou při zahájení zemědělské činnosti je fatální nedostatek půdy. Stejně tak by se měl SPÚ zachovat poté, co na něj budou počátkem příštího roku převedeny neidentifikovatelné pozemky z působnosti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Jinými slovy, cest pro možný růst příjmů či snížení výdajů je i v rozpočtu MZe dost, chce to ale vědět, které jsou ty správné, a také k tomu mít dostatek politické vůle a odvahy.
Petr Havel
