Statistiky jsou po letech intenzivního hospodaření alarmující. Vodní eroze ohrožuje 60 procent zemědělské půdy v Česku, přičemž přes 500 tisíc hektarů je již silně poškozeno. Větrná eroze se týká zhruba 30 procent půdy.

Půdní eroze je výzvou nejen z hlediska ochrany přírody, ale i produkce potravin. Silně erodované půdy mají výrazně nižší výnosy, a to až o 75 procent. Roční finanční ztráty spojené s erozí se tak šplhají až na 17,8 miliardy korun.

Erozi lze dnes předcházet pomocí různých opatření – ať už jde o způsob orby, volbu plodin či zatravňování některých pozemků. Plnění základních opatření je povinné, alespoň pokud chtějí zemědělci čerpat evropské agrární dotace. Zemědělci hospodařící v erozně ohrožených lokalitách pak musejí dodržovat soubor dalších předpisů.

Podmínky již existují, nyní se však mají zpřísnit, a navíc se má rozšířit plocha jejich působení. Evropská unie včetně Česka se totiž od letošního roku řídí reformovanou společnou zemědělskou politikou, která má být ohleduplnější vůči životnímu prostředí a klimatu.

Opatření jsou součástí tzv. DZESů, tedy pravidel Dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy, jejichž plnění je nezbytnou podmínkou pro čerpání evropských agrárních dotací.

Nové podmínky pro erozní půdy mají postupně naběhnout až v roce 2024, zemědělců se dotknou v praxi při osevu půdy na podzim příštího roku. Původně se počítalo s dřívějším náběhem, pravidla však bylo nutné doladit.

„Věřím, že nová pravidla všichni vnímáme jako nezbytná pro posílení hospodářské a environmentální hodnoty půdy. Zároveň jsou realizovatelná a respektují základní principy udržitelného podnikání v zemědělství,“ komentoval nová pravidla ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).

Co se týče realizovatelnosti pravidel, zemědělci s ministrem nesouhlasí. Nová pravidla jsou podle nich příliš komplikovaná.

„Když si to přečtete, zjistíte, že je to šíleně složité až nesrozumitelné, a pro řadu konzervativních sedláků praktiků, kteří nevysedávají u počítačů a aplikací ministerstva zemědělství či Státního zemědělského a intervenčního fondu, takřka nepoužitelné,“ řekl redakci Pavel Srna, sedlák z Mirošova u Žďáru nad Sázavou.

„Zemědělec-traktorista nemá běžně technologii, která by mu při setí zobrazovala vrstevnice svahů na poli, hlídala by mu procentuální odchylky od zamýšleného směru setí, počítala přesnou šířku pásů atd. Je to spíše zadání pro roboty či umělou inteligenci než pro sedláky,“ upozornil zemědělec z Vysočiny, který je také členem předsednictva Asociace soukromého zemědělství (ASZ).

Asociace k tématu připravila své oficiální stanovisko, které předala ministerstvu zemědělství. V něm upozorňuje, že návrh protierozních opatření je „extrémně administrativně složitý“ a je „velice diskutabilní, kolik zemědělců ho vůbec pochopí a bude se schopno v jeho plošné podobě smysluplně orientovat“.

Asociace varuje také před tím, že není jasné, jaké přínosy nová pravidla přinesou – podle menších farmářů by mohlo dojít k tomu, že se zemědělci budou topit v administrativě místo toho, aby se mohli více věnovat práci na poli.

ASZ dále varuje, že složitost pravidel zasáhne především drobnější farmáře, kteří nemají kapacitu na to, aby nová pravidla detailně studovali, zajistili jejich administrativní plnění či si najímali speciální poradce. Zemědělci sice mají k dispozici internetové aplikace, jejich použití ale může být pro starší generace farmářů problematické.

Na místo přísných plošných pravidel ASZ navrhuje ponechat stávající pravidla a nad ně nastavit systém protierozních opatření, které by mohly úřady zemědělcům nařizovat v případě potřeby. Volají také po zavedení sankcí pro zemědělce, kteří erozi opakovaně neřeší.

Ekologické Hnutí DUHA dohodu na nových erozních pravidlech vítá, upozorňuje ale na některá úskalí.

„V současném nastavení nebyly podmínky dostatečně efektivní a k erozi tak nadále masivně docházelo. Je tedy potřeba, aby nové podmínky byly skutečně postavené na vědeckém základě a neobsahovaly žádné pochybné možnosti nebo výjimky,“ uvedl Martin Rexa, expert na zemědělství v Hnutí DUHA.

Rexa zároveň upozorňuje, že nově dohodnutá řešení se týkají pouze ochrany půdy před vodní erozí – tedy například před odplavením půdy při přívalových deštích.

„Na co zatím stále čekáme, je ale ochrana před větrnou erozí, která se pod dopady klimatických změn stává také stále větší hrozbou,“ varoval ekolog.

Autor: Aneta Zachová

Zdroj: Euractiv.cz